středa 12. prosince 2018

Forever With Us | Kapitola 16.

12/12/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Když už vytahovala mobil, že jí zavolá, zaslechla na ulici kroky, a když se ohlédla, spatřila svou sestru, poněkud vyčerpanou, jak se šine ke svému bytu.

❝May!❞ vykřikla, nechala zavazadla přede dveřmi do bytovky a rozeběhla se ke své sestře, kterou okamžitě objala.

❝Ahoj Sammy,❞ přivítala ji May unaveně. ❝Ty už jsi tu?❞

❝Nebudu mít potom tolik volna, takže tu chci strávit co nejvíc času. Kde jsi probůh byla?!❞

❝Pojď, zavedu tě do bytu... tohle je na dlouhý povídání.❞

***


Chvíli nato seděly May a Sammy na Mayiné posteli a Sammy dychtivě hltala každé slovo své sestry, a s každým novým poznatkem o ni měla větší a větší starost.

❝Všechno bylo naprosto v pohodě,❞ vyprávěla May o svém zaměstnání, ❝dokud jsem tam neuvízla po zavíračce. Sama jsem nemohla uvěřit tomu, co se tam děje, a pokládala bych to za výplod mé fantazie, pokud bych to neviděla na vlastní oči. Jeremy - noční hlídač, kdybys netušila - mi taky nevěřil, dokud jsem ho tam nepřivedla...❞

❝Ty se znáš s nočním hlídačem?! To je hustý!❞ vykřikla Sammy úžasem.


❝Nechala bys mě prosím domluvit? Díky,❞ šťouchla May do své sestry a ta hned zmlkla a poslouchala dál.

❝Každopádně jo, s Jeremym se snažíme tak trochu spolupracovat... ale zpátky k tomu, co se tam děje. Prosím, nekoukej na mě jako na blázna, vážně nevím, čím to je, ale... V době mezi provozní dobou pizzerie a pracovní dobou nočního hlídače jsou roboti nahrazeni... lidmi.❞

Sammy netušila, zda se má smát, nebo to vzít skutečně vážně. Ale výraz její sestry jí napověděl, že burácivý smích v této situaci rozhodně není na místě.

❝Jestli chceš, klidně tě tam brzo vezmu s sebou,❞ řekla May, když Sammy dlouho neodpovídala.

❝A ty lidi... se tě pokouší zabít, jak to říkají povídačky?❞ zeptala se Sammy s rozvahou.

❝Ne, ne, vůbec. Jenom se někteří snaží působit hrozivě, ale v tuhle dobu jsou nanejvýš neškodní. Obzvlášť někteří z nich se chovají maximálně mile a přátelsky. Uznávám, že byla vážně paráda si s nimi popovídat, bavit se. Líp jsem ani svůj čas využít nemohla. Ale... v době, co nastane půlnoc, se tihle vrací zpátky, ani nevím, kam, a přichází na scénu zase zpátky roboti se vším všudy, a jsou připraveni zabíjet. A jelikož jsem se dneska nemohla dostat ven, zůstala jsem tam přes noc... A je to šílenej zážitek, to ti povím.❞

❝Jakto, že ses nemohla dostat ven?❞


May nyní začala přemýšlet, zda své sestře nezatají některé části pravdy, aby ji donutila tam s ní jít, ale brzy jí došlo, že je to přeci jen pořád její sestra a nechce ji za žádných okolností vystavovat nebezpečí proti její vůli - nejraději by ji nevystavila nebezpečí vůbec, ale záleží tu hlavně na jejím vlastním rozhodnutí. Takže bylo načase přijít ven s celou pravdou.

❝Řeknu ti to asi takhle - pizzerie jde odemknout jen zvenčí. Tak to funguje proto, aby noční hlídač neopustil svoje stanoviště během pracovní doby. A jelikož jsem se tam podruhé dostala jen díky tomu, že jsem tam zašla společně s Jeremym, nebyl tu nikdo, kdo by nám mohl odemknout a pustit mě domů. Samozřejmě mi to Jeremy řekl až tehdy, když už bylo pozdě, a taky jsme se kvůli tomu šeredně pohádali. Potom, když odbila půlnoc, jsme seděli v kanceláři a snažili se nějak přežít útoky animatroniků, což taky nepatří mezi nejjednodušší činnosti. Ale to bys poznala, pokud bych tě tam vzala - upřímně tě tam ale vzít nechci, protože je to nebezpečný. Taky tě nechci nějak omezovat.❞

Sammy svítily oči. Už z jejího výrazu šla znát odpověď. Její přirozená zvědavost a tvrdohlavost ji hnaly dál a přesvědčovaly ji, že to je dobrý nápad a že chce vědět víc, a May ji znala dost dobře na to, aby si byla jistá tím, že v tuhle chvíli Sammy nic nezabrání tam s ní jít, ani její vlastní přesvědčování.

❝Jdu tam s tebou,❞ usmála se Sammy.


❝Víš, doufám, do čeho jdeš, že ano?❞ zkusila to May. Přeci jenom alespoň pokus by se mohl počítat.

❝Vím, do čeho jdu. A jdu do toho. Potřebuju vědět, co to má všechno znamenat.❞

❝Bránit ti nehodlám, to dobře víš. Ale nechci, aby se ti něco stalo... Pamatuj, že bych si to neodpustila.❞

❝Dám na sebe pozor, pokud budeš dávat ty pozor na sebe.❞ Přesně tohle bylo na jejich sourozeneckém vztahu tak zvláštní a neobvyklé. Schopnost sebeobětování, respektu, důvěry a všemožných dalších emocí. K tomu, aby jedna druhou vnímaly takhle, bylo zapotřebí takových dvacet let společného soužití pod jednou střechou. Samozřejmě jejich dětství dost často provázely hádky a rvačky, ale každá neshoda nakonec dovedla obě dvě k takovéhle obětavosti a silnému sourozeneckému poutu.

❝Beru to na vědomí. A pokud dovolíš... Asi si půjdu zdřímnout,❞ zívla May a v obličeji bylo nanejvýš jasné, že je šíleně unavená.

❝A co škola?❞ připomenula jí Sammy. ❝Žádný volno přeci nemáš, ne? Neměla by ses dneska učit?❞

❝Vypadám snad jako někdo, koho škola zajímá? Dneska na to kašlu, dneska to nedám,❞ odfrkla si May a padla na postel, ani se nesnažila se převléct, jen se zachumlala do peřiny a zavřela oči.

V tu chvíli jí ale zazvonil telefon.





středa 5. prosince 2018

Forever With Us | Kapitola 15.

12/05/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



❝Jeremy...?❞ špitla May, když byli oba dva ukryti v masce. ❝Co teď?❞

❝Teď nám nezbývá nic než jen čekat a doufat, že to všechno nějak přežijeme,❞ odpověděl jí mělce dýchající Jeremy. ❝Je tam pořád?❞

❝Jo,❞ přinesla mu May špatnou zprávu.

❝Skvělý,❞ odpověděl sarkasticky. ❝Ještě něco dalšího?❞

❝Mám pocit, že jsem v chodbě viděla pohyb... vypadalo to jako Toy Chica, ale nemůžu si bejt jistá. Myslíš, že když počkáme, tak nakonec odejde?❞

❝Měli bychom být v bezpečí,❞ odpověděl Jeremy.


❝A...❞ začala May šeptem. ❝Co jsem to měla říkat o těch vrazích?❞

❝Prý že vrazi bývají naoko přátelští, ale ve skutečnosti to jsou potvory s ledovým srdcem a odhodláním zabít, nebo tak něco,❞ odpověděl jí na to Jeremy stejně tiše.

