středa 17. října 2018

Forever With Us | Kapitola 8.

10/17/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Vyndej pizzu z pece.

Ukliď stoly v místnosti 2.

Vyřiď dětem, že nemají na Freddyho sahat.

Běž utřít rozlitý džus.

Přines do místnosti 3 ke stolu 7 tuhle pizzu.

Rozmixuj vajíčka na dort.

Dej pizzu do pece.

Zavři to okno.

Umyj tady tohle nádobí.

Připrav další těsto.

May netušila, kam dříve skočit.


Pizzerie byla narvaná k prasknutí, ona byla konstantně unavená a všichni se jí pletli pod nohama - ať už spolupracovníci, kterých bylo dnes mizerně málo a tak spousta věcí zbývala na ni, tak děcka, běhající stále dokola a tropící kraviny.

A kromě toho všeho se tu ani za mák necítila tak, jako kdysi. Často na svých zádech cítila ulpívající pohled robotů a vybavila si veškeré zážitky z předešlé noci. Nemohl to být jen sen, že ne?

Občas se zadívala do očí Toy Freddymu a spatřila v nich ten chlad, který pociťovala z jeho lidské verze. Zatímco Toy Bonnie byl prazvláštně přívětivý; takový, jakého jej poznala. Netušila, jestli mít strach, nebo se mezi nimi cítit jako v rodině. Každopádně během veškeré té práce a lítání po pizzerii neměla moc příležitostí nad tím přemýšlet, jinak by jí z hlavy vypadlo všechno další, co potřebovala udělat.

Zamést roztříštěnou sklenici a postarat se, aby se děcka nepořezala. Připravit novou pizzu na objednávku. Všechno to bylo stále dokola, jen vždy v jiném pořadí. Až na pátou hodinu odešlo několik rodin domů a několik servírek přišlo na pomoc, takže si May vyprosila pár minutek volna u jednoho kousku pizzy. Vlastně nakonec u dvou. Sama si ji připravovala podle vlastní chuti; sýr, slanina a bazalka. Z celého seznamu místních pizz byla tahle kombinace její nejoblíbenější. Olej jí odkapával na papírový tácek v masivních kapkách a ji napadlo, kolik oleje na takovou pizzu vlastně používají.

Poté se zase rozhlédla a všimla si, že jejím směrem kráčí Toy Chica. Těžké kroky mechanického obra nešly jen tak přeslechnout, stejně jako bzučení a skřípání součástek při každém pohybu. Pohlédla na ni a chvíli byla vyděšená, ale pak jí došlo, že šla bavit děti sedící za ní tím, že jim přinesla novou pizzu. Proč mě tak děsí? zeptala se sama sebe.

Měla bych se okolo nich cítit vcelku bezpečně... ne snad? Vždyť mě přijali, jak nejlépe mohli... Vždyť mi nehodlali ublížit. Z čeho mám takovou hrůzu?


Sahala po svém druhém kousku pizzy, když si naproti ní kdosi ztěžka sedl na židli. Od poslechu to dítě být rozhodně nemohlo; pravděpodobně šlo o dospělého muže, a podle pohybů vyčerpaného. Než se mu podívala do tváře, měla už tip, kdo by to mohl být, a při zvednutí očí od jídla se jí to potvrdilo.

Jeremy Fitzgerald seděl naproti ní, sledoval ji a vyčkával na oční kontakt, než se rozmluvil.


❝May. Mohla bys mi prosím nakonec vysvětlit, o čem jsi to v noci žvanila? Hádám, že ti někdo míchnul něco do pití. A taky proto jsi tam nejspíš zůstala, co?❞ začal stejně zostra, jako tu noc, kdy spolu mluvili poprvé.

❝Sakra,❞ začala May unaveně. ❝Já jsem student, jsem vyčerpanej student, kterej si snaží přivydělávat si tady v pizzerii. Dost často kvůli učení málo spím; a právě z toho důvodu jsem skončila spící na záchodech, protože jsem to prostě s energií už nedávala. Myslím, že bys to laskavě se svým zaměstnáním pochopit mohl,❞ oplácela ostrý tón.

❝...fajn, tohle respektuju,❞ lehce ustoupil, ❝ale mohla bys bejt tak hodná a říct mi, co jsi to tam vyprávěla za báchorky?❞

Pravděpodobně tušil, že byla May opilá a nic si nepamatuje, avšak pravda byla naprosto opačná.
❝Neříkal jsi mi náhodou, že jelikož je tahle pizzerie šílená dost, uvěřil bys mi, kdybych plácla cokoliv?❞

Jeremy se zarazil.


