Před pizzerií stál vytáhlý muž s kaštanovými vlasy, kterému muselo být něco mezi dvaceti a třiceti lety. Unavené, modré oči zůstávaly schované pod kšiltovku, kterou měl zaraženou do čela natolik, aby mu do tváře nebylo vidět vůbec. Jedině ústa zůstala neodkrytá - ústa, která se neusmívala, jen mezi rty držela zapálenou cigaretu, ze které muž sem tam popotahoval. Občas jeho prsty vjely do jeho hnědé, rozcuchané, mastné hřívy, ze které čouhala mračna neupravených pramínků a bývala by mu dodávala vzhled bezdomovce, nebýt poněkud uhlazené košile a čistého oblečení - a také vůně parfému, která se v jeho okolí jemně rozlévala.

Když zaslechl kroky a rozhovor, nadzvedl si kšiltovku a vyčkával na osobu, se kterou se má sejít. Co jej překvapilo, byl fakt, že nevidí jednu osobu, ale dvě: muže oblečeného jako noční hlídač pizzerie - ta uniforma se za tu dobu nijak nezměnila - a dívku, kráčející po jeho boku. Byli ještě dost daleko na to, aby na ně vůbec mohl zamávat, nebo aby si jej hned všimli a rozpoznali ho, když jej v životě neviděli, a tak si ještě v klidu zarazil kšiltovku zpátky do čela a opřel se o zeď budovy.

Po jeho boku se ozvaly dva hlasy - nějaká servírka loučící se se správcem, který pizzerii zamykal. Zrovna se zavíralo. Proč by jej sem hnali hned po zavíračce? Bylo teprve deset hodin.

Správce brzy odešel, ale servírka nikam neodkráčela; zůstala vedle pizzerie, na druhé straně dveří, opřená o zeď. Hnědovlasý muž lehce nadzvedl kšiltovku, aby na ni pohlédl a dokázal odhadnout, zda jej od ní něco nečeká. Jak tam stála, tak na něj celou tu dobu zírala očima, které se barvou lišily od těch jeho pouze větší sytostí.

❝Ty bys měl být Mike, nemám pravdu?❞ zeptala se, když se jejich pohledy setkaly.

❝Kdo ti o mě řekl?❞ zeptal se a vytáhl cigaretu ze rtů, aby mohl vydechnout obláček kouře.

❝Máš tady schůzku s jistým Jeremym Fitzgeraldem, aktuálním nočním hlídačem. A stejně tak jsem na tom i já.❞

❝Co jsi vůbec zač?❞ přeměřil si ji pohledem, vrátil cigaretu na místo a odvrátil od ni zrak, zaměřujíc jej na blížící se dvojici. Téměř vypálenou cigaretu odhodil na zem, kde ji rozmáčkl špičkou boty, a vyčkával jak odpověď, tak příchod pana Fitzgeralda.

❝Není důležitý, co jsem, ale na co jsem přišla,❞ špitla May.

❝Takže ty budeš ta, kdo objevil to divný tajemství, který jste mi nechtěli sdělit po telefonu, co?❞ naklonil hlavu směrem od ní, ale už se na ni nepodíval.

❝To budu já. A támhle je moje sestra Sammy, a samotný Jeremy Fitzgerald.❞

❝Očividně spolu ti dva tráví volný čas,❞ poznamenal Mike.

❝Sammy je jediná, kdo brání tomu, abychom se já a Jeremy ihned nezabili,❞ přiznala se May.

❝Jasné. Ale tvé jméno ještě neznám,❞ řekl a tentokrát ji hluboce pohlédl do očí.❞

❝Jsem May,❞ představila se.

❝Mike Schmidt,❞ nastavil se Mike celým tělem naproti ní a podal jí ruku. ❝Je mi ctí.❞

❝May Michinsonová. Nápodobně,❞ opětovala mu May gesto a rukama si zatřásli. ❝Takže vy jste pracoval v pizzerii ještě za stara? Jak vypadala?❞ vyzvídala May.

❝Klidně ti to povím až před ostatními, ať se nemusím tisíckrát opakovat,❞ navrhl Mike. A tenhle návrh nebyl nikterak vzdálený; Sammy a Jeremy už byli dostatečně blízko. Nedalo by se říct, že ❝na doslech❞, protože se jejich kroky ozývaly celou tichou ulicí, stejně tak i hlasy.

❝Zdravím,❞ přivítal je vřele Jeremy, když společně se Sammy došli na místo určení. ❝Takže ty bys měl být ten Mike Schmidt, pokud se nemýlím.❞

❝❝Ten❞ Mike Schmidt? To mi lichotí,❞ uznal Mike a podal Jeremymu ruku. ❝Těší mě.❞
❝I mě,❞ přikývl Jeremy a Mike se obrátil k Sammy.

❝A o tobě jsem taktéž už něco zaslechl. Sammy Michinsonová, pokud bych si mohl dovolit hádat,❞ pousmál se a podal ruku i jí. ❝Od jakého jména je ❝Sammy❞ zkratkou? Samantha?❞

❝Samuela,❞ prozradila mu Sammy své jméno.

❝Samuela Michinsonová. To zní pěkně,❞ usmál se a Sammy se začervenala. May si všimla, že se Jeremymu do tváře také nahrnulo trochu rudé barvy, ale jeho výraz a pomalu a křečovitě se svírající pěst napovídaly, že tohle nebude z nervozity, na rozdíl od Sammy.

❝Tak když už jsem tam, kde jste mě chtěli,❞ promluvil o něco hlasitěji ke všem třem, které okolo sebe měl, ❝mohl bych se dovědět, jaké tajemství tu střežíte?❞

❝...věř tomu, že nás budeš mít za blázny,❞ začala Sammy.

❝...alespoň dokud to neuvidíš na vlastní oči,❞ doplnila ji May.

❝Vážně si myslíte, že jsem si v bývalý pizzerii nezažil dost na to, abych dokázal uvěřit i těm nejšílenějším věcem? V týhle pizzerii je možný všechno,❞ uchechtl se Mike.

❝Jo... tak to jsem si předtím říkal taky,❞ zakroutil Jeremy hlavou.

❝V tom případě, co kdybychom teda šli, ať to na vlastní oči vidím co nejdříve?❞ navrhl.

❝To zní jako dobrý nápad,❞ přikývla Sammy.

A tak tedy Jeremy odemkl pizzerii a čtveřice lidí vešla dovnitř.

❝Odpočatý?❞ zeptala se Sammy Jeremyho, když vytahoval klíče z kapsy.