❝To nechápu... nemohla jsem na pár minutek prostě vypadnout a... hele, znělo to jako já? Nemohl to říkat někdo za mě?❞

❝Na tohle ti fakt neodpovím... ale můžeme se zeptat,❞ navrhl Jeremy. A následně se v nejistotě a strachu opět ponořili do ubíjejícího ticha.

Chvíli trvalo, než jeden z nich znovu zareagoval; v tichosti čekali, až Mangle odejde, avšak ten sebou ani nehnul. ❝May...❞ zaskučel Jeremy.

❝Co se děje?❞ pískla May vylekaně.

❝Music Box...❞ Naléhavost a bolest v jeho hlase vypovídaly za vše.


May hluboko v jejím nitru zamrazilo.

❝Chceš říct, že... Co uděláme?❞ zeptala se May. Oba dva už byli šeredně unavení a z celé noci neskutečně vystrašení, že byl div, že v daný moment, kdy jim ze stropu visel Mangle, neskončili oba paralyzováni strachem.

❝Já musím...❞ sykl Jeremy a chystal se sundat masku, alespoň se z ní na chvilku dostat, zatímco by nechal May v bezpečí, a natáhl by Music Box, následně by se zase vrátil.

❝Jeremy, to je šílenej risk,❞ odmítla May jeho plán.

❝Co jinýho mám dělat?❞ zeptal se jí.

❝Ještě chvilku vydrž...❞


❝To dělám celou dobu. A pomohlo to snad nějak?!❞

❝Jeremy, to nemáš šanci přežít,❞ varovala ho May.

❝Pokud nechám Marionetta utéct, nemáme šanci ani jeden,❞ odfrkl si.

❝Jeremy, ne!❞


Ale Jeremy ji už neposlouchal. Nezáleželo na tom, jak moc se ho May snažila přitlačit svými zády na židli a znehybnit ho, jak moc do jeho těla zarývala nehty, aby jej bolest přinutila vrátit se na své místo; Jeremy vystrčil hlavu zpod masky a první, co udělal, bylo, že pohlédl na Mangleho, který se zubil ze stropu jeho kanceláře, a jeho bílorůžový kostým na mnoha a mnoha místech prostě scházel. Následně Jeremy přesunul svou pozornost ke kamerám a otevřel tu, kde mohl navíjet Music Box. Začal se snažit zachraňovat situaci, která se už nyní zdála strašně mizivá - Marionette byl téměř venku z boxu. Ignoroval Mayino hubování a nářek, jen střídavě pozoroval, zda se Mangle nehýbal, a hlídal Music Box.

❝Tak už se vrať,❞ špitla May a její obočí se zoufale krabatilo v naději, že Jeremy vyvázne živý.

❝Jo, jenom-❞ začal větu Jeremy, ale už ji nedokončil. Pohyb na stropě jej přiměl nevydat ze sebe už ani hlásku. Společně s blikáním světla pozoroval, jak se Mangle přesouvá, ale nepůsobil, jako kdyby se chystal vzdát a odejít. Neměl k tomu přeci ani důvod.

Ale dřív, než stihl Mangle zaútočit, se ozval ještě jiný zvuk.

***


Sammy trvalo značnou chvíli, než se v novém městě vyznala. S sebou neměla příliš zavazadel, jen nějaké potřebné oblečení, potřebné notýsky a zápisníky, potřebný záznamník a potřebný fotoaparát, a jinak toho moc nebylo. Prostě typické vybavení takové běžné novinářky.

Jako první ji přivítala červená, jednopatrová nádražní budova, na které visela velká cedule Eugene.
Tak tohle je prosím pěkně Oregon. Přímořský stát na západě USA, na rozlohu devátý největší v celých Státech. A tohle město je Eugene, třetí nejlidnatější ze státu, avšak nic významného na něm ani tolik není, dalo by se říci.

Kromě toho, že zde bydlí Sammyina sestra a že se zde nachází populární pizzerie Freddy Fazbear's.
Sammy zapnula navigaci na svém mobilu a nechala se nasměrovávat na souřadnice, které jí May zadala - souřadnice jejího bytu. Bylo logické, že teď, v šest ráno, mít čas nebude, ale dříve, než její sestra vyrazí do školy, by se s ní ráda alespoň přivítala a trochu se v jejím bytě zabydlela.

Cesta sice trvala dlouho, ale s otravným hláskem hlásícím každou zatáčku se nemohla nijak ztratit. Brzy došla k cíli.

Urovnala si své volné oblečení, rozpuštěné, jemně vlnité vlasy hnědé barvy, jejichž dekorací byla jen květinová čelenka, a následně zazvonila na byt.

Nic.


Zkusila to znovu a modlila se, aby její sestra nebyla protivná z toho, že ji zrovna probudila.

Bez reakce.

Sammy už začala přemýšlet, zda své sestře raději nezavolá. Kde by teď jen mohla být? Doufala, že se jí něco nestalo; mohla by bývala skončit někde v příkopě po nějaké párty, anebo si vyjít ven s někým nebezpečným... Nebo... Mohla zůstat v pizzerii přes noc.

Na tuhle možnost nechtěla Sammy ani pomyslet, ale veškeré teorie, které její mozek vytvářel, nasvědčovaly tomu, že by to mohla být nakonec pravda.





středa 28. listopadu 2018

Forever With Us | Kapitola 14.

11/28/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



❝May,❞ řekl Jeremy tlumeně, ❝co ty máš sakra za předvídací schopnosti?!❞

❝Já...❞ špitla May, ale následné zjevení se Bonnieho v jejich kanceláři ji bleskurychle umlčelo. Jeho vysoká postava se čněla nad ně, červeně svítící zbytky očí prořezávaly tmu a zlověstně zářily. Roztrhané tělo, ze kterého čouhal sem a tam nějaký drát, jako kdyby hrozilo, že se každou chvíli může zřítit na ně, a co hůř, může se po nich vrhnout a ukončit tak jejich život.

Netrvalo dlouho a Bonnie z jejich kanceláře zmizel. Vlastně ne z jejich kanceláře, pořád ta místnost patřila pouze Jeremymu.

Následně ze sebe rychle stáhli masku a Jeremy šel okamžitě navinout Music Box, který byl už téměř odvinutý a dával by tak Marionettovi brzy šanci vylétnout. May zkontrolovala ventilační šachty a následně chodbu, a na chodbě zase a znovu nestál nikdo jiný, než starý kamarád Foxy.

❝Jak jsi to věděla?❞ vydechl zmateně Jeremy.


❝Já nevím... měla jsem strach,❞ řekla mu na to May. ❝Něco mi říkalo, že to tu ještě pořád úplně nehraje... Teda ne tak, jak to tu (ne)hraje obvykle.❞

❝Zachránilas' nám život...❞ zíral Jeremy. ❝Kdyby bylo jenom na mně, mám pocit, že by už bylo po mně.❞

❝Ještě nemáme vyhráno,❞ pokusila se ho vrátit May do reality. ❝Foxy už je pryč. Kdo je další na kamerách? Kdo se k nám blíží nejvíc? Není někdo ve ventilačních šachtách?❞

Jeremy musel trochu bojovat s šokem a uvědoměním si, že nebýt této strašně otravné holky, se kterou se moc nemusí, býval by byl už mrtvý, a zaměřil se na kamery, jak mu řekla.