❝Počkej...❞ zmírnil, váhavě započal větu. ❝Chceš mi říct, že sis tamto vymyslela?❞

❝Ne. Jen ti připomínám, cos mi řekl, takže nechápu, proč se tu na mě teď takhle osočuješ.❞

❝Strašně jsi mě vyděsila! May, víš vůbec, co to obnáší, být noční hlídač tohohle podniku?❞

❝Spíš ne, ale mohl bys být tak hodný a objasnit mi to. Jediný, co vím, je, že se snažíš vyhnout smrti, protože po tobě ti roboti jdou.❞

❝Počkej počkej.❞ Nyní byl Jeremy už naprosto váhavý, nedůvěřivý a zmatený. ❝Odkud tohle víš?❞

❝Když jsem se tady po zavíračce probudila, chtěla jsem hned odejít, ale dveře byly zamčený. Takže co jinýho mi zbývalo, než se trochu projít po pizzerii? Ale hádej, co jsem objevila.

❝Jak jsem řekla, ti roboti byli lidmi.


❝Absurdní,❞ přerušil ji Jeremy.

❝Řekl jsi, že mi budeš věřit!❞ bránila se May.

❝Tak mi vysvětli, jak je tohleto ❞ zakroutil Jeremy hlavou a jeho obočí se sešikmilo do mračícího se V. Založil ruce na hrudi, opřel se o opěradlo židle a koukal na May, vyčkávajíc na to, co z ní vypadne.

❝Vím,❞ rozhodila May rukama. ❝Vím toho tak málo, jako ty. Ale prostě to byli lidi.❞

❝To prostě není možný,❞ naklonil se Jeremy k ní.

❝Víš ty co? Já mám nápad,❞ řekla uštěpačně a zvedla se od stolu tak prudce, že jeho hranu zarazila Jeremymu do hrudi. ❝Sežeň mě před zavíračkou a do tý doby se trochu uklidni, já na tvoji neschopnost si nechat něco vysvětlit nemám čas a trpělivost.❞

A s těmito slovy opustila místnost a vrhla se zpátky do práce.

středa 10. října 2018

Forever With Us | Prolog druhé části

10/10/2018 04:34:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.


Měním názor.

Během noci se mi stalo něco... hustýho. Ale jako dobře i špatně hustýho.

Abych to zkrátila, zůstala jsem tam omylem po zavíračce. Logicky jsem, vzhledem k tomu, co o tom říkají za povídačky, měla šílenej strach. Hele, kdo ví, jestli ti roboti fakt v noci vraždí. Nemůžu to tušit, ale bylo mi to tak naznačeno.

Bude to znít hrozně divně, ale když jsem tam byla, spatřila jsem... ty roboty. V lidský podobě.


Začínám zvažovat, jestli to nebyla nějaká halucinace, sen nebo tak nějak, ale na to to bylo všechno až podezřele ucelený a... reálný.

Přemýšlím, zda se mi nepodaří se z toho zbláznit.


Každopádně bych asi byla ráda, kdybys nakonec přijela. To, co se stalo, a co se nejspíš ještě stane, mi určitě začne samotný přelejzat přes hlavu. Nechci, aby se ti cesta nějak prodražila, ale pokud bys chtěla přijet, určitě bych byla moc ráda. Teď uvažuju nad tím, jestli to zkusím znova nebo ne.

Ale ráno moudřejší večera. Rozhodnu se zítra. Teda... dneska po pár hodinách spánku.

Fakt by se mi hodilo, kdybys přijela. A ty to určitě uvidíš ráda.

Tvá vyčerpaná sestra

May
Od: MayMichinson@gmail.com
Pro: sammymich@gmail.com




středa 3. října 2018

Forever With Us | Kapitola 7.

10/03/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



May tápala tichou, temnou pizzerií k hlavním dveřím, když cestou zaslechla hlasy.


Všichni kromě Toy Freddyho byli přeci stále v hlavním sále, ne snad? Rozhodně se tmou rozléhala směsice dvou hlasů, o tom nebylo pochyb. Jeden z nich identifikovala jako Toy Freddyho, druhý ale nedokázala zařadit k žádnému obličeji. Mohl to snad být noční hlídač? Jak se vlastně má noční hlídač jmenovat... Jeremy?

May se rozhodla zjistit, komu patří druhý hlas, a tak, ještě stále vzdálená od vstupní haly, zabočila za další roh a tam spatřila Toy Freddyho, jak si povídá s kýmsi jemu podobným, tajemným animatronikem ve zlatých barvách a podobný Toy Freddymu. Zlatý medvěd.

❝May,❞ přivolal ji Toy Freddy, když si jí všiml. Už se nezdál tak nepříjemný, ale kdo ví, zda za tím neskrýval nějakou lest. Avšak následovala jeho hlas a došla až k doposud debatující dvojici.