❝Mohlo být i hůř,❞ zabručel a následně si protáhl záda. ❝Co jiného mi zbývá, než se alespoň nějak připravit.❞

❝Alespoň něco,❞ přikývla Sammy a May jen protočila panenky. Alespoň nebude muset Jeremyho kecy vnímat - Sammy se na ně stoprocentně zaměří a bude si jich všímat.

❝A kde máme Mika Schmidta?❞ zeptala se May.

❝Napsal jsem mu. Zítra by se tu měl objevit,❞ odpověděl Jeremy.

❝Jakože o půlnoci, nebo zítra touhle dobou?❞ chtěla se ujistit May.

❝Nerej,❞ zamručel Jeremy. ❝Zítra touhle dobou.❞

❝Fajn, buď si protivnej, ty si ničíš nervy,❞ zašeptala May tak potichu, jak jen dovedla, a přitom doufala, že ji alespoň zlehka uslyší. Nijak ale nezareagoval. ❝Tak fajn,❞ řekla pro změnu dostatečně nahlas, ❝Sammy, fakt doufám, že víš, do čeho jdeš, a že nás, ani nikoho jinýho, nebudeš mít za blázny.❞

❝V pohodě,❞ odkývala jí to Sammy.

❝Okay,❞ vydechl Jeremy. ❝Vzhůru dovnitř.❞

***

Mangle seděl v kroužku svých přátel, kde probírali všemožná témata - jak minulou noc a vše, co se tehdy odehrálo, tak noc současnou a co se teprve bude dít, a kromě toho ještě debatovali o tom, koho to vlastně viděli v pizzerii po boku Jeremyho.

❝Myslíte si, že je to jeho přítelkyně?❞ zeptala se Chica.

❝Já bych neřek', odpověděl Foxy. ❝Nikdy o ní nemluvil, a kdyby měl přítelkyni, tak už jenom kvůli ní nechodí do práce, jako je tahle.❞

❝Ale co když ji má teprve odteď?❞ vnesl otázku Toy Bonnie.

❝Takže myslíš, že dá výpověď?❞ napadlo Balloon Boye.

❝Já si myslel, že je s May,❞ poznamenal Bonnie a někteří začali souhlasně přikyvovat.

❝S May?! Ti dva se pomalu nemůžou vystát,❞ připomenul jim Foxy.

Mangleho uši náhle zaznamenaly tichý zvuk, a zatímco si všichni v kroužku nadále hlasitě povídali, on se zvedl a vydal se za ním.

❝Nevšiml si někdo, jak se ta holka vůbec jmenuje?❞ zaslechl ještě, jak se otázal Bonnie. Avšak Mangle uslyšel odpověď na otázku z jiné strany pizzerie.

***

❝Sammy, pojď.❞

Mayina sestra váhavě překročila práh a vydala se za May a Jeremym do potemnělé pizzerie.

❝Takže... co mám teďka čekat?❞ zeptala se, když za nimi došla, avšak odpověď se nabízela přímo před nimi. May a Jeremy už byli takřka v klidu, přestože sebou Jeremy lehce trhl, ale Sammy se lekla stoprocentně - div nevypískla.

Před nimi stála, v tichosti a bez hnutí, lidská podoba Mangle, a zírala na ně.

❝Zrovna jsme si o vás povídali,❞ přiznal a Sammy sebou trhla ještě jednou, když zaslechla ten dutý hlas. ❝Řešilo se, kdo je Sammy. Kdo to je, odkud pochází?❞

❝Mangle,❞ řekla May nahlas, ❝seznam se s mou sestrou Sammy. Sammy, tohle je Mangle, lidská podoba toho robota z pizzerie.❞

❝Těší mě...❞ řekla Sammy rozvážně.

❝Asi bude stejně zmatená, jako vy dva,❞ odhadl Mangle. ❝Vysvětlili jste jí alespoň, jak to tu má vlastně fungovat?❞

❝Plus mínus,❞ odpověděla May.

❝Mohli bychom jít tím pádem dál,❞ navrhl Mangle. ❝Za ostatními. Není tu třeba se ničeho bát, neměj obavy.❞ A s těmito kroky vyšel na cestu za přáteli a očekával, že jej budou ostatní následovat. Což se také po chvilce, kdy na sebe jen jeden na druhého zmateně koukali, tedy spíše Sammy koukala  na ostatní, stalo.

***

❝May? Jeremy?❞ ozvalo se tichou chodbou hlasem Sammy, která se zastavila uprostřed chůze a hleděla do temnoty. Oba dva si hned všimli, že Sammy zůstala stát, ale nikdo si nevšiml toho, na co se dívá.

❝Co vidíš, Sam?❞ zeptala se May.

❝Támhle... je ještě někdo,❞ ukázala prstem do tmy.

❝Nikoho nevidím,❞ přiznala se May, když přišla přímo k ní. Ale Sammy ho viděla. Podobal se Freddymu, akorát jeho vlasy i ve tmě skvěly zlatavou barvou, stejně tak i uši a podobně sladěné oblečení. Jeho oči byly čistě černé, skelné, s bílou tečkou uprostřed, která prorážela temnotu a hledala si cestu k Sammyiné tváři. A i přes to, že zde byla tma, jej Sammy viděla, a divila se, proč ostatní nemohou.

❝Sammy,❞ řekl tiše a s úsměvem. Sammy pohlédla na May, ale ta působila, jako kdyby nic neslyšela. ❝Sammy... dej si pozor na toho, kdo přijde jako další...❞

A s těmito slovy zmizel a Sammy jej už nespatřila.

❝Neslyšelas to?❞ zeptala se své sestry. ❝Hej? Tys ho neslyšela?❞

❝O čem to mluvíš?❞ zamračila se May nad podivností situace.

❝On tam stál... a mluvil na mě... Vypadal jako Freddy, ale ve zlatých barvách, a říkal, že si mám dát pozor na toho, kdo přijde jako první... Vážně jste nikdo nic neslyšel...?❞ Sammy se téměř rozeběhla, aby udržela krok s May a Jeremym, ale cestou zírala do prázdna. Na hruď si tiskla další masku Freddyho Fazbeara, kterou si potřebovali vzít s sebou, jelikož v kanceláři nočního hlídače žádná nová nebyla a do jedné se tři nacpat nemohli - proto svou nesla i May - ale v myšlenkách byla Sammy zcela jinde, ne v pizzerii Freddy Fazbear's, ve které měla každou chvíli odbít půlnoc.

