Avšak Mayinu pozornost upoutal hlavě Marionette - všimla si ho dřív, než by si on sám přál. Seděl v rohu místnosti a nezaujatě je všechny pozoroval, avšak jeho tvář nejevila žádné známky smutku, což by May čekala, že uvidí od bytosti stranící se společnosti. Nebyl nijak nešťastný, dokonce se i na ostatní usmíval, v očích mu běhaly jiskry, ale zůstával na svém místě a nešel mezi ostatní. Potřeboval-li samotu, nehodlala mu ji May brát.

Až poté se zaměřila více na ostatní v kroužku. Toy Freddy mezi nimi nebyl, ale na druhou stranu spatřila blonďatou dívku ve žlutých šatičkách, což musela být jistě Toy Chica; poté Mangle, u kterého si nebyla jistá, zda na něj mám mluvit v mužském či ženském rodě; Balloon Boy, a prázdné místo tam bylo pro Marionetta, Toy Bonnieho a Toy Freddyho. Mangle si May nedůvěřivě, ale zvědavě přeměřoval, Toy Chica se na ni usmívala a Balloon Boy měl co dělat, aby nadšeně nevyběhl proti ní.

Spolu s Toy Bonniem došli ke kroužku a přidali se mezi ně. Marionette se dokonce zvedl z podlahy a došoural se k nim, zaujímajíc místo vedle May, a ještě než stihl kdokoliv promluvit, přišli mezi ně i Chica, Foxy, Freddy a Bonnie.

❝Můžu se prosímvás nejdřív zeptat, co skočilo Toy Freddymu na mozek?❞ řekl Freddy zhluboka, mezitím co se rozhlížel.

❝Taky nechápu, co mu přelítlo přes nos,❞ přiznal se Foxy. ❝Asi je prostě bručoun, stejnak jím bejvá dost často.❞

❝Já tě slyším, starouši,❞ ozval se ze tmy hlas Toy Freddyho, mezitím se medvěd vynořil ze stínů. ❝Já bych jenom nerad, abyste si tuhle holku nějak oblíbili, protože dřív nebo později se do jejích očí podíváte naposledy a pak pro vás bude muset přestat existovat. Ať už jenom pro nás, nebo i pro celý svět.❞

❝Sice máš pravdu,❞ řekl Mangle tak hrubým hlasem - dokonce hrubším, než je Foxyho hlas -, že začalo být May hned jasné, jakého tedy je pohlaví, ❝ale zase nemůžeme nevyužít příležitost se s někým novým seznámit. Toy Freddy... Nemůžeš se takhle uzavírat, takhle o všechno přijdeš a možná toho budeš i litovat.❞

❝Nechám si to projít hlavou,❞ odpověděl mu Toy Freddy a odešel. A až teď se May na Mangleho pořádně zaměřila - doposud se pro ni skrýval za těly ostatních, ale nyní jej viděla docela jasně a snad se i zděsila, když spatřila, co spatřila - zpod fialové peleríny vykukovala spousta hadovitě vypadajících kovových součástek, drátků a částí robotické konstrukce, a za ramenem se mu pohupovala maličká hlavička endoskeletona. Přísahala by ale, že značnou část z toho neviděla ani předtím, když vstoupila do místnosti... Robotická chapadla se začala kroutit a mnohá zajela zpátky pod pelerínu. May se rozhodla to nadále nevnímat, jinak by ji mohl znovu pohltit strach.

Následně začaly otázky na její osobu. ❝Kdo jsi?❞ ptala se Toy Chica. ❝Jak se to vlastně jmenuješ?❞ skákal jí do řeči Balloon Boy. Po chvilce se z konverzace stala nezřetelná změť hlasů, kterou však May zastavila tím, že prostě neodpovídala. Když si ostatní všimli, že jejich otázky i po zopakování zodpovězeny nebudou, zmlkli a počkali si. Následně jim May sdělila, kým je, jak se zde ocitla, jaký je svět mimo pizzerii, pověděla jim o své sestře Sammy či o úžasnosti kebabů. Postupem času se posadili na zem, někteří natáhli nohy před sebe, jiní je skrčili a někteří se posadili do tureckého sedu, a konverzace pokračovala. Zanedlouho, poté, co probrali takový základní život a školu May, se přešlo na vcelku zajímavé téma.