❝Prosím, když už ses tu se všemi seznámila. Poznej posledního našeho člena. May, tohle je Golden Freddy.❞

❝Těší mě,❞ odpověděla May.


❝Stejně tak i mě,❞ odpověděl Golden Freddy. ❝Zaslechl-li jsem správně, nejspíš hodláš přijít i další den. Nemýlím se?❞

❝Teprve uvidím,❞ řekla popravdě.

❝Odkud se bere taková váhavost?❞ tázal se dál.

❝Řekněme, že je pro mě vcelku nebezpečný jak se sem dostat, tak se dostat odtud. Hodlám to zvážit a následně se rozhodnu,❞ vysvětlila mu May.

❝Rádi bychom tě lépe poznali.❞ Golden Freddy mluvil lehce, jako kdyby jen vydechoval čirý vzduch a přidával do něj jemný nádech hlasu. Pro místní ticho to stačilo tak akorát, aby se slyšeli, ale May by přísahala, že předtím mluvil hlasitěji; že předtím snad i na Toy Freddyho zvyšoval hlas.

May pohlédla na Toy Freddyho. ❝A ty také?❞

Otázka ho ani nezarazila. ❝Jistěže to je možné. Ale pamatuj na to, že jsem stále přesvědčen o tom, že k nám nepatříš. A teď bys měla jít ke dveřím, blíží se půlnoc a s ní i Jeremy Fitzgerald.❞

❝Děkuju. Prozatím se mějte,❞ usmála se May, zamávala a odběhla od nich.

❝To si piš, že se budeme mít, když tu bude Jeremy,❞ uchechtl se Golden Freddy tiše, dostatečně tlumeně, aby to May už nemohla slyšet.

Společně se tomu s Toy Freddym škodolibě zasmáli.


Co řeknu? ptala se mezitím May v duchu sama sebe. Měla bych skutečně působit trochu vyděšeně? Možná by to bylo lepší; pak by na ni ani nemusel být tolik naštvaný, spíš se nade mnou slitovat a nechat mě odejít. Ale ne ho vyděsit k smrti, proboha. Taky je to jenom člověk.

May si, s věcmi sbalenými s sebou, dřepla ke dveřím a cítila, že na ni znovu padá únava. Tentokrát usnout nesmím, říkala si v hlavě. Snažila se nenechat ukolébat kombinací tmy a ticha, a proto začala chodit v malých kruzích přede dveřmi, aby se zaměstnala nějakou činností a nepadl na ni jen tak spánek. Když jí kruhy začaly přicházet stereotypní, začala chodit na druhou stranu, poté do osmiček a následně už ani nehledala ve své chůzi pravidelnost, prostě kráčela sem a tam.

Po nějaké té chvíli konečně zaslechla jejím uším tak lahodící zvuk - klíče rachotící v zámku. Dveře se odemkly a začaly se pomalu otevírat - a v nich stál blonďatý Jeremy Fitzgerald, zhluboka se nadechujíc a psychicky se připravujíc na svou každonoční stresující práci. Málem dostal infarkt, když spatřil May, jejíž oči, hledící přímo na něj, byly stejně rozevřené, jako ty jeho. V první moment z nich vyčetl hrůzu. May už chtěla proběhnout dveřmi ven na svobodu, na čerstvý vzduch, ale zabránil jí v tom pevný úchop Jeremyho ruky za její paži.

❝Kdo jsi a co tu sakra pohledáváš?❞ zeptal se zostra.


❝Jsem jedna ze servírek, která tu během úklidu omylem zůstala...❞ vysvětlila rychle May.

❝Dobře, chápu,❞ odpověděl spěšně. ❝Jak se jmenuješ?❞

❝May.❞

❝May, co jsi viděla?!❞ dožadoval se odpovědi tentokrát mnohem víc, než doposud jakékoli jiné z těch, co jí položil.

❝Nebudeš mi věřit,❞ zakroutila hlavou.

❝Mluv!❞ stiskl ji pevněji, pak mu ale došlo, jak agresivní je, a stisk povolil. ❝Prosím, mluv! Tahleta pizzerie je natolik šílená, že budu věřit snad všemu, co mi řekneš. Prosím, mluv!❞

❝Ti roboti...❞


Jeremymu tuhla krev v žilách. Začínal mít pocit, že je všechno v háji. Že nemá šanci tuto noc přežít. Ani se nedožadoval pokračování věty, protože tušil, že už ho zná. Ale to, co May dořekla, jej zaskočilo víc, než by čekal.