❝Proč si to všechno zapisuješ?❞ nevydržel Jeremy svou zvědavost a prostě se musel Sammy zeptat, proč skoro všechno, co jí řekne, končí zapsané v jejím zápisníčku, a kvůli čemuž ho musela několikrát přerušit se slovy ❝Počkej chvilku❞, aby mohla dopsat větu.

❝Jsem novinářka,❞ odpověděla jednoduše. ❝Už to mám prostě ve zvyku. Sice z tohohle článek neudělám, ale chci to mít sepsané, ať potom vím, na čem tu jsem. Ať to mám na paměti.❞

❝Dobře, dobře,❞ pochopil Jeremy. ❝Dělej, jak myslíš. Odkud ty vlastně jsi?❞

❝Montana,❞ odpověděla během zapisování. ❝Konkrétně Grangeville.❞

❝A tos sem dojela jen kvůli tomu, že ti zavolala ségra, jo?❞ zajímal se.

❝Asi tak,❞ přikývla. ❝...původními roboty jsou Chica, Freddy, Foxy a Bonnie, kteří aktuálně nefungují, nejsou mezi lidmi a slouží jen na náhradní díly. Co tu máš dál?❞

❝Hlavními atrakcemi tady jsou aktuálně Toy Bonnie, Toy Chica a Toy Freddy, kteří stojí na Show Stage a baví děti. Pak je tu Mangle, takový update na Foxyho. Potom Balloon Boy, Marionette... Všichni jsou během noci naprosto šílení. Není možný je ustát.❞

❝Ale teď se tu bavíme o denním provozu,❞ připomněla mu Sammy.

❝No dobře. Takže... roboti roznáší pizzu dětem a dělají tu pro ně i koncerty, aby je zabavili. Kromě toho...❞

***

❝Takže kdo byl Mike Schmidt?❞ zeptala se po chvíli Sammy.

❝Jak ses k tomuhle jménu vůbec dohrabala?❞ zamračil se Jeremy. ❝Nic jsem ti o něm neřekl.❞

❝A chceš říct, že z toho telefonátu s May jsem neslyšela vůbec nic, jo?❞ nadzvedla jedno obočí a usmála se.

❝Áha. Chápu, promiň. Každopádně tohle už se vztahuje k té temnější historii pizzerie, a na to by bylo nejlepší, kdybychom se zase někam posadili. Nemyslíš?❞

❝Dobrá,❞ přikývla Sammy. ❝Jsem pro.❞

Během toho, co se usazovali na židle naproti sobě, se Jeremy pustil do vyprávění.

❝To, že v této pizzerii údajně ❝straší❞, už víš. Jsou tu roboti, které už jsi viděla, a právě oni se během noci dávají do volného pohybu s jediným cílem - dostat nočního hlídače. Tedy mě.

Kromě Toy Freddyho, Toy Bonnieho, Toy Chicy a Mangle jsou tu ještě Balloon Boy a Marionette, kteří běžně fungují přes den. Pak tu máme staré roboty - Freddyho, Chicu, Bonnieho a Foxyho. Nefungují a jsou pouze v místnosti s náhradními díly. Určitě bys ráda věděla, co tam dělají, že? Pravdou je... že tohle není první pizzerie Freddy Fazbear's. Kdysi existovala ještě jedna. Existovala tam jenom tahle čtveřice robotů a nočním hlídačem, který přežil, byl právě Mike Schmidt. A toho chci já pozvat sem a trochu se jej optat na různé detaily, snad chápeš. Chci, aby tu byl s námi.❞

❝Určitě ti přinese spoustu svých zkušeností, ale myslíš, že se mu do toho bude chtít? Chci říct, po tom všem? Po tom, co riskoval v tehdejší pizzerii život, i když tam byli roboti pouze čtyři?❞ ptala se Sammy, zatímco si zapisovala další informace, které se doslechla.

❝Tím si právě nejsem jistý, ale zkusit to musím,❞ odpověděl.

❝Co si od toho slibuješ?❞ kladla otázky.

❝Myslím, že ti May vyprávěla, co se v pizzerii děje, když tam nikdo není - kdo se tam objevuje. Že?❞ řekl Jeremy.

❝Lidský podoby?❞

❝Jo, přesně tohle. Potřebuju vědět, jestli o něčem takovým neví.❞

Sammy dopsala stránku, otočila na další, vypsala několik vět a následně s plným soustředěním pohlédla na Jeremyho.

❝Mohli bychom se jej pokusit rovnou kontaktovat. Ale pakliže neví o ničem a my to na něj vychrlíme, bude nás považovat za blázny a nepřijede vůbec. Takže bychom si měli předpřipravit, co vůbec plánujeme říct,❞ spustila Sammy.

❝Pravděpodobně vidím novinářku ve svém živlu,❞ poznamenal Jeremy bez dechu.

❝To si piš,❞ mrkla na něj a začala na novou stránku sepisovat, jak by s ním měli mluvit. Během psaní se rozhodla i diktovat nahlas, co píše. ❝Takže ze začátku poprosit o spolupráci. Měli bychom jej přimět si myslet, že je tu nějaké tajemství a je to sakra důležité, abychom jej přiměli se o to zajímat a přijet. Musíme vzbudit jeho zvědavost. A pravda je, že se tu v pizzerii děje ještě něco, o čem nikdo neví, ale přestože to není nebezpečné, odpovědi a pravda ohledně toho mohou obsahovat mimořádně přínosné informace.❞

❝To radši nechám všechno na tobě; do toho ti přece nemůžu kecat. Říkáš toho víc, než jsem já schopnej vymyslet,❞ špitl Jeremy.

❝Ale zase si tu neshazuj sebevědomí. Já se v tomhle prostředí pohybuju denně a vím, co je potřeba a co působí na lidi. Chápeme?❞ Mluvila sice rychle, ale zato mimořádně srozumitelně. Bylo očividné, že toho při své práci opravdu využívá. ❝Takže... máš na něj číslo?❞

Jeremy vytáhl z kapsy mobil a v kontaktech hned vyhledal Mika Schmidta. ❝Povedlo se mi ho sehnat přes ředitele pizzerie,❞ pochlubil se.

❝Skvělá práce. Chceš mluvit ty? Myslím, že by bylo lepší, kdybys mluvil ty.❞

❝Dobře... co mám říkat?❞ zeptal se Jeremy.

