sobota 2. února 2019

Přemýšlet nad blogem jako podnikatel anebo v něm nechat volný proud myšlenek?

2/02/2019 02:55:00 odp.

Oh bois, hádejte, kdo zas přišel otravovat.


Dlouhou dobu jsem nad blogem strašně moc přemýšlela jako nad místem, které má přilákat čtenáře, kde má být pro lidi stále co ke čtení. Mělo to být ultra poutavé místo, kde si spousta lidí najde to své.

Jenže, jak mnozí z vás už asi ví, váš Nautík je absolutní magor.

Nevidím jedinou, vážně ani jednu jedinou šanci, jak bych dokázala stíhat něco takového se svým zaplněným denním rozvrhem a tvůrcovství ne-úplně-podporujícím prostředím. 

Nemůžu vysedávat hodiny u blogu, když píšu támhle něco pro DarkTown (a oh boi, těch věcí je strašně moc), támhle něco pro sebe, támhle něco dalšího pro DarkTown, kromě toho (a tento bod je primární) kreslím a maluji (na papír i plátna) a aktuálně dostávám i objednávky, a také se snažím alespoň nějak se držet v kontaktu s lidmi, rozvíjím svůj art instagram a strašně ráda bych rozvíjela ještě další věci, pak jsem támhle kývla na spolupráci, támhle kývla na spolupráci, a všechno mě to strašně baví a mám z toho strašnou radost, ale vtip je v tom, že blogování v tom smyslu, že budu mít blog pro čtenáře a budu na něm super aktivní a budu furt psát zajímavý články, do toho prostě nejde zapojit.
A ani na to nemám takovou energii a chuť.

Proto prohlašuji, že tu na to seru v tom smyslu, v jakém to mělo být vedeno. A hodlám se konečně pokusit se přesvědčit o tom, že můj blog bude povídací koutek, kde budu hovořit o nových událostech okolo, ať už na internetu, v mém životě nebo v jakýchkoliv jiných kruzích. 

Nejnepříjemnější warning sign tady, díky kterýmu je dost možné, že se budu bát tu něco publikovat, je moje rodina. Krucinál, a tohle mě dost sere. Protože se tady jednoduše cítím pronásledovaná, neustále pod hledáčkem, bez sebemenšího soukromí. 
Je mi skoro osmnáct let. Přijde to někomu normální?

Ale tohle téma si raději našetřím k další návštěvě psycholožky.

Každopádně to vypadá tak, že to tu ještě trochu překopu, přeházím tu widgety a podobně. Zpropaguji tu DarkTown (protože jsem do něj teď kind of magor, guys. Už mám i vlastní DarkTown tričko. xD), poodstraním přebytečné články a tak dále.

welcome back to Nautileen's lair


pondělí 10. září 2018

- Grafika - Wattpad Book Cover: Projekt: Creepypasta (dárek pro Michtoranuse)

9/10/2018 12:08:00 odp.

Je pravda, že se vcelku nerada zdržuji v Creepypasta komunitě na Wattpadu; vždycky mě pak mrzí, když pozoruji, jak lidé bezohledně kopírují cizí překlady. 


Ale i tak jsem přesně tohle nedávno udělala zase.

Ale místo toho, abych se tím nechávala vytáčet dál a dál, jsem najednou spatřila zajímavou fanfikci, které jsem si snad předtím nepovšimla. 


<asi jde o takovou menší propagaci autora s přezdívkou Michtoranus. Nevím, prostě se mi to líbilo>

Příběh je originální, neobvyklý, a přijde mi čtivý. A ráda podpořím nové autory. Takže kromě přečtení všech dostupných částí a jejich okomentování jsem se také nabídla, zda by nechtěl cover, jelikož jsem na něj dostala nápad a možná bych mohla říct, že v photoshopu a tvoření coverů jsem již trochu advanced.

Když mi to bylo povoleno, nadšeně jsem se pustila do práce.


Vlastně to bylo strašně jednoduchý, ztvárnit myšlenku. Je to tvořené obrázkem lesa, obrázkem mračen (Jelikož obrázek lesa měl moc malý prostor nad sebou, tak jsem mračna musela přidělat dalším obrázkem. Jak je možné, že to není vidět? Jde o jedinou věc. Blending. Trochu si pohrát s blendingem vrstvy.), obrázkem očí (kde jsou duhovky přebarveny na červeno), duplikovaným červeným light beamem napasovaným na očích (a aby nebyly stejné, je jeden pootočený), a populárním obrázkem Slendermana s modrým pozadím, které jsem pomocí ctrl+u v photoshopu přebarvila na červeno.

Nic těžkého. Prostě čistě zábava :D

Light beam mi ale dal chvilku zabrat, protože jsem sehnala bílý a ten nešel nijak přebarvit ani upravit. Takže jsem nakonec musela hledat jiný.

Ale to je jediná komplikace.

Nejdéle mi asi nakonec zabralo vybírání fontů, protože jsem do odlišných písem tak trochu cvok a mám jich přes... 400?
Nekoukejte tak na mě. xD
Proscrollovala jsem všemožné možnosti a nakonec se rozhodla pro tuto kombinaci. Nepřijde mi to tak strašné.