❝...byli lidmi.❞


Jeremy na ni vytřeštil oči. Nedokázal pochopit, co tím myslela. Ale rozhodně to neznělo jako to, co on sám znal. May najednou došlo, co mu řekla, že mu vlastně všechno prozradila, ale na druhou stranu ji on brát vážně nemusel. Roboti byli lidmi? To vážně zní jako výmysl.

❝Prosím, já fakt musím jít...❞

Pustil jí ruku, tvářil se omámeně a zmateně. ❝Zítra, až budeš v práci, to s tebou ještě vyřeším,❞ řekl a odstoupil od ní. May poděkovala a svižně se odebrala pryč, směrem ke svému bydlišti. Jeremy, sledujíc, jak se dívka ztrácí v temné noci, ještě sám pro sebe tiše dořekl pár slov.

❝Teda pokud se zítřka vůbec dožiju.❞




středa 26. září 2018

Forever With Us | Kapitola 6.

9/26/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Avšak Mayinu pozornost upoutal hlavě Marionette - všimla si ho dřív, než by si on sám přál. Seděl v rohu místnosti a nezaujatě je všechny pozoroval, avšak jeho tvář nejevila žádné známky smutku, což by May čekala, že uvidí od bytosti stranící se společnosti. Nebyl nijak nešťastný, dokonce se i na ostatní usmíval, v očích mu běhaly jiskry, ale zůstával na svém místě a nešel mezi ostatní. Potřeboval-li samotu, nehodlala mu ji May brát.

Až poté se zaměřila více na ostatní v kroužku. Toy Freddy mezi nimi nebyl, ale na druhou stranu spatřila blonďatou dívku ve žlutých šatičkách, což musela být jistě Toy Chica; poté Mangle, u kterého si nebyla jistá, zda na něj mám mluvit v mužském či ženském rodě; Balloon Boy, a prázdné místo tam bylo pro Marionetta, Toy Bonnieho a Toy Freddyho. Mangle si May nedůvěřivě, ale zvědavě přeměřoval, Toy Chica se na ni usmívala a Balloon Boy měl co dělat, aby nadšeně nevyběhl proti ní.

Spolu s Toy Bonniem došli ke kroužku a přidali se mezi ně. Marionette se dokonce zvedl z podlahy a došoural se k nim, zaujímajíc místo vedle May, a ještě než stihl kdokoliv promluvit, přišli mezi ně i Chica, Foxy, Freddy a Bonnie.

❝Můžu se prosímvás nejdřív zeptat, co skočilo Toy Freddymu na mozek?❞ řekl Freddy zhluboka, mezitím co se rozhlížel.


❝Taky nechápu, co mu přelítlo přes nos,❞ přiznal se Foxy. ❝Asi je prostě bručoun, stejnak jím bejvá dost často.❞

❝Já tě slyším, starouši,❞ ozval se ze tmy hlas Toy Freddyho, mezitím se medvěd vynořil ze stínů. ❝Já bych jenom nerad, abyste si tuhle holku nějak oblíbili, protože dřív nebo později se do jejích očí podíváte naposledy a pak pro vás bude muset přestat existovat. Ať už jenom pro nás, nebo i pro celý svět.❞

❝Sice máš pravdu,❞ řekl Mangle tak hrubým hlasem - dokonce hrubším, než je Foxyho hlas -, že začalo být May hned jasné, jakého tedy je pohlaví, ❝ale zase nemůžeme nevyužít příležitost se s někým novým seznámit. Toy Freddy... Nemůžeš se takhle uzavírat, takhle o všechno přijdeš a možná toho budeš i litovat.❞

❝Nechám si to projít hlavou,❞ odpověděl mu Toy Freddy a odešel. A až teď se May na Mangleho pořádně zaměřila - doposud se pro ni skrýval za těly ostatních, ale nyní jej viděla docela jasně a snad se i zděsila, když spatřila, co spatřila - zpod fialové peleríny vykukovala spousta hadovitě vypadajících kovových součástek, drátků a částí robotické konstrukce, a za ramenem se mu pohupovala maličká hlavička endoskeletona. Přísahala by ale, že značnou část z toho neviděla ani předtím, když vstoupila do místnosti... Robotická chapadla se začala kroutit a mnohá zajela zpátky pod pelerínu. May se rozhodla to nadále nevnímat, jinak by ji mohl znovu pohltit strach.