Sammy mu podala sešit se zápisky, které byly často přeškrtané, ale dost z toho dokázal vyčíst. ❝Řiď se podle toho.❞

Po chvilce oba dva v tichosti poslouchali pravidelné pípání, jak mobil vyzváněl. Napětí okolo nich přímo houstlo. I v Jeremyho, i v Sammyné hlavě, se začaly vynořovat pochybnosti a otázky; váhání, zda to Mike vůbec zvedne, zda je toto číslo funkční. Telefon už vyzváněl dlouho a odezva byla žádná. Jeremy a Sammy se na sebe jen zmateně podívali. Už se zdálo, že to vzdají, že zkusí zavolat jindy, Jeremy už se připravoval, že odlepí telefon od ucha.

❝Haló?❞ ozvalo se však náhle.

❝Nerad, fakt nerad tě probouzím,❞ ozval se Jeremy v telefonu.

❝Jako neprobudils' mě, teprve se chystám jít spát, ale i tak ti to neodpustím,❞ řekla mu May rozespale.

❝A co škola, nemáš jít do školy?❞ popíchl ji Jeremy.

❝Už jsem to řekla i Sammy. Na školu dneska kašlu. Ty bys snad po takový noční můře do školy šel? Jo, mimo jiné, je tu moje ségra Sammy, která by se moc ráda podívala do pizzerie.❞

❝Hádám, že nejde jenom o tu její denní podobu.❞

❝Jo, přesně tak.❞ May už už čekala, že Jeremy odpoví tak, že si nikoho dalšího brát na starost nebude, a tak ji odpověď mimořádně překvapila.

❝Tak to zní fér,❞ řekl jen.

❝Cože?❞

❝Přemýšlel jsem... a chtěl bych si sem pozvat minulého hlídače ze staré, původní pizzerie, Mika Schmidta. A pokud si ty bereš s sebou ségru, může být. Bylo by to pro obě strany fér.❞

❝Tak zaprvý, to, žes přemýšlel, je samo o sobě dost divný. Zadruhý, fajn, já jsem pro. To je všechno, cos mi potřeboval říct?❞

❝Jako určitě bych rád mluvil dál, protože to všechno bylo strašně šílený a já to nedokážu vyhnat z hlavy a nemůžu usnout, ale nechci ti bránit ve spánku a mluvit tak s tvým ještě protivnějším já, než který znám.❞

❝Můžeš mluvit s mojí ségrou, ta nemá co dělat,❞ zasmála se May a pak jen viděla, jak Sammy kroutí hlavou, naznačuje jasné ❝NE❞ a následně na ni ukazuje prstem, kterým si poté vodorovně přejede po krku. Není nad správnou sourozeneckou provokaci.

❝Možná bude příjemnější, než ty,❞ uchechtl se Jeremy a May měla chuť mu za to dát pohlavek.

❝Ale víš ty co, pokud je obeznámena s tím, co se v týhle pizzerii děje, nemám problém s ní mluvit a případně jí to vysvětlit mnohonásobně líp, než ty.❞

❝Tak pokud má s náma Sammy strávit od zavíračky až do rána, bude pro ni sakra těžký si na tebe zvyknout, takže bude asi i lepší, když si na tebe začne zvykat už takhle od začátku,❞ zasmála se May a Sammy jí uštědřila ránu pěstí do ramene. ❝Au,❞ zareagovala na to May. ❝Chvilku vydrž,❞ řekla Jeremymu, položila mobil na přikrývku a otočila se na Sammy.

❝Ty mi tady prostě domlouváš nějakou schůzku!❞ udeřila ji Sammy znovu, avšak nešlo o nijak vážnou a bolestivou ránu, spíš prostě takové to sesterské pošťuchování. ❝Navíc s člověkem, kterýho neznám a se kterým ty nevycházíš nijak zvlášť dobře!❞

❝Klídek, Sammy, beztak nemáš co dělat!❞ zasmála se May a pokrčila rameny, čímž si vysloužila další ránu pěstí. ❝Hej, nemohla bys mě bít do druhýho ramene? Tady tohle už je omlácený dost,❞ zareagovala na to May.

❝Prosila bych o reklamaci sourozence,❞ plácla se Sammy do čela.

❝Hele, ale vážně. Nemáš tu co dělat a hádám, že do tý pizzerie půjdeš, takže pokud bys měla šanci se dovědět víc díky mnohem zkušenějšímu člověku z tohohle podniku, myslím, že se ti to bude hodit,❞ přehodila May znovu na vážnější tón.

❝Já nemám problém s ním vést rozhovor nebo cokoliv podobného,❞ uznala Sammy, ❝mě jen přijde celá tahle situace docela dost vtipná. Ale jsem ráda, že to řešíš, když tu jsem.❞

❝Fajn, kdy se sejdete?❞ vzala May znovu do ruky mobil.

❝Dej mi ho k uchu,❞ poprosila Sammy.

***

Zatímco May už nějakou dobu tloukla špačky ve svém tichém bytě, Sammy právě došla do pizzerie Freddy Fazbear's. Nějakou chvíli jen zírala na roboty a představila si všechno, co se o nich doposud dozvěděla, a následně pokračovala ve své cestě dále, objednala si u pultu kousek pizzy, i když by preferovala mnohem zdravější jídlo, a s tímhle trojúhelníčkem si šla sednout k nedalekému prázdnému stolu, a z tohoto svého nového stanoviště se rozhlížela okolo sebe a hledala muže podle Mayiného popisu. Blonďatý s trapnou ofinou, unaveným, protivným obličejem a očima věčně přivřenýma, nahrbenou postavou a působící celkově nemožně. Ale když Sammy poprvé spatřila toho člověka, kterého měla hledat, sice docela popisu odpovídal, ale vypadal mnohem, mnohem lépe, než jak si jej Sammy představovala. Jeho ofina nebyla tak trapná a nemožná; pravda je, že mu to s ní docela slušelo. Jeho tvář byla sice unavená a působil nevyspale, ale beztak se usmíval a byl připraven na cokoliv, co jej ještě čekalo.

❝Jeremy?❞ řekla nahlas a Jeremy Fitzgerald hned na své jméno zareagoval, otočil svou hlavu na ni a chvíli jen stál a přeměřoval si ji pohledem, než se k ní rozešel a stoupnul si naproti ní, opřený o její stůl, avšak k jejímu stolu se zatím neposadil.

❝Hádám, že ty budeš Sammy?❞ zeptal se.

❝Hádám, že ty budeš ten magor, kterýho mi popisovala ségra,❞ odpověděla mu Sammy.

❝Představoval jsem si tě jinak; rozhodně na mě působíš o něco líp, než tvoje ségra,❞ uznal. ❝Chci říct... vyzařuje z tebe větší přívětivost.❞

❝A ty zase působíš normálnějc, než jak mi tě May popisovala.❞

❝Tak tedy... Já jsem ten Jeremy. Rád tě poznávám,❞ podal jí ruku a Sammy na jeho gesto vlídně zareagovala tak, že se také postavila a ruku mu podala.