❝Pravá ventilační šachta prázdná. V levé je Balloon Boy, ale ještě není úplně tady. Abychom se mu vyhnuli, budeme se muset zase schovat. Dále tu máme Toy Bonnieho v místnostech, ale ještě pořád je dostatečně daleko; potom Mangle u Music Boxu, Bonnie na chodbě mezi naší chodbou a hlavní místností, Toy Chica je bůh ví proč zpátky na svém místě a... nikoho jiného nevidím. Jak je na tom teď Balloon Boy, je v šachtě?❞

May rozsvítila levou ventilační šachtu a setkala se s pohledem Balloon Boye. ❝Je tu,❞ odpověděla Jeremymu a ten rychle navinul Music Box a následně se oba dva znovu skryli pod masku.

❝Abychom se vrátili zpátky k tomu tvýmu tématu...❞ začal Jeremy.


❝Teď ne,❞ špitla May a jen poslouchala, co se v kanceláři děje. ❝Když přijde do kanceláře... Co se stane?❞

❝Pokud si nás všimne, zůstane s náma a zabrání nám používat baterku. Takže můžem doufat, že nás neuvidí... On už je tady, žejo?❞

May nasucho polkla a lehce přikývla.

❝Tak v tom případě musíme prostě počkat.❞

Několik dlouhých minut vyčkávali, zda nepostřehnou nějaký pohyb - teda spíše sázel Jeremy na Mayiné pozorovací schopnosti, protože on sám byl kvůli svému postavení v masce lehce indisponován - a po chvilce May zlehka špitla.

❝Je pryč.❞


❝Určitě?❞ zeptal se Jeremy.

❝Dokonce jsem slyšela i to, jak odchází. Měl by být pryč.❞

Jeremy přikývl a stáhl z jejich hlav masku, následně upřel svou pozornost zpět na kamery a navinul Music Box. May zkontrolovala vše okolo a pustila se do blikání na Foxyho, který je zase šmíroval z chodby. Nic jiného ona sama široko daleko neviděla.

❝Takže... už můžu mluvit?❞ pohlédl na ni Jeremy. May přikývla, aniž by spustila oči z Foxyho.
❝Jak jsem nad tím trochu popřemýšlel... nevím, čemu věřit. Viděl jsem je na vlastní oči, ale vůbec nepůsobili tak, že by se nás dnes v noci chystali zabít. Nemohl to být někdo jiný? Nemohli... být někým jiným? Působí to tak strašně nereálně, vždyť to nemohou být ty samé osoby.❞

❝Takhle hold vrazi působí,❞ řekla May ledově. ❝Naoko jsou tak přátelští a milí, že bys to o nich neřekl, ale skrývají v sobě tajemství; temné, nebezpečné, zrádné tajemství, které bys měl raději nechat být.❞

Jeremyho nejen že šokovala Mayina slova, ale také mu přivodila vzpomínku pocházející ještě stále z této noci, z konverzace mezi...

❝May, myslím, žes tu na něco kápla.❞


❝Cože?❞ May se zatvářila zmateně a led a prázdnota z jejího obličeje rychle vymizely.

❝To, cos teď řekla,❞ zadíval se na ni Jeremy a s dlaněmi obrácenými vzhůru, pažemi ohnutými v loktech, pokrčil rameny a zároveň na ni pokynul.

❝Ale já nic neřekla...❞ zamračila se May a působila ještě zmateněji.

❝Jo, teď to o vrazích!❞

❝Nic o vrazích jsem neřekla. Jeremy, nezkoušej si tu ze mě dělat srandu, teď jsme v docela vážný situaci. Prosím tě, mohl bys navinout Music Box? Já se zase postarám o Foxyho, kterej se rozhodl zase prudit.❞

Jeremy ji poslechl, ale v hlavě mu stále vrtalo, co May řekla, a proč si ona nechce přiznat, že něco takového vypustila z úst.

❝May, ale tys fakt řekla něco o vrazích,❞ začal s tím po chvíli znovu. ❝Nevím, jestli si to pamatuješ, nebo ne, ale mělas' úplně skelnej, ledovej výraz, bylas' v obličeji naprosto prázdná, a mluvilas' tu o vrazích a o tom, jací jsou... A připomněla jsi mi tím něco. Fakt si nepamatuješ, co jsi řekla?❞

May na něj pohlédla s překvapením v očích.


❝Takže ty si srandu neděláš?❞ zeptala se.

❝Ne, já... Sakra, sakra,❞ začal hysterčit, když se rozhlédl okolo sebe a společně s blikáním světel si všiml, jak Mangle vylézá z ventilační šachty, čehož si ani jeden doposud nevšiml. ❝Pod masku, rychle!❞



středa 21. listopadu 2018

Forever With Us | Kapitola 13.

11/21/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Po zmizení Toy Bonnieho z jeho původního stanoviště šlo všechno dost rychle, že May a Jeremy sotva stačili reagovat. Během chvíle kameru číslo dvě zabíral naprosto celou obličej Toy Bonnieho, že se daly krásně rozeznat struktury skelných, prázdných, zelených očí, a zrovna tak plstěného povrchu těla, který byl natažen na kovovou konstrukci, ve které se nacházel endoskeleton.

Po chvilce se z chodby ozval pro May neznámý a prapodivný rámus, který signalizoval Foxyho pohyb, a Jeremy ji hned pobídl, aby začala do chodby problikávat baterkou - což by bývala udělala i bez toho poté, co by si všimla, že na ně Foxy zírá, protože tuhle metodu na přežití si od něj hned zapamatovala a při jakémkoliv pohledu na Foxyho si ji připomínala.

❝Dokážeš si představit,❞ začala May větu během své snahy odstrašit Foxyho, ale Jeremy ji rychle umlčel.

❝Teď ne!❞


Dokonce ani nezvedl hlavu od tabletu, jen něco překlikl a následně držel tlačítko, kterým navíjel Music Box. Na čele mu rašil studený pot, ale on si s klidem oddechl. Už totiž bylo načase. Trochu se zpozdit a Marionette by už byl na cestě za nimi.

❝Tak povídej.❞

May se nadechla. Naprosto chápala jeho reakci, ale stejně z toho byla trochu ublížená. Ale co, řekla si na závěr. Od tohohle člověka si přece nesmím nic brát. Se na něj podívejte; na jeho chování. Vždyť je to děsná bytost. Ale v obličeji se snažila na sobě nedat nic znát a své myšlenky skryla pokračováním své věty.

❝Dokážeš si představit, že tyhlety bytosti byly před chvílí podobné lidem a v klidu se s námi bavili?❞
Jeremyho otázka očividně vytočila. ❝Doufal jsem, že přijdeš s něčím, co nám pomůže, a ty si tady jenom vzpomínáš na doby, kdy byli v pohodě?! Moc nepomáháš, abych pravdu řekl.

Radši zavři hubu.❞


May se kousla do rtu, aby po něm nevyjela se stejným tónem, nebo mu nedala pohlavek nebo facku nebo tak něco, a místo toho zakroutila hlavou. ❝Ne, já chci říct... Podívej se na ně. Na ty jejich oči. Na ty jejich tváře. Skutečně si dokážeš představit, že to, s kým jsme se tam bavili, byli doopravdy oni? Já mám totiž svoje pochybnosti.❞

Jeremyho ta otázka lehce vyvedla z míry a konečně pochopil, jak ten dotaz May vlastně myslela. Nebyl to povzdech; byla to skutečná otázka. A Jeremy na ni odpověď neznal.