Následně začaly otázky na její osobu. ❝Kdo jsi?❞ ptala se Toy Chica. ❝Jak se to vlastně jmenuješ?❞ skákal jí do řeči Balloon Boy. Po chvilce se z konverzace stala nezřetelná změť hlasů, kterou však May zastavila tím, že prostě neodpovídala. Když si ostatní všimli, že jejich otázky i po zopakování zodpovězeny nebudou, zmlkli a počkali si. Následně jim May sdělila, kým je, jak se zde ocitla, jaký je svět mimo pizzerii, pověděla jim o své sestře Sammy či o úžasnosti kebabů. Postupem času se posadili na zem, někteří natáhli nohy před sebe, jiní je skrčili a někteří se posadili do tureckého sedu, a konverzace pokračovala. Zanedlouho, poté, co probrali takový základní život a školu May, se přešlo na vcelku zajímavé téma.

❝Jak se odsud dostaneš?❞


chtěl vědět Marionette a byla to asi nejpraktičtější položená otázka z celého jejich setkání.

❝Napadlo mě, že proběhnu, když si noční hlídač odemkne. Nebo ho poprosím, aby mě pustil pryč,❞ odpověděla May.

❝Mohla bys vyděšeně vyběhnout a v očích mít skutečnou, šílenou hrůzu,❞ uchechtl se Foxy. ❝Pak by byl Jeremy po celou práci ještě vyděšenější.❞

May to nepřišlo vtipné, ale zasmála se s nimi, aby nekazila atmosféru.


❝Já tedy dostal nápad, aby ses dostala pryč ventilačními šachtami. Člověku jako tobě by se to mohlo povést,❞ podotkl Freddy.

❝Určitě bych moc ráda přijala i další nápady, ale myslím, že tohle je nejjistější možnost,❞ odpověděla mu na to May a všichni nějak mlčky souhlasili.

❝A přijdeš pak zase?❞ zeptal se Balloon Boy nevinným, dětským hláskem. May v tu chvíli zamrazilo. Nad touto otázkou doposud nepřemýšlela a snad by i ráda přišla znovu, ale není to až příliš velký risk?

Chvíli se mlčením vyhýbala odpovědi a přemýšlela, avšak když si všimla, že se na ní upírá devatero očí, rozhodla se konečně se k otázce nějak vyjádřit.

❝Vlastně bych i ráda přišla. Ráda bych vás uviděla znovu. Ale docela se bojím, že pokud se o to pokusím, nevyjde mi buď se sem dostat, anebo se dostat pryč.❞

Začala tichá debata mezi ostatními, která narůstala na hlasitosti - něco z toho byly otázky na May, něco z toho zprávy mezi roboty. Uklidnila ji až Chica. ❝Záleží tu čistě na tobě, jak si to zvolíš. Pokud nepřijdeš, tak nepřijdeš; už jsme tu na tohle prázdno tak nějak zvyklí. Ale uvidíme tě rádi.❞

❝Děkuju,❞ odpověděla May. ❝Nechám si to... projít hlavou. Kolik je vůbec hodin?❞





středa 19. září 2018

Forever With Us | Kapitola 5.

9/19/2018 04:36:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Když May poslepu, v naprosté tmě následovala Toy Bonnieho, divila se, jak může tak snadno vidět na cestu, protože ona každou chvíli narazila do zdi. Chtěla se jej chytit za rameno, aby si nepřišla tak ztracená, ale nedokázala nahmatat žádnou část jeho těla - a dřív, než by se jí to možná i povedlo, došli do cíle.

Místnost se starými animatroniky, jejichž součástky se používaly na opravu těch nových.

May zamžourala do světla z lampy a zadívala se na čtveřici lidí oblečených do kostýmů starých robotů pizzerie. Lidských podob animatroniků, opravila sama sebe May. Řekla jsem si přeci, že jim budu věřit. Kdyby ne, přeci jen by se mohli urazit a já bych tady skončila dřív, než bych chtěla, a taky jiným způsobem, než bych chtěla.

Při pohledu na starého Freddyho Fazbeara, jehož vlasy byly sice hnědé, ale u očí se mu již tvořily vějířky vrásek, dostala strach, že se z jeho úst ozvou tak jedovatá slova, jako tomu bylo v případě Toy Freddyho - tehle starší muž se však vlídně usmál, stejně tak i stará Chica a Foxy, jemuž v hrudníku však zela díra a ruku mu zdobil skutečný hák. May zalapala po dechu a doufala, že díra je jen nakreslená na jeho oblečení.

Mnohem více se však lekla, když se jí před očima vynořil Bonnie, jehož obličej byl zčásti zcela utržený a místo očí mu na černém pozadí jeho hlavy svítily rudé tečky.

Tohle za žádných okolností nemohl být člověk.


May úlekem zaječela a nechtěně tak upoutala pozornost všech animatroniků okolo.