❝Nápodobně,❞ usmála se přitom.

❝Takže... copak by tě o této pizzerii zajímalo asi nejvíce?❞ zeptal se Jeremy poté, co se oba dva posadili na své židle.

Když už vytahovala mobil, že jí zavolá, zaslechla na ulici kroky, a když se ohlédla, spatřila svou sestru, poněkud vyčerpanou, jak se šine ke svému bytu.

❝May!❞ vykřikla, nechala zavazadla přede dveřmi do bytovky a rozeběhla se ke své sestře, kterou okamžitě objala.

❝Ahoj Sammy,❞ přivítala ji May unaveně. ❝Ty už jsi tu?❞

❝Nebudu mít potom tolik volna, takže tu chci strávit co nejvíc času. Kde jsi probůh byla?!❞

❝Pojď, zavedu tě do bytu... tohle je na dlouhý povídání.❞

***

Chvíli nato seděly May a Sammy na Mayiné posteli a Sammy dychtivě hltala každé slovo své sestry, a s každým novým poznatkem o ni měla větší a větší starost.

❝Všechno bylo naprosto v pohodě,❞ vyprávěla May o svém zaměstnání, ❝dokud jsem tam neuvízla po zavíračce. Sama jsem nemohla uvěřit tomu, co se tam děje, a pokládala bych to za výplod mé fantazie, pokud bych to neviděla na vlastní oči. Jeremy - noční hlídač, kdybys netušila - mi taky nevěřil, dokud jsem ho tam nepřivedla...❞

❝Ty se znáš s nočním hlídačem?! To je hustý!❞ vykřikla Sammy úžasem.

❝Nechala bys mě prosím domluvit? Díky,❞ šťouchla May do své sestry a ta hned zmlkla a poslouchala dál.

❝Každopádně jo, s Jeremym se snažíme tak trochu spolupracovat... ale zpátky k tomu, co se tam děje. Prosím, nekoukej na mě jako na blázna, vážně nevím, čím to je, ale... V době mezi provozní dobou pizzerie a pracovní dobou nočního hlídače jsou roboti nahrazeni... lidmi.❞

Sammy netušila, zda se má smát, nebo to vzít skutečně vážně. Ale výraz její sestry jí napověděl, že burácivý smích v této situaci rozhodně není na místě.

❝Jestli chceš, klidně tě tam brzo vezmu s sebou,❞ řekla May, když Sammy dlouho neodpovídala.

❝A ty lidi... se tě pokouší zabít, jak to říkají povídačky?❞ zeptala se Sammy s rozvahou.

❝Ne, ne, vůbec. Jenom se někteří snaží působit hrozivě, ale v tuhle dobu jsou nanejvýš neškodní. Obzvlášť někteří z nich se chovají maximálně mile a přátelsky. Uznávám, že byla vážně paráda si s nimi popovídat, bavit se. Líp jsem ani svůj čas využít nemohla. Ale... v době, co nastane půlnoc, se tihle vrací zpátky, ani nevím, kam, a přichází na scénu zase zpátky roboti se vším všudy, a jsou připraveni zabíjet. A jelikož jsem se dneska nemohla dostat ven, zůstala jsem tam přes noc... A je to šílenej zážitek, to ti povím.❞

❝Jakto, že ses nemohla dostat ven?❞

May nyní začala přemýšlet, zda své sestře nezatají některé části pravdy, aby ji donutila tam s ní jít, ale brzy jí došlo, že je to přeci jen pořád její sestra a nechce ji za žádných okolností vystavovat nebezpečí proti její vůli - nejraději by ji nevystavila nebezpečí vůbec, ale záleží tu hlavně na jejím vlastním rozhodnutí. Takže bylo načase přijít ven s celou pravdou.

❝Řeknu ti to asi takhle - pizzerie jde odemknout jen zvenčí. Tak to funguje proto, aby noční hlídač neopustil svoje stanoviště během pracovní doby. A jelikož jsem se tam podruhé dostala jen díky tomu, že jsem tam zašla společně s Jeremym, nebyl tu nikdo, kdo by nám mohl odemknout a pustit mě domů. Samozřejmě mi to Jeremy řekl až tehdy, když už bylo pozdě, a taky jsme se kvůli tomu šeredně pohádali. Potom, když odbila půlnoc, jsme seděli v kanceláři a snažili se nějak přežít útoky animatroniků, což taky nepatří mezi nejjednodušší činnosti. Ale to bys poznala, pokud bych tě tam vzala - upřímně tě tam ale vzít nechci, protože je to nebezpečný. Taky tě nechci nějak omezovat.❞

Sammy svítily oči. Už z jejího výrazu šla znát odpověď. Její přirozená zvědavost a tvrdohlavost ji hnaly dál a přesvědčovaly ji, že to je dobrý nápad a že chce vědět víc, a May ji znala dost dobře na to, aby si byla jistá tím, že v tuhle chvíli Sammy nic nezabrání tam s ní jít, ani její vlastní přesvědčování.

❝Jdu tam s tebou,❞ usmála se Sammy.

❝Víš, doufám, do čeho jdeš, že ano?❞ zkusila to May. Přeci jenom alespoň pokus by se mohl počítat.

❝Vím, do čeho jdu. A jdu do toho. Potřebuju vědět, co to má všechno znamenat.❞

❝Bránit ti nehodlám, to dobře víš. Ale nechci, aby se ti něco stalo... Pamatuj, že bych si to neodpustila.❞

❝Dám na sebe pozor, pokud budeš dávat ty pozor na sebe.❞ Přesně tohle bylo na jejich sourozeneckém vztahu tak zvláštní a neobvyklé. Schopnost sebeobětování, respektu, důvěry a všemožných dalších emocí. K tomu, aby jedna druhou vnímaly takhle, bylo zapotřebí takových dvacet let společného soužití pod jednou střechou. Samozřejmě jejich dětství dost často provázely hádky a rvačky, ale každá neshoda nakonec dovedla obě dvě k takovéhle obětavosti a silnému sourozeneckému poutu.

❝Beru to na vědomí. A pokud dovolíš... Asi si půjdu zdřímnout,❞ zívla May a v obličeji bylo nanejvýš jasné, že je šíleně unavená.