❝Chceš říct... Jestli máme věřit tomu, co jsme viděli?❞ zeptal se tiše. ❝Psst, někdo je na chodbě,❞ přerušil však konverzaci a May rozsvítila baterku, aby oba dva spatřili Toy Freddyho, jak na ně zírá z chodby.

❝Co teď?❞ zeptala se May.❞


❝Teď se schovávám do masky,❞ pokrčil Jeremy rameny a ukázal na masku.

❝Je tu jenom jedna,❞ sykla May.

❝Mám nápad a rozhodně se mi do něj nechce. Jsi o něco menší; sedni si mi na klín. Masku na sebe přetáhneme oba. A budeme to muset nějak vydržet.❞

May na něj pohlédla se zoufalstvím v očích. ❝Jako člověka tě nenávidím, ale děkuju za snahu zachránit život nám oběma.❞ Následně se společně posadili na jednu židli a ukryli se pomocí masky před Freddym. Až po nějaké chvíli je začal ignorovat, ale v tu dobu se na chodbě znovu objevil Foxy. May začala problikávat světlem a Jeremy se vrátil ke kamerám, znovu natáhl Music Box a zkontroloval, co se děje okolo. Po chodbě mezi cestou k jeho kanceláři a hlavní místností kráčel Bonnie, s roztrhanou tváří a utrženou rukou, přesně jak si jej vždy pamatoval. Oba si při pohledu na kameru vzpomněli na jeho lidskou podobu a May se nezávisle na Jeremyho myšlenkách zamyslela, jak by sakra mohlo být možné, aby žil člověk s takto utrženou tváří. Nebylo pochyb o tom, že lidskému Bonniemu tvář doopravdy chyběla, nebylo to jen něco namalovaného. Ale na to, aby něco řekla nahlas, neměla odvahu - zrovna se z chodby ozval ten divný zvuk, a kromě toho zaslechla ještě něco nového, co Jeremy okamžitě indikoval a rozsvítil světlo v pravé ventilační šachtě. May div nevyletěla úlekem z kůže, když pohlédla na tvář Chicy, jak se na ně zubí z šachtového otvoru.

❝Marionetta, rychle,❞ řekl Jeremy a zběsile překlikl kameru, kde navinul Music Box, a následně vybídl May, aby přešla k němu.

❝Rychle, pod masku.❞


May se ještě rychle podívala na chodbu a ulevilo se jí, že nevidí Foxyho. Místo něj stála v chodbě Toy Chica, na kterou mělo podle všeho fungovat to samé, co na Chicu a další. Maska.

Znovu se May posadila na Jeremyho klín a ukryli se do společné masky. Právě včas. Chvíli nato začala světla v místnosti blikat a zanedlouho před nimi stála stará Chica, které už chyběly dlaně a místo nich z paží visely dráty a kabely, a její doširoka rozevřené oči slepě zíraly před sebe. May mělce dýchala, tušíc, že už je všemu konec, ale Jeremy si slabě oddychl - sice ještě vyhráno nemají, ale stihli se skrýt před Chicou včas.

Po dalším zablikání Chica zmizela, ale May odmítala masku sundat.

❝Co je? Proč ji nesundáš?❞ ptal se Jeremy.

❝Protože...❞

Světla náhle začala znovu blikat.




středa 14. listopadu 2018

Forever With Us | Kapitola 12.

11/14/2018 04:20:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



❝Chceš říct...❞ začala May.

❝Kdybych to dokázal, mohl bych se snadno vyhnout ohrožení tím, že prostě odejdu z práce, to tě nenapadlo?❞ hleděl na ni Jeremy nevěřícně.

❝A tos mi o tom nemohl něco říct dřív?❞ osočila se na něj May. ❝Tos mě nemohl alespoň varovat?!❞


❝Jinak bys do toho nešla,❞ uchechtl se. ❝Já si zkusil, s čím si měla zkušenost ty, takže ty teď vyzkoušíš, co zažívám já,❞ zasmál se.

❝Ty jsi vážně krutá potvora,❞ zabrblala May, ale i se sklopenou hlavou pokračovala dále chodbou až k kanceláři nočního hlídače, předešla Jeremyho a už se po něm neohlížela.

V jejím nitru to ale vřelo. Nejraději by Jeremymu za tuto zradu uštědřila jednu - možná více než jen jednu - ránu pěstí, nejlépe přímo mezi oči, ale nemělo to cenu, jelikož by se s ním musela táhnout až do kanceláře. Čekala ale, že brzy veškerý ten vztek vypustí přímo jemu do obličeje a netušila, jaké budou následky a jak se s nimi bude potýkat ona či on.

❝Alespoň ti tu někdo dělá společnost,❞ zasmál se po chvíli Jeremy potichu a May už bouchla.

❝No a co? Jak mi pomůže, že tu mám za zády škodolibýho parchanta, kterej má furt jenom kecy, ale ve finále je posranej z jakýhokoliv cizího pohybu, když potřebuju přežít a ještě se učit na zítra do školy? Narozdíl od tebe ještě pořád studuju, abych v budoucnu nemusela pracovat ve špinavý, smradlavý, životu nebezpečný pizzerii, ale mohla vydělávat peníze pohodlně a bezpečně, a jestli chci školu vůbec dokončit, potřebuju se na to dostatečně učit, což kvůli tobě teďka nemůžu. A taky by se mi hodilo i trochu spánku, protože mě škola spolu se snahou si vydělat nějaké ty peníze docela dost obírají o energii, takže pokud ti v kanceláři usnu, hezky se o mě postaráš, protože mi to za tohle sakra dlužíš.❞

Ještě než se Jeremy odhodlal k rozhodnutí, zda jí odpoví stejným tónem, nebo se pokusí usmířit, přiletěla mu na tvář facka a May odkráčela do kanceláře.


Jeremy zůstal stát jako přimrazený, tvář mu pomalu začínala hořet a musel se hodně snažit, aby udržel nepatrnou slzu v oku, kam podle něj patřila. Úder mu mimo jiné rozcuchal čupřinu blonďatých vlasů, které prohrábl rukou alespoň pětkrát, aby byl znovu spokojený. Do pohybu jej přinutil až temný smích ozývající se za ním. Popošel kupředu a za chůze se ohlédl, avšak Golden Freddyho, ukrývajícího se ve stínech, si neměl šanci povšimnout.

A Golden Freddy jen odhalil své zuby, sklopil zrak a následně zamířil pryč z dosahu.


Jeremy došel do chodby vedoucí ke kanceláři, ale nejdříve se ještě naposledy rozhlédl po místnostech, kolem kterých procházel. Vše se zdálo tiché a klidné. Girlandy, vlaječky a transparenty stále visely nad stoly a židlemi; místnost, kde se dal poprvé s May do skutečné konverzace, působila tak čistě a uklizeně, jak to jen v rámci možností šlo. Pohlédl na hodinky a řekl si, že už se déle zdržovat nebude. Před kanceláří se zastavila tímhle způsobem i vyzkoušel, jaké to je, být v roli robota a nahlížet na práci nočního hlídače přímým přenosem.

❝Uznávám svou chybu,❞ řekl Jeremy, když po chvíli vstoupil do kanceláře, kde už seděla May, hledící do točícího se větráku. ❝Omlouvám se. Asi to nebylo úplně fér, vzhledem k tomu, že ty ses ke mě doposud férově chovala.❞ Výraz na Mayiné tváři jako kdyby roztál. Dokonce se i usmála.