❝Co se děje?❞ zeptal se Freddy. ❝Někdo tu je?❞

❝Ne, ne...❞ dýchala May zhluboka a snažila se nedávat najevo další úleky ze vzhledu Bonnieho. ❝Já jenom...❞

❝Co je, co jsi viděla?❞ položil Toy Bonnie otázku a starší Bonnie se začal otáčet za sebe a hledat něco, co May tak strašně vyděsilo. Nic však nespatřil, tak pohledem sklouzl zpět na lidskou bytost před ním.

❝Co se ti stalo?❞ odhodlala se po chvíli zeptat se Bonnieho a ukázala na jeho zničenou tvář, pak si ale uvědomila, že to už přece ví a že Bonnieho viděla mnohokrát v téhle místnosti jako robota. ❝Chci říct... bolí to?❞

❝Mám snad něco s obličejem? Ah... Počkat, ty myslíš tohle, že? Že myslí tohle?❞ ukazoval na celou svou tvář a pohledem se ptal ostatních. ❝Proč by to mělo bolet? Vlastně si ani nepamatuju, jak se to stalo,❞ krčil rameny. May se bála, že by ostatní animatroniky mohla urazit její reakce na Bonnieho zranění, ale například Foxy se začal od srdce smát nad komičností situace a Freddy Fazbear se k němu brzy připojil a chechtal se chvílemi ještě hlasitěji, než on. Chica, která byla mnohem menšího vzrůstu, se také smála, ale kryla si tvář a hlavně ústa dlaněmi, aby nebyla tolik hlasitá.

❝Mohu... si sáhnout?❞ zeptala se tiše a natáhla ruku.


❝Ne... Ne, prosím, nesahej na to,❞ ozval se za jejími zády Toy Freddy. Alespoň si podle hlasu myslela, že je to on, protože když se otočila, nikdo za ní nestál. Pravděpodobně se vyplížil z místnosti, potichu jako kočka. V místnosti, kde se právě nacházeli, předtím stoprocentně nestál, May by si jej určitě všimla, takže musel našlapovat tak, že jeho kroky v protáhlé chodbě netvořily žádnou ozvěnu.

Samo o sobě by něco takového nebylo dvakrát snadné.

Přesto ale stáhla ruku a už neuvažovala nad tím, že by se Bonnieho, byť jen trochu, dotkla.

❝Promiň... promiň,❞ pokusila se následně omluvit své chování a odpovědí na její chování bylo pouhé pokrčení rameny.

❝Takže ty ses tu tedy ztratila, že?❞ zeptal se Freddy, čímž přerušil houstnoucí ticho. ❝Nebo lépe řečeno zapomněla.❞ Jeho hlas, stejně jako hlasy všech ostatních, stejně jako hlas Toy Freddyho, zněl kovově a prázdně, ale i tak se každý z nich nějak lišil. Freddy například zněl hluboce a jako kdyby byl uzpůsoben na přednesy a recitace.

❝Dalo by se to tak říct,❞ podrbala se May na zátylku a nasadila omluvný výraz.


❝Dám ti prostor se seznámit s ostatními, dokud je to jen trochu možné, a poté by mě potěšilo, kdybys za mnou přišla sem. Rád bych s tebou probral možnosti, jak tě dostat bezpečně ven, a doufám, že by ti to pomohlo.❞

S vděkem tuto nabídku přijala. Následně už Toy Bonnie dále nevyčkával a volal na ni ze dveří, aby ho následovala za ostatními. Zdálo se, že ji právě čeká seznámení se s největším počtem robotů. Lidských robotů.

Po dočasném rozloučení se se starší generací jej tedy následovala do hlavního sálu, odkud on sám přišel, a jelikož byla chodba znovu spoře osvícená, musela tápat ve tmě, zatímco Toy Bonnie před ní šel naprosto klidně a přímo. Avšak osvětlená Show Stage jí vynahradila všechny ty kroky strávené v absolutní tmě. Atmosféra místnosti se podstatně lišila od její denní verze, vše nyní působilo mnohem útulněji a tajemněji zároveň. Trojice skutečných robotů v podobách zvířat - Toy Chica, Toy Bonnie a Toy Freddy - stáli na svém místě, a veprostřed místnosti stálo v kroužku několik lidských verzí těch a dalších robotů, trpělivě vyčkávajíc a zvědavě vyhlížejíc May.



středa 12. září 2018

Forever With Us | Kapitola 4.

9/12/2018 04:12:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Zpoza rohu se vynořila modrovlasá, ušatá, veselá hlava, očividně nadšená z nezvaného hosta.

❝Ahoj, já jsem Toy Bonnie,❞ řekl a pokusil se May podat ruku, když ho náhle stáhl Toy Freddy zpátky. May byla v šoku z této reakce a spadl jí ze srdce takový kámen, že se jí z úlevy až podlomila kolena.