A autor příběhu z toho měl radost, což i mě naplnilo radostí :D

Zaujala-li vás knížka podle obalu, neváhejte a pusťte se do čtení ^^
https://www.wattpad.com/story/155274097-projekt-creepypasta

Cover má právo použít jen Michtoranus.

Jen bych ale ráda upozornila na to, že covery na cizí příběhy dělám z důvodu nedostatku času vážně výjimečně. Prozatím nemá cenu si u mě něco objednávat, protože se k tomu prostě nebudu moci dostat. 

úterý 28. srpna 2018

Proč nedělám Creepypasta OCčka?

8/28/2018 09:51:00 dop.

Mám hromady nápadů na nové a nové postavy.

A hlavně na postavy s tragickým backstory a se sklony k sadismu.

S těmito nápady bych mohla vytvořit tucty Creepypasta postav, které by však prakticky byly pořád o tom samém utrpení. Toho je v Creepypastě strašná hromada a už to prostě nedělá tu starou dobrou Creepypastu. Už z toho jsou prostě kraviny o OCčkách, kde se každý snaží proslavit, a proto vymýšlí absurdnější a nesmyslnější příběh.
Mohla bych být taky jednou z těch a vybrat si nějakou z mých postav, která hodně trpí a nemá problém se způsobováním fyzické bolesti až smrti.
A mám jich tu docela dost. Werdaish (kterou nechávám trpět asi nejvíc), Farion (který je druhý z těch, co trpí nejvíc), Kirelaj, Rallar, Srildein, Tarudish, Auree, Rafielle, Naitria, Shendrai, Aaron, Jess, Oliver, Enarya (a mám sto chutí sem připsat i Vilana, jen tak z prdele, abych viděla reakci Maky xD). Mohla bych pokračovat dál, ale pak bychom se dostali až k těm, u kterých utrpení tak závažné také není. Pak bychom se dostali až k těm, kteří mají cool design, který stojí za zpracování. Třeba takový Lazien se zelenou kůží a rohy, temně zelenými vousy a vlasy svázanými do culíku a jedním okem bílým, druhým oranžovým, navíc jeho obočí je ve formě takových plných teček nad očima. Prostě jsem si hrála v rinmaru games.
A i z takových bych mohla udělat Creepypasta OC, mohla bych se tu zase pokoušet nějak proslavit svou postavou (lol, jako kdyby nestačilo, že jsem se docela "proslavila" svým starým blogem a shitloadem překladů + vytvořením a rozšířením #STCPF, haha (uhm, Nauti, za STCPF už ti nikdo žádný zásluhy nedává, protože na tebe všici serou)).

Ale já to neudělám.

pondělí 20. srpna 2018

Začínám s komiksy

8/20/2018 03:58:00 odp.

Vždycky mě to fascinovalo.


Docela nedávno jsem koukala na videa Marka Crilleyho a sledovala, jak pracuje na svých komiksech a jak dává v youtube videích rady, co dělat, co zlepšovat, jak si s čím poradit. 

Ve své minulosti jsem měla období, kdy jsem vážně chtěla pracovat na komiksech - kdysi to byl jen jednoduchý příběh o zvířátkách, načrtnutý ledabyle. Mohlo mi být maximálně jedenáct let.

Potom tu byl pokus o zkomiksování Masters of Cyberspace. Pořád mám v sešitě ještě pokusy na to, ale nikdy to nějak nebylo ono a navíc na to nebyl čas, tak jsem to odložila na dobu neurčitou.

A v aktuální době prázdnin jsem přemýšlela, jak bych jen mohla zkombinovat moji vášeň k sólování ve hře World of Warcraft (jistěže ráda hraju s někým, ale častěji u toho sedím prostě sama :D) se svým blogem a svou tvorbou, a při konverzaci s Migdosem mě napadlo, že bych mohla udělat nějakej "fotopříběh". 
Trvalo mi asi den, než mi došlo, že to je prakticky návrh na komiks.
Ale naprosto osraný komiks x'D 
Řekněme, že jsem potřebovala vědět, zda mě to bude bavit a zda to bude vypadat dobře; potřebuju se do komiksování nejprve nějak vžít, a až poté se do toho vrhnout úplně. 
Takže jsem se rozhodla prostě nafotit screenshoty a sestavit z toho komiks.

úterý 14. srpna 2018

Playlisty, hudební objevy, celkově hudba

8/14/2018 12:33:00 odp.

Strašně moc chci psát všechny tyhle články o hudbě.


Hrozně moc mě baví se tady na blog vykecávat o nových písničkách, dělala bych to pořád dokola.
Pamatujete si na článek Hudební tsunami k roku 2018? Tak přesně takhle.

Furt mi ale něco bránilo.

A až teď jsem se rozhodla, že se na tu zábranu prostě vyseru.

O co jde?

Tak trochu o víc věcí.