❝Jak se odsud dostaneš?❞

chtěl vědět Marionette a byla to asi nejpraktičtější položená otázka z celého jejich setkání.

❝Napadlo mě, že proběhnu, když si noční hlídač odemkne. Nebo ho poprosím, aby mě pustil pryč,❞ odpověděla May.

❝Mohla bys vyděšeně vyběhnout a v očích mít skutečnou, šílenou hrůzu,❞ uchechtl se Foxy. ❝Pak by byl Jeremy po celou práci ještě vyděšenější.❞

May to nepřišlo vtipné, ale zasmála se s nimi, aby nekazila atmosféru.

❝Já tedy dostal nápad, aby ses dostala pryč ventilačními šachtami. Člověku jako tobě by se to mohlo povést,❞ podotkl Freddy.

❝Určitě bych moc ráda přijala i další nápady, ale myslím, že tohle je nejjistější možnost,❞ odpověděla mu na to May a všichni nějak mlčky souhlasili.

❝A přijdeš pak zase?❞ zeptal se Balloon Boy nevinným, dětským hláskem. May v tu chvíli zamrazilo. Nad touto otázkou doposud nepřemýšlela a snad by i ráda přišla znovu, ale není to až příliš velký risk?

Chvíli se mlčením vyhýbala odpovědi a přemýšlela, avšak když si všimla, že se na ní upírá devatero očí, rozhodla se konečně se k otázce nějak vyjádřit.

❝Vlastně bych i ráda přišla. Ráda bych vás uviděla znovu. Ale docela se bojím, že pokud se o to pokusím, nevyjde mi buď se sem dostat, anebo se dostat pryč.❞

Začala tichá debata mezi ostatními, která narůstala na hlasitosti - něco z toho byly otázky na May, něco z toho zprávy mezi roboty. Uklidnila ji až Chica. ❝Záleží tu čistě na tobě, jak si to zvolíš. Pokud nepřijdeš, tak nepřijdeš; už jsme tu na tohle prázdno tak nějak zvyklí. Ale uvidíme tě rádi.❞

❝Děkuju,❞ odpověděla May. ❝Nechám si to... projít hlavou. Kolik je vůbec hodin?❞

Zpoza rohu se vynořila modrovlasá, ušatá, veselá hlava, očividně nadšená z nezvaného hosta.

❝Ahoj, já jsem Toy Bonnie,❞ řekl a pokusil se May podat ruku, když ho náhle stáhl Toy Freddy zpátky. May byla v šoku z této reakce a spadl jí ze srdce takový kámen, že se jí z úlevy až podlomila kolena.

❝Tak počkej, mrzoute,❞ zaprotestoval Toy Bonnie. ❝Bude tady muset čekat, s tím nic neuděláš, a jestli máš problém s tím, že bych jí rád porkytnul společnost, protože jsme takhle neměli šanci si s člověkem poklábosit snad celou věčnost, tak si s tím problémem vytři prdel.❞

❝Ergh...❞ vydechl Toy Freddy s vrčivým tónem a pak svůj hlas trochu uvolnil. ❝Dobře, fajn, jak chceš, dej mi pokoj, zajdo.❞

❝Králík,❞ opravil ho Toy Bonnie tiše, snad jako kdyby doufal, že ho Toy Freddy neuslyší. ❝...jsem králík.❞

❝Táhni.❞

Během několika sekund byl Toy Bonnie zase u May a pozdravil ji ještě jednou, tentokrát se o podání ruky nepokoušel. Místo toho ji zavedl do jedné z místností v pizzerce, nechal ji se posadit na jednu židli a sám si sedl naproti. Celou dobu se usmíval a May byla naprosto unešená z toho, že ještě pořád žije, i když se jí v hlavě honily pochybovačné myšlenky, podezírající Toy Bonnieho z psychopatie, jako kdyby ji měl každou chvíli s tímto nevinným úsměvem na lících zapíchnout.

❝Promiň toho Toy Freddyho... Bývá občas nevrlý, ale přejde ho to,❞ usmál se.

Fajn... Dobře, vážně hodlám věřit tomu, že to mají být skutečně oni? zamyslela se May.

Několik podobných otázek se honilo May hlavou a ta nebyla schopná říct, zda něčemu tam vůbec důvěřuje, po těchto událostech. Vždyť... Žádný alkohol nepila, nikdo jí nic do pití nesypal... Možná...
❝Co jste vlastně zač?❞ vydrala se z Mayiných úst nakonec otázka, na kterou by strašně chtěla znát odpověď.