❝Děkuju,❞ odpověděla mu, aniž by na něj byť jen letmo pohlédla. A víc k tomu neřekla; možná chtěla, aby jí to Jeremy zkusil nějak vynahradit, možná to čistě smázla ze stolu. To Jeremy nemohl tušit a nechtěl si ji jakýmkoliv dalším slovem poštvat proti sobě. Ale když přemýšlel, co by mohl říct dále, dala se May znovu do řeči a rozpustila hrozivé ticho. ❝Jestli se nemýlím, skutečná zábava začne během několika vteřin, ne?❞

❝Přesněji za sedm minut,❞ odpověděl jí při pohledu na hodinky.

❝Vysvětlil bys mi alespoň, jak tvá kancelář funguje?❞ požádala May, přestože její tón zněl možná trochu úsečně a panovačně.

❝Jasně. Takže... pravidlo číslo jedna zní: nenechat roboty, aby přišli do kanceláře. Ale to smysl dává.


Mám k dispozici baterku, kterou můžu svítit tady do hlavní chodby, a pak tady do dvojice ventilačních šachet. Zároveň je na každé kameře taky baterka. Ale nesmíš vybít energii, jinak jsme bez proudu a je z nás mnohem snazší cíl. Taky na kameře 11 nesmíme zapomenout natahovat Music Box, čímž úspěšně udržíme Marionetta uvnitř. Protože když je náhodou venku, jde to všechno hrozně rychle a prakticky bychom neměli šanci.

Na každýho animatronika funguje něco jinýho. Třeba když mám v chodbě Foxyho, musím na něj blikat kamerou a on zmizí. Ale pokud proti mně jde třeba Freddy, schovám se do tadytý masky,❞ ukázal na masku Freddyho, ❝a on přestane mít zájem o moji hlavu. Jo, a taky se nesmí zapomenout na energiii... a to by mělo být vše.❞

❝Kdy se začnou pohybovat?❞

Jeremy vzal do ruky tablet s obrazovkami kamer a několik jich postupně zobrazil. Na jedné z nich, ukazující Show Stage, už chyběl Bonnie.

❝Právě teď.❞





středa 7. listopadu 2018

Forever With Us | Kapitola 11.

11/07/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



❝Jak vypadala původní pizzerie?❞ položil Jeremy otázku Freddymu Fazbearovi, když seděl v obklopení starých robotů - anebo spíš lidských verzí starých robotů - pocházející z úplně první pizzerie Freddy Fazbear's, která již dávno nestojí.


❝Byla trochu větší,❞ odpověděl Foxy, ale Freddy jej hned nato plácl do ramene.

❝Nebyla větší, to si tady jenom starouš stěžuje na to, že tam měl svůj vlastní pirátský úkryt za oponou, a tady je nacpaný do místnosti s námi ostatními a už neslouží jako atrakce,❞ řekl na to Freddy.

❝Ale pravdou je,❞ přihlásila se o slovo drobounká, blonďatá Chica, ❝že místnosti tam byly mnohdy rozsáhlejší.❞

❝To zase nepopírám,❞ přiznal Freddy a Foxy jen kýval hlavou.

❝Jak to tam vypadalo?❞ zeptal se Jeremy s neskrývaným zájmem.

❝Hlavní místnost byla nejhezčí,❞ zasnil se Bonnie. ❝Byla úžasná. Obrovská. S vlaječkovými girlandami a spoustou stolů a židlí, mezi kterýma probíhala děcka a smála se a bavila se. Celými prostory se linula vůně pizzy a děti si to tam naprosto užívaly. Ale víc toho ani nebylo - jen obrovská hlavní místnost, Foxyho pirátský koutek, a potom kuchyň a záchody, náhradní díly... a víc vlastně skoro nic. Jenom kancelář nočního hlídače.❞ Při těchto slovech ale Jeremy zpozorněl za celou dobu vyprávění asi nejvíc.

❝Jaká byla? Byla podobná té mé?❞ chtěl vědět.


❝Moc ne. Dalo se do ní dostat jen dvěma vchody, které se daly snadno zavřít - ale strašně to plýtvalo baterku nočního hlídače. A to bylo na tom kanclu asi všechno. Dvoje elektronické dveře, které se sesouvaly shora k zemi, a často mě a ostatní zrovna tak dost pozlobily. Větrák, pracovní stůl, tablet s kamerami... prakticky nic víc,❞ vzal si slovo Foxy a Bonnie ho nijak nepřerušoval.

❝A jaký byl, ten... poslední noční hlídač? Ten, který to tam přežil, a nakonec odešel?❞ ptal se Jeremy, ale tentokrát ne tak užasle a zvědavě, jako spíš s náznakem strachu a obav.

❝Mike Schmidt,❞ ujala se slova Chica, zatímco všichni zarytě mlčeli a Foxy zatnul pěsti. ❝Milý chlapík, snažil se vždy s každým vycházet a každému se snažil dělat radost, byl nekonfliktní a mírumilovný. Než do práce nastoupil, občas jsem ho spatřila si u nás prostě jen objednat pizzu, a v tu dobu to byl strašně milý chlapík. Ale poté, co nastoupil jako noční hlídač, se začal čím dál méně stýkat s lidmi a působil, jako kdyby jej něco uvnitř velmi trápilo. Možná to bylo jenom prací, ale...❞ pokrčila rameny a skončila tak svůj proslov, který přednášela chvějícím se hlasem. Její vyprávění se zdálo stejně mírumilovné, jako popisovaný Mike, ale když Jeremy spatřil zlý pohled, kterým Foxy Chicu doslova probodával, a podobný pohled i v beztvářném obličeji Bonnieho, začal o tom trochu pochybovat, i když zatím nevěděl, jak přesně jeho pochybnosti vypadají. Aby zabránil houstnoucímu tichu, rozhodl se převzít slovo rychle.

❝Hej, May!❞ otočil se Jeremy na své židli a mávl na dívku, která zrovna seděla v kruhu tvořeném mimo jiné i Toy Chicou, Toy Bonniem a Balloon Boyem. Dost pravděpodobně měli rozehranou nějakou hru. May vzhlédla od svých nových přátel, se kterými se už jaksi sžila, a Jeremymu odpověděla.

❝Co potřebuješ?❞


❝Nechtěla bys jít sem? Řeší se tu docela dost zajímavý téma!❞ odpověděl.

❝O co jde?❞ zahalekala na něj.

❝Předchozí pizzerie,❞ řekl už trochu tlumeně, a pak ještě tlumeněji dodal ❝Mike Schmidt.❞ To jméno postavilo May na nohy, vyskočila ze země a bleskurychle vzala další židli, aby se mohla usadit do debatního kroužku. Mezitím se jí dokonce ještě povedlo omluvit se ostatním za tak rychlý únik ze hry.

❝Jsem jedno ucho,❞ odhrnula si své havraní vlasy protkané růžovými pruhy z čela a zahleděla se na ostatní, kteří doposud debatovali. ❝Co se řeší ohledně Mika?❞

❝Čistě jen minulost. Napadlo mě, že bys to mohla slyšet.❞


❝To jsi ale přišla asi už moc pozdě,❞ skočil do rozhovoru Foxy protáhlým, znuděným, ale zároveň i výhružným tónem, který varoval, aby už z úst nevypustil ani zmínku o Mikovi.

❝Jinak se tu taky mluvilo o staré pizzerii,❞ řekl Jeremy.

❝Tam by ti to snad i víc vyhovovalo,❞ zmínila se Chica. ❝Byla tam jen jedna místnost k obsluze, tudíž by to pro tebe nebyla tak složitá lítačka všude okolo, a častokrát jsem s roznosem pizzy pomáhala já.❞

❝A v kanceláři nočního hlídače byly dveře na oba dva vchody, které tam byly. Chápeš to? Na dva vchody, na pouhý dva vchody, byly dveře,❞ Jeremy.