Zaprvé,
články s hudebními objevy mám tady v rozepsaných očíslované chronologicky a předpřipravených seznamů, které chtějí dopsat, je tu prosím pěkně 15. A dlouho jsem váhala, jestli je mám doplňovat všechny najednou do minulosti, až je dopíšu, nebo jestli je mám publikovat od jedničky v přítomnosti, až je dopíšu všechny. Ale čas běží a běží a ještě není ani jeden hotov, což mě brzdí, protože mám nové věci, o kterých chci mluvit. 
Můj perfekcionismus by trochu trpěl, kdybych to zpřeházela. Alespoň to jsem si myslela. 
Ale jak se tak v poslední době učím analyzovat sebe samotnou, zjistila jsem, že to takhle smýšlím hlavně pro komfort čtenářů a že by to mně osobně nevadilo.

A víte vy co?
Udělám to tak, jak to chci já. Zaprvé - aby tu něco bylo; zadruhé - protože si myslím, že stejně nemá cenu to řadit chronologicky; jistě, čísla tam jsou, a to asi stačí, protože ta seřazenost nemá tak úplný význam. 
A že lidé se zájmem o tuhle hudbu si to rádi přečtou co nejdříve.

Zadruhé,
mám kromě hudebních objevů i playlisty. To by znamenalo, že budu o jedný písničce kecat víckrát a často úplně odlišně.
"Nebude to vadit?" říkala jsem si a díky tomu se od toho držela dál.
Ale sakra nebude! okřikuji se teď. Myslím si, že pokud se někdo dostane ke čtení těchto článků, rád si přečte cokoliv s hudbou, ať je to dřív, nebo později.

Prostě bych se měla přestat tolik bát něco publikovat.
Bojuju s tím, guys.
A zatím vidím pokroky :3

See ya!
(Nezapomeňte, už zítra tu je prolog FWU x3)

středa 8. srpna 2018

Forever With Us

8/08/2018 05:03:00 odp.

Anotace:

Ne v každé pizzerii najdete roboty, kteří svými koncerty tvoří zábavu dětem. Je pravda, že jde o obrovské lákadlo pro nejmladší, ale za jakou cenu?
Přes den se chovají tak, jak jsou naprogramováni. Baví děcka.
Přes noc se z nich stává noční můra pro nočního hlídače, jelikož ožívají a jejich chování je nepředvídatelné - ale mají jasný cíl. Dostat nočního hlídače.

Avšak co se stane, pokud se do pizzerie někdo dostane mezi zavíračkou a začátkem práce nočního hlídače?

Hovno

8/08/2018 04:06:00 odp.
HovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovno

neděle 5. srpna 2018

Další blogový design

8/05/2018 10:04:00 odp.
Pořád jsem byla se vzhledem blogu děsně nespokojená. Furt to vypadalo obyčejně, přeplácaně, nemělo to funkce, které jsem chtěla... A zdálo se to takové odrbané.

Nutno říci, že všechny dosavadní vzhledy blogu byly založeny na základních šablonách a pouze customizovány mnou. (Články o vzhledech brzy dodám, slibuji.) Šlo o nějaký hezký styl (převážně motiv Okno s výhledem) a zajímavou tapetou, následně jen lehce editováno, přidány gadgety, které se mi líbily...

Až poté, co si Migdos založil blog, mi došlo, že je možné využívat šablony stažitelné z okolních webů. Následně jsem strávila několik hodin hledáním něčeho, co by mi vyhovovalo, dokonce jsem i vypisovala na papír, co bych si představovala za design, co bych od něj potřebovala, jaké barvy by se mi líbily. Došla jsem k závěru, že je snad i hezčí jednoduchost, minimalističnost. Jednoduchá kombinace černé a bílé. A stáhla jsem si tak několik designů a všechny postupně poodstraňovala.

pátek 3. srpna 2018

Under reconstruction

8/03/2018 11:49:00 odp.
Zase měním design blogu.

Ale tentokrát mi to už snad bude vyhovovat.

Děkuju moc Migdosovi za psychickou podporu pomocí telefonátu a zpráv a vůbec za pomoc nalezení něčeho, co mi vyhovuje. 

Prozatím tu nefungují odkazy a spousta dalších věcí, ale co nejdříve na to dojde. Jen chci upozornit, že prozatím, po dobu pár dní, nebude blog fungovat přesně a perfektně.

A brzy dodám i články o předchozích designech, ať je to tu kompletnější ^-^

čtvrtek 2. srpna 2018

- Art - Hippie girl - Sammy Michinson

8/02/2018 12:50:00 odp.
Bohužel žádný art s May Michinson, protagonistkou brzy publikované fanfikce Forever With Us, zatím nemám (Ale plánuji to brzy napravit, slibuji!), mohu vám tu ukázat její mladší sestru Sammy Michinson, která se ve fanfikci objeví zrovna tak.

Sammy je jednadvacetileté hippie děvče, novinářka. Možná krapet stydlivá, ale to jí i tak nebrání být sociální, jak jen může - její práce to přeci vyžaduje.



Aktuální Wattpad příběh

Spolupráce

Originální charaktery (OC's)

Recent

recentposts
© Aurora Akkaris 2017. Používá technologii služby Blogger.

Random

randomposts