❝A co škola?❞ připomenula jí Sammy. ❝Žádný volno přeci nemáš, ne? Neměla by ses dneska učit?❞

❝Vypadám snad jako někdo, koho škola zajímá? Dneska na to kašlu, dneska to nedám,❞ odfrkla si May a padla na postel, ani se nesnažila se převléct, jen se zachumlala do peřiny a zavřela oči.

V tu chvíli jí ale zazvonil telefon.

❝Jeremy...?❞ špitla May, když byli oba dva ukryti v masce. ❝Co teď?❞

❝Teď nám nezbývá nic než jen čekat a doufat, že to všechno nějak přežijeme,❞ odpověděl jí mělce dýchající Jeremy. ❝Je tam pořád?❞

❝Jo,❞ přinesla mu May špatnou zprávu.

❝Skvělý,❞ odpověděl sarkasticky. ❝Ještě něco dalšího?❞

❝Mám pocit, že jsem v chodbě viděla pohyb... vypadalo to jako Toy Chica, ale nemůžu si bejt jistá. Myslíš, že když počkáme, tak nakonec odejde?❞

❝Měli bychom být v bezpečí,❞ odpověděl Jeremy.

❝A...❞ začala May šeptem. ❝Co jsem to měla říkat o těch vrazích?❞

❝Prý že vrazi bývají naoko přátelští, ale ve skutečnosti to jsou potvory s ledovým srdcem a odhodláním zabít, nebo tak něco,❞ odpověděl jí na to Jeremy stejně tiše.

❝To nechápu... nemohla jsem na pár minutek prostě vypadnout a... hele, znělo to jako já? Nemohl to říkat někdo za mě?❞

❝Na tohle ti fakt neodpovím... ale můžeme se zeptat,❞ navrhl Jeremy. A následně se v nejistotě a strachu opět ponořili do ubíjejícího ticha.

Chvíli trvalo, než jeden z nich znovu zareagoval; v tichosti čekali, až Mangle odejde, avšak ten sebou ani nehnul. ❝May...❞ zaskučel Jeremy.

❝Co se děje?❞ pískla May vylekaně.

❝Music Box...❞ Naléhavost a bolest v jeho hlase vypovídaly za vše.

May hluboko v jejím nitru zamrazilo.

❝Chceš říct, že... Co uděláme?❞ zeptala se May. Oba dva už byli šeredně unavení a z celé noci neskutečně vystrašení, že byl div, že v daný moment, kdy jim ze stropu visel Mangle, neskončili oba paralyzováni strachem.

❝Já musím...❞ sykl Jeremy a chystal se sundat masku, alespoň se z ní na chvilku dostat, zatímco by nechal May v bezpečí, a natáhl by Music Box, následně by se zase vrátil.

❝Jeremy, to je šílenej risk,❞ odmítla May jeho plán.

❝Co jinýho mám dělat?❞ zeptal se jí.

❝Ještě chvilku vydrž...❞

❝To dělám celou dobu. A pomohlo to snad nějak?!❞

❝Jeremy, to nemáš šanci přežít,❞ varovala ho May.

❝Pokud nechám Marionetta utéct, nemáme šanci ani jeden,❞ odfrkl si.

❝Jeremy, ne!❞

Ale Jeremy ji už neposlouchal. Nezáleželo na tom, jak moc se ho May snažila přitlačit svými zády na židli a znehybnit ho, jak moc do jeho těla zarývala nehty, aby jej bolest přinutila vrátit se na své místo; Jeremy vystrčil hlavu zpod masky a první, co udělal, bylo, že pohlédl na Mangleho, který se zubil ze stropu jeho kanceláře, a jeho bílorůžový kostým na mnoha a mnoha místech prostě scházel. Následně Jeremy přesunul svou pozornost ke kamerám a otevřel tu, kde mohl navíjet Music Box. Začal se snažit zachraňovat situaci, která se už nyní zdála strašně mizivá - Marionette byl téměř venku z boxu. Ignoroval Mayino hubování a nářek, jen střídavě pozoroval, zda se Mangle nehýbal, a hlídal Music Box.

❝Tak už se vrať,❞ špitla May a její obočí se zoufale krabatilo v naději, že Jeremy vyvázne živý.

❝Jo, jenom-❞ začal větu Jeremy, ale už ji nedokončil. Pohyb na stropě jej přiměl nevydat ze sebe už ani hlásku. Společně s blikáním světla pozoroval, jak se Mangle přesouvá, ale nepůsobil, jako kdyby se chystal vzdát a odejít. Neměl k tomu přeci ani důvod.

Ale dřív, než stihl Mangle zaútočit, se ozval ještě jiný zvuk.

***

Sammy trvalo značnou chvíli, než se v novém městě vyznala. S sebou neměla příliš zavazadel, jen nějaké potřebné oblečení, potřebné notýsky a zápisníky, potřebný záznamník a potřebný fotoaparát, a jinak toho moc nebylo. Prostě typické vybavení takové běžné novinářky.

Jako první ji přivítala červená, jednopatrová nádražní budova, na které visela velká cedule Eugene.
Tak tohle je prosím pěkně Oregon. Přímořský stát na západě USA, na rozlohu devátý největší v celých Státech. A tohle město je Eugene, třetí nejlidnatější ze státu, avšak nic významného na něm ani tolik není, dalo by se říci.

Kromě toho, že zde bydlí Sammyina sestra a že se zde nachází populární pizzerie Freddy Fazbear's.
Sammy zapnula navigaci na svém mobilu a nechala se nasměrovávat na souřadnice, které jí May zadala - souřadnice jejího bytu. Bylo logické, že teď, v šest ráno, mít čas nebude, ale dříve, než její sestra vyrazí do školy, by se s ní ráda alespoň přivítala a trochu se v jejím bytě zabydlela.

Cesta sice trvala dlouho, ale s otravným hláskem hlásícím každou zatáčku se nemohla nijak ztratit. Brzy došla k cíli.

Urovnala si své volné oblečení, rozpuštěné, jemně vlnité vlasy hnědé barvy, jejichž dekorací byla jen květinová čelenka, a následně zazvonila na byt.

Nic.

Zkusila to znovu a modlila se, aby její sestra nebyla protivná z toho, že ji zrovna probudila.

Bez reakce.

Sammy už začala přemýšlet, zda své sestře raději nezavolá. Kde by teď jen mohla být? Doufala, že se jí něco nestalo; mohla by bývala skončit někde v příkopě po nějaké párty, anebo si vyjít ven s někým nebezpečným... Nebo... Mohla zůstat v pizzerii přes noc.

Na tuhle možnost nechtěla Sammy ani pomyslet, ale veškeré teorie, které její mozek vytvářel, nasvědčovaly tomu, že by to mohla být nakonec pravda.