❝Je to sice pěkný, ale nemohl jsi je mít zavřený furt. Pokud se ti vybila baterka, což šlo dost rychle, zhasla se světla, přestaly fungovat kamery, otevřely se obě dveře a byl jsi hned na ráně,❞ vložil se mu do toho Freddy. ❝Ale vážně nerad přerušuju tvoje utopické snění. A když jsme u přerušování, rád bych vás upozornil, že se blíží čas.❞

Z toho důvodu se May i Jeremy okamžitě zvedli a krátce se rozloučili s ostatními, a následně odkráčeli z jejich dosahu.

❝Takže co je teď v plánu?❞ zeptal se Jeremy, když kráčeli směrem ke kanceláři nočního hlídače.

❝No... Předpokládala jsem, že mě pustíš ven, a pak si tu odbudeš svou práci,❞ řekla mu upřímně a bez nějakých přebytečných emocí.

❝Počkej počkej počkej,❞ zastavil se Jeremy a jen na May nevěřícně pohlédl.

❝Ty si myslíš, že můžu odemknout pizzerii zevnitř?❞




středa 31. října 2018

Forever With Us | Kapitola 10.

10/31/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



K údivu obou dvou se stalo přesně to, co si během hádky řekli, a poté, co se pizzerie zavřela, už stáli oba dva přede dveřmi a chystali se jít dovnitř.

❝Myslíš si, že je to skutečně dobrej nápad?❞ zeptal se Jeremy tiše.


❝Snad teď nechceš couvnout,❞ zavrčela May.

❝To úplně ne... ale rád bych se ujistil, že to, co podnikám, je vážně šílenost.❞

May na něj pohlédla a nadzvedla jedno obočí. ❝Tvoje práce je šílenost.❞


❝Takže chceš říct, že už mám bejt zvyklej?❞

❝Třeba,❞ odsekla s pokrčením ramen.

❝Bezva,❞ odfrkl si.

Jeremy se pustil do odemykání dveří, ruce se mu klepaly. Když zámek cvakl a dveře se pootevřely, zdálo se, že Jeremy čeká, že na něj někdo vyskočí. May s klidem prošla okolo něj a vstoupila do budovy. Jeremy ji tedy nervózně následoval.

❝Co uděláš teď?❞ zeptal se.

❝Čekáš, že tu začnu běhat po pizzerii a přivolávat je? Hele bez obav; na to nemám odvahu ani já,❞ zasmála se. ❝Mohli bychom zamířit do Show Stage, tam bychom je měli objevit. Teda, tam jsem je objevila já.❞

Dříve, než stihl Jeremy vyjádřit svůj souhlas, zaregistrovali oba modrý pohyb. Ve spoře osvětlené místnosti, na jejíž světlo se zrovna chtěl Jeremy zeptat, a zjistit, zda má souvislost s jeho baterií, či nikoliv, se pohybovala modrá postava, a když se na ně ohlédla, zastavila se v pohybu a svěšené králičí uši se napřímily nadšením. Toy Bonnie rozevřel oči i ústa a chvíli jen zíral na ty dva.

❝Už tomu začínáš věřit?❞ zeptala se Jeremyho May tak, že se k němu letmo naklonila. Jeremy beze slova přikývl.

❝May?❞ zeptal se Toy Bonnie svým dutým, kovovým hlasem, že z toho Jeremymu naskočila husí kůže. ❝Je tohle Jeremy?❞

Následně k nim Toy Bonnie došel blíž a Jeremy měl co dělat, aby nezačal couvat zpět ke dveřím.

❝May, ty ses vážně vrátila! Jen počkej, až se to dozví ostatní. Budou nadšení! Pojďte oba dva, zavedu vás za nima.❞

Jeremy zmateně, ale zamračeně zároveň, pohlédl na May, a ta jen pokrčila rameny a následovala modrého králíka, naznačujíc, že se má Jeremy připojit. A když dívka věnovala místnosti ještě jeden pohled, její zrak zavadil o postavu ukrytou ve stínech, které i přes tmu tlumeně zářily zlaté barvy na oblečení a těle. Golden Freddy se na ni jen pousmál a následně se zcela ponořil do stínu. May ani nepostřehla, že se zastavila, a do reality ji vrátilo až to, že do ní Jeremy narazil.

❝Neumíš dávat pozor na cestu?❞ okřikla ho, aby tím zamaskovala svou chybu. A bylo jí úplně jedno, že není v právu a že je na něj možná až přehnaně drzá.

Když konečně došli k Show Stage, všichni stáli tam, dokonce i staří animatronici, Marionette a Toy Freddy. Tentokrát se Jeremy zastavil v chůzi a jen zíral na to, co vidí. V očích mu zářilo to, že se mu právě bortí spoustu představ o tom, co zná a co pokládá za možné.

May ho tedy vybídla, aby se k nim přidal, a on váhavě kráčel kupředu. Pro něj to však nebyli pouzí roboti, jako pro May. Pro něj to byli vrazi, kteří se každou noc pokoušeli získat jeho život, a byl vůči nim značně obezřetnější. Když došel mezi ně, neubránil svému tělu, aby se otřáslo, a jen doufal, že si toho nikdo nevšiml.

❝Jeremy,❞ přivítal ho Freddy. ❝Rád tě mezi námi vidím.❞


Jeremy se usmál a pokusil se mu podat ruku v rámci snahy se jej dotknout, ale Freddy jej odbyl mávnutím ruky. Aby se vyhnul trapnému tichu, položil Jeremy otázku na všechny okolo sebe vyjma May.

❝Zdravím. Jak je vlastně možné, že existujete tak, jak existujete? Jak je možné, aby se z robotů stali lidé? Co jste ve skutečnosti zač?❞

Roboti na sebe nervózně pohlédli, nikdo netušil, jak by měl odpovědět. Ale zdálo se, byť jen malinko, že pravdu znají, ale sdělit ji nahlas prozatím nehodlali. Když se May rozhlédla po tvářích jednotlivě, všimla si, že Toy Freddy nasadil nenávistný výraz směřující na Jeremyho, a Mangle zrovna tak. Toy Chica byla z Jeremyho mnohem nervóznější, než obvykle bývá, a Balloon Boy jen zvedal jedno obočí.

❝Jako nerad bych rozpoutal hádku,❞ ozval se Bonnie, ❝ale myslím si, že při seznámení jsou takovéto otázky poněkud osobní.❞

Ozvalo se sborové souhlasné zamručení a Jeremy pohlédl na May.

❝To je to tak těžký to z nich dostat?❞ zeptal se.


❝Tak nějak,❞ pokrčila rameny. Když se švitoření utišilo, zvýšila hlas natolik, aby jej slyšeli i všichni ostatní.

❝Jsem moc ráda, že tu s vámi znovu jsem. Dost jsem přemýšlela nad jednou otázkou - pokud to tu takto vypadá každý večer, co povětšinou děláte za činnost?❞

Tato otázka vyvolala opačnou reakci od té Jeremyho. Roboti se začali překřikovat a každý se sděloval se svými nápady a oblíbenými činnostmi, složenými z povídání si, hraní her a jakéhokoliv dalšího krácení volného času. Nad všemi tu ale visel temný mrak zmiňující se o jejich běžné konverzaci o plánech, jak dostat Jeremyho, avšak o tom nikdo neřekl nic nahlas.




středa 24. října 2018

Forever With Us | Kapitola 9.