❝Animatronici. Roboti z pizzerie.❞ řekl Toy Bonnie tak jednoduše, jako kdyby na tom nebylo nic zvláštního, a přitom udiveně, protože... Proč by to tak asi být nemohlo? Přitom volně pokrčil rameny. Když May chvíli neodpovídala a vymýšlela odpověď, zíral na ni a naklonil hlavu na stranu, až se mu tyrkysově modré, chlupaté uši překryly.

❝Skutečně? Na robota vypadáš až moc... Jak to říct... Lidsky.❞

❝Asi to bude jen detail? Já za to nemohu, netuším, co to má znamenat,❞ pokrčil rameny znovu a našpulil ústa v nevinném, nevědomém gestu.

❝Přijde mi to... Až moc divný, netuším, na kolik ti můžu v tomhle věřit...❞ vydechla dívka ve snaze vyvodit, jak by něco takového bylo logicky možné. Nechtěla se chlapce dotknout, to ani v nejmenším, ale potřebovala to říct naprosto upřímně. ❝A kolik vás tu vlastně je?❞

❝Jestli nám nechceš věřit, nevěř, nijak nám to neublíží a pochopíme to. A jsme tu... No, řekněme že mě, Toy Freddyho a Toy Chicu jsi, předpokládám, už zahlédla. Dále tu je Mangle, Marionette, Balloon Boy a čtyři z původní pizzerie, působící podstatně stařeji, než my. To poznáš sama... Pokud se budeš chtít jít podívat,❞ kývl Toy Bonnie a naznačoval, že by se už už zvedl a seznámil ji s ostatními, šokovaná May však téměř nehnula ani brvou.

❝Jak dlouho už takhle jste?❞ položila další otázku, na kterou ji odpověď velice zajímala, a přitom ji řekla pomalu, nejistě, a navíc ji nezformulovala úplně nejobratněji.

❝Pochybuji, že by ti někdo z nás byl schopen dát na tuto otázku jednoznačnou a pravdivou odpověď. Co tuším, tak si toto nepamatuje nikdo z nás - a pokud někdo ano, patrně si nepřeje, aby tato informace kolovala mezi námi všemi,❞ vysvětloval Toy Bonnie a mluvil tak spisovně, až to May svým způsobem nahánělo hrůzu.

❝Takže tohle probíhá každým večerem?❞ položila May další otázku a přitom se na židli nepatrně ošila. Začala se přiklánět k názoru, že na ni někdo uspořádal větší prank - a pokud ne, tak pak ať je bůh s ní.

❝Den co den. ❞

❝Kdo o tom ví?❞

❝Teďka jenom ty,❞ pokrčil rameny zase. ❝Teda alespoň si to myslím.❞

❝Fáájn...❞ přikývla váhavě, nedůvěřivě. ❝Pokusím se vám v tomhle ohledu věřit, platí? Stejně jsem možná jen vypila něco špatnýho...❞

❝No, jestli chceš říct, že se ti možná jen něco zdá,❞ řekl Toy Bonnie a začal si mnout bezvousou bradu, ❝tak bych neřekl, žes vypila něco špatnýho, ale něco totálně úžasnýho!❞

❝Jestli je úžasné to, že mi Toy Freddy vyhrožoval smrtí, pokud hned nevypadnu, tak teda nevím, co si mám myslet,❞ přiznala May a Toy Bonnie chvíli mlčel.

❝Fakt ti vyhrožoval smrtí?❞ řekl po chvíli. ❝Ten necita jeden.❞

❝Řekl, že budu mít co dělat s ním a ostatníma,❞ odpověděla May popravdě.

❝Áh, asi myslel to, co se stane tak nějak po půlnoci...❞ zamyslel se Toy Bonnie a pohlédl na ni se soucitným výrazem v očích. ❝Máš už vymyšlené, jak zmizíš?❞

❝Právěže ne, ledaže bych zdrhla, až přijde noční hlídač... Hele, tak už radši pojď mi ukázat ostatní, jak jsi chtěl, ať přijdu na jiný myšlenky. Nechci tu jen sedět a cítit se, jako kdyby měla brzy nadejít moje poprava,❞ přiznala May a společně se zvedli ze židlí, a poté ji Toy Bonnie vedl tmavou chodbou pizzerky.