❝Chceš říct...❞ začala May.

❝Kdybych to dokázal, mohl bych se snadno vyhnout ohrožení tím, že prostě odejdu z práce, to tě nenapadlo?❞ hleděl na ni Jeremy nevěřícně.

❝A tos mi o tom nemohl něco říct dřív?❞ osočila se na něj May. ❝Tos mě nemohl alespoň varovat?!❞

❝Jinak bys do toho nešla,❞ uchechtl se. ❝Já si zkusil, s čím si měla zkušenost ty, takže ty teď vyzkoušíš, co zažívám já,❞ zasmál se.

❝Ty jsi vážně krutá potvora,❞ zabrblala May, ale i se sklopenou hlavou pokračovala dále chodbou až k kanceláři nočního hlídače, předešla Jeremyho a už se po něm neohlížela.

V jejím nitru to ale vřelo. Nejraději by Jeremymu za tuto zradu uštědřila jednu - možná více než jen jednu - ránu pěstí, nejlépe přímo mezi oči, ale nemělo to cenu, jelikož by se s ním musela táhnout až do kanceláře. Čekala ale, že brzy veškerý ten vztek vypustí přímo jemu do obličeje a netušila, jaké budou následky a jak se s nimi bude potýkat ona či on.

❝Alespoň ti tu někdo dělá společnost,❞ zasmál se po chvíli Jeremy potichu a May už bouchla.

❝No a co? Jak mi pomůže, že tu mám za zády škodolibýho parchanta, kterej má furt jenom kecy, ale ve finále je posranej z jakýhokoliv cizího pohybu, když potřebuju přežít a ještě se učit na zítra do školy? Narozdíl od tebe ještě pořád studuju, abych v budoucnu nemusela pracovat ve špinavý, smradlavý, životu nebezpečný pizzerii, ale mohla vydělávat peníze pohodlně a bezpečně, a jestli chci školu vůbec dokončit, potřebuju se na to dostatečně učit, což kvůli tobě teďka nemůžu. A taky by se mi hodilo i trochu spánku, protože mě škola spolu se snahou si vydělat nějaké ty peníze docela dost obírají o energii, takže pokud ti v kanceláři usnu, hezky se o mě postaráš, protože mi to za tohle sakra dlužíš.❞

Ještě než se Jeremy odhodlal k rozhodnutí, zda jí odpoví stejným tónem, nebo se pokusí usmířit, přiletěla mu na tvář facka a May odkráčela do kanceláře.

Jeremy zůstal stát jako přimrazený, tvář mu pomalu začínala hořet a musel se hodně snažit, aby udržel nepatrnou slzu v oku, kam podle něj patřila. Úder mu mimo jiné rozcuchal čupřinu blonďatých vlasů, které prohrábl rukou alespoň pětkrát, aby byl znovu spokojený. Do pohybu jej přinutil až temný smích ozývající se za ním. Popošel kupředu a za chůze se ohlédl, avšak Golden Freddyho, ukrývajícího se ve stínech, si neměl šanci povšimnout.

A Golden Freddy jen odhalil své zuby, sklopil zrak a následně zamířil pryč z dosahu.

Jeremy došel do chodby vedoucí ke kanceláři, ale nejdříve se ještě naposledy rozhlédl po místnostech, kolem kterých procházel. Vše se zdálo tiché a klidné. Girlandy, vlaječky a transparenty stále visely nad stoly a židlemi; místnost, kde se dal poprvé s May do skutečné konverzace, působila tak čistě a uklizeně, jak to jen v rámci možností šlo. Pohlédl na hodinky a řekl si, že už se déle zdržovat nebude. Před kanceláří se zastavila tímhle způsobem i vyzkoušel, jaké to je, být v roli robota a nahlížet na práci nočního hlídače přímým přenosem.

❝Uznávám svou chybu,❞ řekl Jeremy, když po chvíli vstoupil do kanceláře, kde už seděla May, hledící do točícího se větráku. ❝Omlouvám se. Asi to nebylo úplně fér, vzhledem k tomu, že ty ses ke mě doposud férově chovala.❞ Výraz na Mayiné tváři jako kdyby roztál. Dokonce se i usmála.

❝Děkuju,❞ odpověděla mu, aniž by na něj byť jen letmo pohlédla. A víc k tomu neřekla; možná chtěla, aby jí to Jeremy zkusil nějak vynahradit, možná to čistě smázla ze stolu. To Jeremy nemohl tušit a nechtěl si ji jakýmkoliv dalším slovem poštvat proti sobě. Ale když přemýšlel, co by mohl říct dále, dala se May znovu do řeči a rozpustila hrozivé ticho. ❝Jestli se nemýlím, skutečná zábava začne během několika vteřin, ne?❞

❝Přesněji za sedm minut,❞ odpověděl jí při pohledu na hodinky.

❝Vysvětlil bys mi alespoň, jak tvá kancelář funguje?❞ požádala May, přestože její tón zněl možná trochu úsečně a panovačně.

❝Jasně. Takže... pravidlo číslo jedna zní: nenechat roboty, aby přišli do kanceláře. Ale to smysl dává.

Mám k dispozici baterku, kterou můžu svítit tady do hlavní chodby, a pak tady do dvojice ventilačních šachet. Zároveň je na každé kameře taky baterka. Ale nesmíš vybít energii, jinak jsme bez proudu a je z nás mnohem snazší cíl. Taky na kameře 11 nesmíme zapomenout natahovat Music Box, čímž úspěšně udržíme Marionetta uvnitř. Protože když je náhodou venku, jde to všechno hrozně rychle a prakticky bychom neměli šanci.

Na každýho animatronika funguje něco jinýho. Třeba když mám v chodbě Foxyho, musím na něj blikat kamerou a on zmizí. Ale pokud proti mně jde třeba Freddy, schovám se do tadytý masky,❞ ukázal na masku Freddyho, ❝a on přestane mít zájem o moji hlavu. Jo, a taky se nesmí zapomenout na energiii... a to by mělo být vše.❞

❝Kdy se začnou pohybovat?❞

Jeremy vzal do ruky tablet s obrazovkami kamer a několik jich postupně zobrazil. Na jedné z nich, ukazující Show Stage, už chyběl Bonnie.

❝Právě teď.❞

❝Jak vypadala původní pizzerie?❞ položil Jeremy otázku Freddymu Fazbearovi, když seděl v obklopení starých robotů - anebo spíš lidských verzí starých robotů - pocházející z úplně první pizzerie Freddy Fazbear's, která již dávno nestojí.