❝Tak počkej, mrzoute,❞ zaprotestoval Toy Bonnie. ❝Bude tady muset čekat, s tím nic neuděláš, a jestli máš problém s tím, že bych jí rád porkytnul společnost, protože jsme takhle neměli šanci si s člověkem poklábosit snad celou věčnost, tak si s tím problémem vytři prdel.❞

❝Ergh...❞ vydechl Toy Freddy s vrčivým tónem a pak svůj hlas trochu uvolnil. ❝Dobře, fajn, jak chceš, dej mi pokoj, zajdo.❞

❝Králík,❞ opravil ho Toy Bonnie tiše, snad jako kdyby doufal, že ho Toy Freddy neuslyší. ❝...jsem králík.❞

❝Táhni.❞

Během několika sekund byl Toy Bonnie zase u May a pozdravil ji ještě jednou, tentokrát se o podání ruky nepokoušel. Místo toho ji zavedl do jedné z místností v pizzerce, nechal ji se posadit na jednu židli a sám si sedl naproti. Celou dobu se usmíval a May byla naprosto unešená z toho, že ještě pořád žije, i když se jí v hlavě honily pochybovačné myšlenky, podezírající Toy Bonnieho z psychopatie, jako kdyby ji měl každou chvíli s tímto nevinným úsměvem na lících zapíchnout.

❝Promiň toho Toy Freddyho... Bývá občas nevrlý, ale přejde ho to,❞ usmál se.

Fajn... Dobře, vážně hodlám věřit tomu, že to mají být skutečně oni? zamyslela se May.


Několik podobných otázek se honilo May hlavou a ta nebyla schopná říct, zda něčemu tam vůbec důvěřuje, po těchto událostech. Vždyť... Žádný alkohol nepila, nikdo jí nic do pití nesypal... Možná...
❝Co jste vlastně zač?❞ vydrala se z Mayiných úst nakonec otázka, na kterou by strašně chtěla znát odpověď.

❝Animatronici. Roboti z pizzerie.❞ řekl Toy Bonnie tak jednoduše, jako kdyby na tom nebylo nic zvláštního, a přitom udiveně, protože... Proč by to tak asi být nemohlo? Přitom volně pokrčil rameny. Když May chvíli neodpovídala a vymýšlela odpověď, zíral na ni a naklonil hlavu na stranu, až se mu tyrkysově modré, chlupaté uši překryly.

❝Skutečně? Na robota vypadáš až moc... Jak to říct... Lidsky.❞


❝Asi to bude jen detail? Já za to nemohu, netuším, co to má znamenat,❞ pokrčil rameny znovu a našpulil ústa v nevinném, nevědomém gestu.

❝Přijde mi to... Až moc divný, netuším, na kolik ti můžu v tomhle věřit...❞ vydechla dívka ve snaze vyvodit, jak by něco takového bylo logicky možné. Nechtěla se chlapce dotknout, to ani v nejmenším, ale potřebovala to říct naprosto upřímně. ❝A kolik vás tu vlastně je?❞

❝Jestli nám nechceš věřit, nevěř, nijak nám to neublíží a pochopíme to. A jsme tu... No, řekněme že mě, Toy Freddyho a Toy Chicu jsi, předpokládám, už zahlédla. Dále tu je Mangle, Marionette, Balloon Boy a čtyři z původní pizzerie, působící podstatně stařeji, než my. To poznáš sama... Pokud se budeš chtít jít podívat,❞ kývl Toy Bonnie a naznačoval, že by se už už zvedl a seznámil ji s ostatními, šokovaná May však téměř nehnula ani brvou.

❝Jak dlouho už takhle jste?❞ položila další otázku, na kterou ji odpověď velice zajímala, a přitom ji řekla pomalu, nejistě, a navíc ji nezformulovala úplně nejobratněji.

❝Pochybuji, že by ti někdo z nás byl schopen dát na tuto otázku jednoznačnou a pravdivou odpověď. Co tuším, tak si toto nepamatuje nikdo z nás - a pokud někdo ano, patrně si nepřeje, aby tato informace kolovala mezi námi všemi,❞ vysvětloval Toy Bonnie a mluvil tak spisovně, až to May svým způsobem nahánělo hrůzu.

❝Takže tohle probíhá každým večerem?❞ položila May další otázku a přitom se na židli nepatrně ošila. Začala se přiklánět k názoru, že na ni někdo uspořádal větší prank - a pokud ne, tak pak ať je bůh s ní.