10/24/2018 04:32:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Skutečně tam seděl.


Bylo ne příliš dlouho před zavíračkou a May by už za normálních podmínek plánovala odchod, avšak v jedné z místností seděl Jeremy Fitzgerald a vyčkával, až její práce skončí. Ona sama z ní byla už ke konci dne na nervy a čekala, že jestliže začne noční hlídač vyvolávat nějaké hádky, pěkně si na něm zchladí žáhu. Převlékla se na záchůdcích do civilu a došla ke stolu, kde Jeremy seděl, a posadila se naproti němu tak, jak to on udělal před několika hodinami jí.

❝Už jsi klidnej?❞ zeptala se ho. Žádný pozdrav. Žádný úvod. Prostě vypálená otázka.

❝Záleží na tom, co budeš říkat,❞ odpověděl jí na to.

❝Hm,❞ přikývla, přemýšlejíc, jak začít svoje vyprávění odznovu.

❝Takže jsi viděla lidské verze robotů, nebo jak si to mám vyložit?❞ zeptal se a očividně si dával velký pozor na to, jakým tónem k ní mluví.

❝Přesně tak. Roboti byli na svých místech, a tihle se okolo nich pohybovali... procházeli celou pizzerií, povídali si se mnou, každý se choval jinak. Ale všichni si prostě připadali jako animatronici, jen v jiný podobě. Bylo to pro ně takové... normální.❞

❝Co Foxy? Starej Bonnie? Mangle? Jak vypadali?❞ byl zvědavý Jeremy a May začala oceňovat, že pokládá velmi smysluplné otázky.


❝Bonniemu skutečně chyběla část hlavy; pochybuju, že v něm bylo něco doopravdy živýho. Jak by mohl člověk takhle fungovat? Ale... nechala jsem to plavat. Foxy měl tu díru na prsou, ale nevím, jestli byla skutečná, nebo ne, a ošahávat hrudník jsem mu fakt nehodlala. Manglemu vykukovaly všude možně jeho robotický části. Uznávám, že to bylo... divný. Totálně.❞

❝Jací byli na dotek?❞ zeptal se Jeremy.

❝Nesáhla jsem na ně. Nedovolili mi to,❞ přiznala May a v tu chvíli jí došlo, že vážně neměla šanci se jich dotknout. ❝Ale když jsem ve tmě šmátrala po Toy Bonniem, abych nenarazila do zdi, pocítila jsem na ruce takový... nepříjemný chlad, na který jsem nebyla vůbec zvyklá. Netuším, co to bylo.❞

❝Kdo ví. Měla ses pokusit jich dotknout, zjistili bychom víc,❞ vyčetl jí.

❝Jako... sorry? S tímhle jsem fakt nemohla počítat, nemůžeš mě z tohohle vinit. Možná jsem měla hlavu plnou jiných věcí,❞ odsekla mu May.

❝Fajn, fajn, chápu. Jak se vůči tobě chovali?❞

❝Jakože... každej jinak. Někdo se mnou slov moc neprohodil, někdo byl ze začátku nepřívětivý, někdo byl ze mě nadšený. Záleželo na jednotlivci, Toy Freddy mi vyhrožoval smrtí a řekl, že mezi ně nepatřím a podle toho že se bude chovat. Naopak Freddy se mi pokoušel poradit, jak se odsud dostat. Každý se choval jinak, to je asi tak všechno, co bych k tomu řekla.❞

❝Kolik jich tam bylo?❞


❝No... všichni? Chica, Bonnie, Freddy, Foxy, Mangle, Toy Freddy, Toy Chica, Toy Bonnie, Balloon Boy, Marionette a Golden Freddy.❞

❝A vypadali teda jak?❞

❝Už jsem ti to říkala. Jako lidi oblečení do kostýmů, které by roboty nejlépe reprezentovali, charakterizovali. A měli i ouška na hlavách. Namalované obličeje. Prostě něco jako maškarní.❞
❝Čím dál víc to zní jako kravina,❞ přiznal.

❝Ale tu noc, kdy jsem ti to řekla, jsi vypadal, že tomu vážně věřit budeš,❞ připomenula mu May.
❝A divíš se mi? Víš, jak nervózní jsem byl? Víš ty vůbec, co to obnáší být v téhle pizzerii nočním hlídačem?!❞ bránil se Jeremy.

❝Ne? Nevím? Jak bych asi mohla?❞ pokrčila May rameny.

❝Necháš mě ti to vysvětlit?❞ optal se.

❝Prosím,❞ dala mu May prostor ke slovům.


❝Přes noc pozoruju aktivitu robotů. Mohlo by se to zdát jednoduchý, ale... pravda je trochu jinde. Roboti jsou možná až moc aktivní a noc co noc se ke mě pokouší dostat a kdo ví, co by pak měli v plánu se mnou provést. Ale pokud přijdu o něco později, roboti jsou aktivní bez mého dohledu a to je potom mazec. Kvůli tomu, že jsem se opozdil o několik minut, mě jednou málem dostali. A když jsi vyšla z pizzerie, dostal jsem šílený strach, že jsi je nějak spustila a já bych pak už neměl šanci dožít se dneška. Anebo jestli jsi mi nemohla vybít baterku. Na celou noc mám omezenej přísun elektrický energie, a když bych to vyčerpal, můj život by dlouho nepokračoval.❞

❝Tak v tomhletom tě chápu, to dává smysl. Jak vůbec probíhala tvoje noc na dnešek?❞

❝Až na to, že jsem málem umřel, to šlo vcelku dobře. Vlastně já tam málem umírám pokaždý, takže tu není nijak velkej rozdíl. Kdybych nebýval byl použil svoji osvědčenou metodu, jak se zbavit Foxyho na chodbě, už by mě býval měl ve svých spárech. Ale jak vidíš, žiju. Očividně jsem ještě pořád i přes všechny noční můry dostatečně inteligentní na to, abych přelstil lišku.❞

❝Neberu ti tvou sebechválu,❞ zabručela May.


❝A na rozdíl od někoho nemám halucinace v podobě lidských verzí robotů,❞ odfrkl si kvůli Mayiné reakci. Tu to zasáhlo přesně tak, jak Jeremy zamýšlel.

❝To nebyla žádná halucinace! Připadám ti snad jako blázen? Bylo to reálný až až! A jestli tomu nehodláš věřit, klidně tě můžu dneska nabrat a vzít tě na tuhle přednoční hlídku, ať víš, že nekecám.❞
Jeremy se potutelně usmál. ❝Konečně jsi to navrhla,❞ uchechtl se.




středa 17. října 2018

Forever With Us | Kapitola 8.

10/17/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Vyndej pizzu z pece.

Ukliď stoly v místnosti 2.

Vyřiď dětem, že nemají na Freddyho sahat.

Běž utřít rozlitý džus.

Přines do místnosti 3 ke stolu 7 tuhle pizzu.

Rozmixuj vajíčka na dort.

Dej pizzu do pece.

Zavři to okno.

Umyj tady tohle nádobí.

Připrav další těsto.

May netušila, kam dříve skočit.


Pizzerie byla narvaná k prasknutí, ona byla konstantně unavená a všichni se jí pletli pod nohama - ať už spolupracovníci, kterých bylo dnes mizerně málo a tak spousta věcí zbývala na ni, tak děcka, běhající stále dokola a tropící kraviny.