❝Byla trochu větší,❞ odpověděl Foxy, ale Freddy jej hned nato plácl do ramene.

❝Nebyla větší, to si tady jenom starouš stěžuje na to, že tam měl svůj vlastní pirátský úkryt za oponou, a tady je nacpaný do místnosti s námi ostatními a už neslouží jako atrakce,❞ řekl na to Freddy.

❝Ale pravdou je,❞ přihlásila se o slovo drobounká, blonďatá Chica, ❝že místnosti tam byly mnohdy rozsáhlejší.❞

❝To zase nepopírám,❞ přiznal Freddy a Foxy jen kýval hlavou.

❝Jak to tam vypadalo?❞ zeptal se Jeremy s neskrývaným zájmem.

❝Hlavní místnost byla nejhezčí,❞ zasnil se Bonnie. ❝Byla úžasná. Obrovská. S vlaječkovými girlandami a spoustou stolů a židlí, mezi kterýma probíhala děcka a smála se a bavila se. Celými prostory se linula vůně pizzy a děti si to tam naprosto užívaly. Ale víc toho ani nebylo - jen obrovská hlavní místnost, Foxyho pirátský koutek, a potom kuchyň a záchody, náhradní díly... a víc vlastně skoro nic. Jenom kancelář nočního hlídače.❞ Při těchto slovech ale Jeremy zpozorněl za celou dobu vyprávění asi nejvíc.

❝Jaká byla? Byla podobná té mé?❞ chtěl vědět.

❝Moc ne. Dalo se do ní dostat jen dvěma vchody, které se daly snadno zavřít - ale strašně to plýtvalo baterku nočního hlídače. A to bylo na tom kanclu asi všechno. Dvoje elektronické dveře, které se sesouvaly shora k zemi, a často mě a ostatní zrovna tak dost pozlobily. Větrák, pracovní stůl, tablet s kamerami... prakticky nic víc,❞ vzal si slovo Foxy a Bonnie ho nijak nepřerušoval.

❝A jaký byl, ten... poslední noční hlídač? Ten, který to tam přežil, a nakonec odešel?❞ ptal se Jeremy, ale tentokrát ne tak užasle a zvědavě, jako spíš s náznakem strachu a obav.

❝Mike Schmidt,❞ ujala se slova Chica, zatímco všichni zarytě mlčeli a Foxy zatnul pěsti. ❝Milý chlapík, snažil se vždy s každým vycházet a každému se snažil dělat radost, byl nekonfliktní a mírumilovný. Než do práce nastoupil, občas jsem ho spatřila si u nás prostě jen objednat pizzu, a v tu dobu to byl strašně milý chlapík. Ale poté, co nastoupil jako noční hlídač, se začal čím dál méně stýkat s lidmi a působil, jako kdyby jej něco uvnitř velmi trápilo. Možná to bylo jenom prací, ale...❞ pokrčila rameny a skončila tak svůj proslov, který přednášela chvějícím se hlasem. Její vyprávění se zdálo stejně mírumilovné, jako popisovaný Mike, ale když Jeremy spatřil zlý pohled, kterým Foxy Chicu doslova probodával, a podobný pohled i v beztvářném obličeji Bonnieho, začal o tom trochu pochybovat, i když zatím nevěděl, jak přesně jeho pochybnosti vypadají. Aby zabránil houstnoucímu tichu, rozhodl se převzít slovo rychle.

❝Hej, May!❞ otočil se Jeremy na své židli a mávl na dívku, která zrovna seděla v kruhu tvořeném mimo jiné i Toy Chicou, Toy Bonniem a Balloon Boyem. Dost pravděpodobně měli rozehranou nějakou hru. May vzhlédla od svých nových přátel, se kterými se už jaksi sžila, a Jeremymu odpověděla.

❝Co potřebuješ?❞

❝Nechtěla bys jít sem? Řeší se tu docela dost zajímavý téma!❞ odpověděl.

❝O co jde?❞ zahalekala na něj.

❝Předchozí pizzerie,❞ řekl už trochu tlumeně, a pak ještě tlumeněji dodal ❝Mike Schmidt.❞ To jméno postavilo May na nohy, vyskočila ze země a bleskurychle vzala další židli, aby se mohla usadit do debatního kroužku. Mezitím se jí dokonce ještě povedlo omluvit se ostatním za tak rychlý únik ze hry.

❝Jsem jedno ucho,❞ odhrnula si své havraní vlasy protkané růžovými pruhy z čela a zahleděla se na ostatní, kteří doposud debatovali. ❝Co se řeší ohledně Mika?❞

❝Čistě jen minulost. Napadlo mě, že bys to mohla slyšet.❞

❝To jsi ale přišla asi už moc pozdě,❞ skočil do rozhovoru Foxy protáhlým, znuděným, ale zároveň i výhružným tónem, který varoval, aby už z úst nevypustil ani zmínku o Mikovi.

❝Jinak se tu taky mluvilo o staré pizzerii,❞ řekl Jeremy.

❝Tam by ti to snad i víc vyhovovalo,❞ zmínila se Chica. ❝Byla tam jen jedna místnost k obsluze, tudíž by to pro tebe nebyla tak složitá lítačka všude okolo, a častokrát jsem s roznosem pizzy pomáhala já.❞

❝A v kanceláři nočního hlídače byly dveře na oba dva vchody, které tam byly. Chápeš to? Na dva vchody, na pouhý dva vchody, byly dveře,❞ Jeremy.

❝Je to sice pěkný, ale nemohl jsi je mít zavřený furt. Pokud se ti vybila baterka, což šlo dost rychle, zhasla se světla, přestaly fungovat kamery, otevřely se obě dveře a byl jsi hned na ráně,❞ vložil se mu do toho Freddy. ❝Ale vážně nerad přerušuju tvoje utopické snění. A když jsme u přerušování, rád bych vás upozornil, že se blíží čas.❞

Z toho důvodu se May i Jeremy okamžitě zvedli a krátce se rozloučili s ostatními, a následně odkráčeli z jejich dosahu.

❝Takže co je teď v plánu?❞ zeptal se Jeremy, když kráčeli směrem ke kanceláři nočního hlídače.

❝No... Předpokládala jsem, že mě pustíš ven, a pak si tu odbudeš svou práci,❞ řekla mu upřímně a bez nějakých přebytečných emocí.

❝Počkej počkej počkej,❞ zastavil se Jeremy a jen na May nevěřícně pohlédl.

❝Ty si myslíš, že můžu odemknout pizzerii zevnitř?❞