❝Den co den. ❞

❝Kdo o tom ví?❞


❝Teďka jenom ty,❞ pokrčil rameny zase. ❝Teda alespoň si to myslím.❞

❝Fáájn...❞ přikývla váhavě, nedůvěřivě. ❝Pokusím se vám v tomhle ohledu věřit, platí? Stejně jsem možná jen vypila něco špatnýho...❞

❝No, jestli chceš říct, že se ti možná jen něco zdá,❞ řekl Toy Bonnie a začal si mnout bezvousou bradu, ❝tak bych neřekl, žes vypila něco špatnýho, ale něco totálně úžasnýho!❞

❝Jestli je úžasné to, že mi Toy Freddy vyhrožoval smrtí, pokud hned nevypadnu, tak teda nevím, co si mám myslet,❞ přiznala May a Toy Bonnie chvíli mlčel.

❝Fakt ti vyhrožoval smrtí?❞ řekl po chvíli. ❝Ten necita jeden.❞

❝Řekl, že budu mít co dělat s ním a ostatníma,❞ odpověděla May popravdě.

❝Áh, asi myslel to, co se stane tak nějak po půlnoci...❞ zamyslel se Toy Bonnie a pohlédl na ni se soucitným výrazem v očích. ❝Máš už vymyšlené, jak zmizíš?❞

❝Právěže ne, ledaže bych zdrhla, až přijde noční hlídač... Hele, tak už radši pojď mi ukázat ostatní, jak jsi chtěl, ať přijdu na jiný myšlenky. Nechci tu jen sedět a cítit se, jako kdyby měla brzy nadejít moje poprava,❞ přiznala May a společně se zvedli ze židlí, a poté ji Toy Bonnie vedl tmavou chodbou pizzerky.



pondělí 10. září 2018

- Grafika - Wattpad Book Cover: Projekt: Creepypasta (dárek pro Michtoranuse)

9/10/2018 12:08:00 odp.

Je pravda, že se vcelku nerada zdržuji v Creepypasta komunitě na Wattpadu; vždycky mě pak mrzí, když pozoruji, jak lidé bezohledně kopírují cizí překlady. 


Ale i tak jsem přesně tohle nedávno udělala zase.

Ale místo toho, abych se tím nechávala vytáčet dál a dál, jsem najednou spatřila zajímavou fanfikci, které jsem si snad předtím nepovšimla. 


<asi jde o takovou menší propagaci autora s přezdívkou Michtoranus. Nevím, prostě se mi to líbilo>

Příběh je originální, neobvyklý, a přijde mi čtivý. A ráda podpořím nové autory. Takže kromě přečtení všech dostupných částí a jejich okomentování jsem se také nabídla, zda by nechtěl cover, jelikož jsem na něj dostala nápad a možná bych mohla říct, že v photoshopu a tvoření coverů jsem již trochu advanced.

Když mi to bylo povoleno, nadšeně jsem se pustila do práce.


Vlastně to bylo strašně jednoduchý, ztvárnit myšlenku. Je to tvořené obrázkem lesa, obrázkem mračen (Jelikož obrázek lesa měl moc malý prostor nad sebou, tak jsem mračna musela přidělat dalším obrázkem. Jak je možné, že to není vidět? Jde o jedinou věc. Blending. Trochu si pohrát s blendingem vrstvy.), obrázkem očí (kde jsou duhovky přebarveny na červeno), duplikovaným červeným light beamem napasovaným na očích (a aby nebyly stejné, je jeden pootočený), a populárním obrázkem Slendermana s modrým pozadím, které jsem pomocí ctrl+u v photoshopu přebarvila na červeno.

Nic těžkého. Prostě čistě zábava :D

Light beam mi ale dal chvilku zabrat, protože jsem sehnala bílý a ten nešel nijak přebarvit ani upravit. Takže jsem nakonec musela hledat jiný.

Ale to je jediná komplikace.

Nejdéle mi asi nakonec zabralo vybírání fontů, protože jsem do odlišných písem tak trochu cvok a mám jich přes... 400?
Nekoukejte tak na mě. xD
Proscrollovala jsem všemožné možnosti a nakonec se rozhodla pro tuto kombinaci. Nepřijde mi to tak strašné.

A autor příběhu z toho měl radost, což i mě naplnilo radostí :D

Zaujala-li vás knížka podle obalu, neváhejte a pusťte se do čtení ^^
https://www.wattpad.com/story/155274097-projekt-creepypasta

Cover má právo použít jen Michtoranus.

Jen bych ale ráda upozornila na to, že covery na cizí příběhy dělám z důvodu nedostatku času vážně výjimečně. Prozatím nemá cenu si u mě něco objednávat, protože se k tomu prostě nebudu moci dostat. 

Aktuální Wattpad příběh

Spolupráce

Autorská tvorba

Originální charaktery (OC's)

Recent

recentposts
© Aurora Akkaris 2017. Používá technologii služby Blogger.

Random

randomposts