A kromě toho všeho se tu ani za mák necítila tak, jako kdysi. Často na svých zádech cítila ulpívající pohled robotů a vybavila si veškeré zážitky z předešlé noci. Nemohl to být jen sen, že ne?

Občas se zadívala do očí Toy Freddymu a spatřila v nich ten chlad, který pociťovala z jeho lidské verze. Zatímco Toy Bonnie byl prazvláštně přívětivý; takový, jakého jej poznala. Netušila, jestli mít strach, nebo se mezi nimi cítit jako v rodině. Každopádně během veškeré té práce a lítání po pizzerii neměla moc příležitostí nad tím přemýšlet, jinak by jí z hlavy vypadlo všechno další, co potřebovala udělat.

Zamést roztříštěnou sklenici a postarat se, aby se děcka nepořezala. Připravit novou pizzu na objednávku. Všechno to bylo stále dokola, jen vždy v jiném pořadí. Až na pátou hodinu odešlo několik rodin domů a několik servírek přišlo na pomoc, takže si May vyprosila pár minutek volna u jednoho kousku pizzy. Vlastně nakonec u dvou. Sama si ji připravovala podle vlastní chuti; sýr, slanina a bazalka. Z celého seznamu místních pizz byla tahle kombinace její nejoblíbenější. Olej jí odkapával na papírový tácek v masivních kapkách a ji napadlo, kolik oleje na takovou pizzu vlastně používají.

Poté se zase rozhlédla a všimla si, že jejím směrem kráčí Toy Chica. Těžké kroky mechanického obra nešly jen tak přeslechnout, stejně jako bzučení a skřípání součástek při každém pohybu. Pohlédla na ni a chvíli byla vyděšená, ale pak jí došlo, že šla bavit děti sedící za ní tím, že jim přinesla novou pizzu. Proč mě tak děsí? zeptala se sama sebe.

Měla bych se okolo nich cítit vcelku bezpečně... ne snad? Vždyť mě přijali, jak nejlépe mohli... Vždyť mi nehodlali ublížit. Z čeho mám takovou hrůzu?


Sahala po svém druhém kousku pizzy, když si naproti ní kdosi ztěžka sedl na židli. Od poslechu to dítě být rozhodně nemohlo; pravděpodobně šlo o dospělého muže, a podle pohybů vyčerpaného. Než se mu podívala do tváře, měla už tip, kdo by to mohl být, a při zvednutí očí od jídla se jí to potvrdilo.

Jeremy Fitzgerald seděl naproti ní, sledoval ji a vyčkával na oční kontakt, než se rozmluvil.


❝May. Mohla bys mi prosím nakonec vysvětlit, o čem jsi to v noci žvanila? Hádám, že ti někdo míchnul něco do pití. A taky proto jsi tam nejspíš zůstala, co?❞ začal stejně zostra, jako tu noc, kdy spolu mluvili poprvé.

❝Sakra,❞ začala May unaveně. ❝Já jsem student, jsem vyčerpanej student, kterej si snaží přivydělávat si tady v pizzerii. Dost často kvůli učení málo spím; a právě z toho důvodu jsem skončila spící na záchodech, protože jsem to prostě s energií už nedávala. Myslím, že bys to laskavě se svým zaměstnáním pochopit mohl,❞ oplácela ostrý tón.

❝...fajn, tohle respektuju,❞ lehce ustoupil, ❝ale mohla bys bejt tak hodná a říct mi, co jsi to tam vyprávěla za báchorky?❞

Pravděpodobně tušil, že byla May opilá a nic si nepamatuje, avšak pravda byla naprosto opačná.
❝Neříkal jsi mi náhodou, že jelikož je tahle pizzerie šílená dost, uvěřil bys mi, kdybych plácla cokoliv?❞

Jeremy se zarazil.


❝Počkej...❞ zmírnil, váhavě započal větu. ❝Chceš mi říct, že sis tamto vymyslela?❞

❝Ne. Jen ti připomínám, cos mi řekl, takže nechápu, proč se tu na mě teď takhle osočuješ.❞

❝Strašně jsi mě vyděsila! May, víš vůbec, co to obnáší, být noční hlídač tohohle podniku?❞

❝Spíš ne, ale mohl bys být tak hodný a objasnit mi to. Jediný, co vím, je, že se snažíš vyhnout smrti, protože po tobě ti roboti jdou.❞

❝Počkej počkej.❞ Nyní byl Jeremy už naprosto váhavý, nedůvěřivý a zmatený. ❝Odkud tohle víš?❞

❝Když jsem se tady po zavíračce probudila, chtěla jsem hned odejít, ale dveře byly zamčený. Takže co jinýho mi zbývalo, než se trochu projít po pizzerii? Ale hádej, co jsem objevila.

❝Jak jsem řekla, ti roboti byli lidmi.


❝Absurdní,❞ přerušil ji Jeremy.

❝Řekl jsi, že mi budeš věřit!❞ bránila se May.

❝Tak mi vysvětli, jak je tohleto ❞ zakroutil Jeremy hlavou a jeho obočí se sešikmilo do mračícího se V. Založil ruce na hrudi, opřel se o opěradlo židle a koukal na May, vyčkávajíc na to, co z ní vypadne.

❝Vím,❞ rozhodila May rukama. ❝Vím toho tak málo, jako ty. Ale prostě to byli lidi.❞

❝To prostě není možný,❞ naklonil se Jeremy k ní.

❝Víš ty co? Já mám nápad,❞ řekla uštěpačně a zvedla se od stolu tak prudce, že jeho hranu zarazila Jeremymu do hrudi. ❝Sežeň mě před zavíračkou a do tý doby se trochu uklidni, já na tvoji neschopnost si nechat něco vysvětlit nemám čas a trpělivost.❞

A s těmito slovy opustila místnost a vrhla se zpátky do práce.

středa 10. října 2018

Forever With Us | Prolog druhé části

10/10/2018 04:34:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.


Měním názor.

Během noci se mi stalo něco... hustýho. Ale jako dobře i špatně hustýho.

Abych to zkrátila, zůstala jsem tam omylem po zavíračce. Logicky jsem, vzhledem k tomu, co o tom říkají za povídačky, měla šílenej strach. Hele, kdo ví, jestli ti roboti fakt v noci vraždí. Nemůžu to tušit, ale bylo mi to tak naznačeno.

Bude to znít hrozně divně, ale když jsem tam byla, spatřila jsem... ty roboty. V lidský podobě.


Začínám zvažovat, jestli to nebyla nějaká halucinace, sen nebo tak nějak, ale na to to bylo všechno až podezřele ucelený a... reálný.

Přemýšlím, zda se mi nepodaří se z toho zbláznit.


Každopádně bych asi byla ráda, kdybys nakonec přijela. To, co se stalo, a co se nejspíš ještě stane, mi určitě začne samotný přelejzat přes hlavu. Nechci, aby se ti cesta nějak prodražila, ale pokud bys chtěla přijet, určitě bych byla moc ráda. Teď uvažuju nad tím, jestli to zkusím znova nebo ne.

Ale ráno moudřejší večera. Rozhodnu se zítra. Teda... dneska po pár hodinách spánku.

Fakt by se mi hodilo, kdybys přijela. A ty to určitě uvidíš ráda.

Tvá vyčerpaná sestra

May
Od: MayMichinson@gmail.com
Pro: sammymich@gmail.com




Aktuální Wattpad příběh

Spolupráce

Autorská tvorba

Originální charaktery (OC's)

Recent

recentposts
© Aurora Akkaris 2017. Používá technologii služby Blogger.

Random

randomposts