středa 19. září 2018

Forever With Us | Kapitola 5.

9/19/2018 04:36:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Když May poslepu, v naprosté tmě následovala Toy Bonnieho, divila se, jak může tak snadno vidět na cestu, protože ona každou chvíli narazila do zdi. Chtěla se jej chytit za rameno, aby si nepřišla tak ztracená, ale nedokázala nahmatat žádnou část jeho těla - a dřív, než by se jí to možná i povedlo, došli do cíle.

Místnost se starými animatroniky, jejichž součástky se používaly na opravu těch nových.

May zamžourala do světla z lampy a zadívala se na čtveřici lidí oblečených do kostýmů starých robotů pizzerie. Lidských podob animatroniků, opravila sama sebe May. Řekla jsem si přeci, že jim budu věřit. Kdyby ne, přeci jen by se mohli urazit a já bych tady skončila dřív, než bych chtěla, a taky jiným způsobem, než bych chtěla.

Při pohledu na starého Freddyho Fazbeara, jehož vlasy byly sice hnědé, ale u očí se mu již tvořily vějířky vrásek, dostala strach, že se z jeho úst ozvou tak jedovatá slova, jako tomu bylo v případě Toy Freddyho - tehle starší muž se však vlídně usmál, stejně tak i stará Chica a Foxy, jemuž v hrudníku však zela díra a ruku mu zdobil skutečný hák. May zalapala po dechu a doufala, že díra je jen nakreslená na jeho oblečení.

Mnohem více se však lekla, když se jí před očima vynořil Bonnie, jehož obličej byl zčásti zcela utržený a místo očí mu na černém pozadí jeho hlavy svítily rudé tečky.

Tohle za žádných okolností nemohl být člověk.


May úlekem zaječela a nechtěně tak upoutala pozornost všech animatroniků okolo.

❝Co se děje?❞ zeptal se Freddy. ❝Někdo tu je?❞

❝Ne, ne...❞ dýchala May zhluboka a snažila se nedávat najevo další úleky ze vzhledu Bonnieho. ❝Já jenom...❞

❝Co je, co jsi viděla?❞ položil Toy Bonnie otázku a starší Bonnie se začal otáčet za sebe a hledat něco, co May tak strašně vyděsilo. Nic však nespatřil, tak pohledem sklouzl zpět na lidskou bytost před ním.

❝Co se ti stalo?❞ odhodlala se po chvíli zeptat se Bonnieho a ukázala na jeho zničenou tvář, pak si ale uvědomila, že to už přece ví a že Bonnieho viděla mnohokrát v téhle místnosti jako robota. ❝Chci říct... bolí to?❞

❝Mám snad něco s obličejem? Ah... Počkat, ty myslíš tohle, že? Že myslí tohle?❞ ukazoval na celou svou tvář a pohledem se ptal ostatních. ❝Proč by to mělo bolet? Vlastně si ani nepamatuju, jak se to stalo,❞ krčil rameny. May se bála, že by ostatní animatroniky mohla urazit její reakce na Bonnieho zranění, ale například Foxy se začal od srdce smát nad komičností situace a Freddy Fazbear se k němu brzy připojil a chechtal se chvílemi ještě hlasitěji, než on. Chica, která byla mnohem menšího vzrůstu, se také smála, ale kryla si tvář a hlavně ústa dlaněmi, aby nebyla tolik hlasitá.

❝Mohu... si sáhnout?❞ zeptala se tiše a natáhla ruku.


❝Ne... Ne, prosím, nesahej na to,❞ ozval se za jejími zády Toy Freddy. Alespoň si podle hlasu myslela, že je to on, protože když se otočila, nikdo za ní nestál. Pravděpodobně se vyplížil z místnosti, potichu jako kočka. V místnosti, kde se právě nacházeli, předtím stoprocentně nestál, May by si jej určitě všimla, takže musel našlapovat tak, že jeho kroky v protáhlé chodbě netvořily žádnou ozvěnu.

Samo o sobě by něco takového nebylo dvakrát snadné.

Přesto ale stáhla ruku a už neuvažovala nad tím, že by se Bonnieho, byť jen trochu, dotkla.

❝Promiň... promiň,❞ pokusila se následně omluvit své chování a odpovědí na její chování bylo pouhé pokrčení rameny.

❝Takže ty ses tu tedy ztratila, že?❞ zeptal se Freddy, čímž přerušil houstnoucí ticho. ❝Nebo lépe řečeno zapomněla.❞ Jeho hlas, stejně jako hlasy všech ostatních, stejně jako hlas Toy Freddyho, zněl kovově a prázdně, ale i tak se každý z nich nějak lišil. Freddy například zněl hluboce a jako kdyby byl uzpůsoben na přednesy a recitace.

❝Dalo by se to tak říct,❞ podrbala se May na zátylku a nasadila omluvný výraz.


❝Dám ti prostor se seznámit s ostatními, dokud je to jen trochu možné, a poté by mě potěšilo, kdybys za mnou přišla sem. Rád bych s tebou probral možnosti, jak tě dostat bezpečně ven, a doufám, že by ti to pomohlo.❞

S vděkem tuto nabídku přijala. Následně už Toy Bonnie dále nevyčkával a volal na ni ze dveří, aby ho následovala za ostatními. Zdálo se, že ji právě čeká seznámení se s největším počtem robotů. Lidských robotů.

Po dočasném rozloučení se se starší generací jej tedy následovala do hlavního sálu, odkud on sám přišel, a jelikož byla chodba znovu spoře osvícená, musela tápat ve tmě, zatímco Toy Bonnie před ní šel naprosto klidně a přímo. Avšak osvětlená Show Stage jí vynahradila všechny ty kroky strávené v absolutní tmě. Atmosféra místnosti se podstatně lišila od její denní verze, vše nyní působilo mnohem útulněji a tajemněji zároveň. Trojice skutečných robotů v podobách zvířat - Toy Chica, Toy Bonnie a Toy Freddy - stáli na svém místě, a veprostřed místnosti stálo v kroužku několik lidských verzí těch a dalších robotů, trpělivě vyčkávajíc a zvědavě vyhlížejíc May.



středa 12. září 2018

Forever With Us | Kapitola 4.

9/12/2018 04:12:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Zpoza rohu se vynořila modrovlasá, ušatá, veselá hlava, očividně nadšená z nezvaného hosta.

❝Ahoj, já jsem Toy Bonnie,❞ řekl a pokusil se May podat ruku, když ho náhle stáhl Toy Freddy zpátky. May byla v šoku z této reakce a spadl jí ze srdce takový kámen, že se jí z úlevy až podlomila kolena.

❝Tak počkej, mrzoute,❞ zaprotestoval Toy Bonnie. ❝Bude tady muset čekat, s tím nic neuděláš, a jestli máš problém s tím, že bych jí rád porkytnul společnost, protože jsme takhle neměli šanci si s člověkem poklábosit snad celou věčnost, tak si s tím problémem vytři prdel.❞

❝Ergh...❞ vydechl Toy Freddy s vrčivým tónem a pak svůj hlas trochu uvolnil. ❝Dobře, fajn, jak chceš, dej mi pokoj, zajdo.❞

❝Králík,❞ opravil ho Toy Bonnie tiše, snad jako kdyby doufal, že ho Toy Freddy neuslyší. ❝...jsem králík.❞

❝Táhni.❞

Během několika sekund byl Toy Bonnie zase u May a pozdravil ji ještě jednou, tentokrát se o podání ruky nepokoušel. Místo toho ji zavedl do jedné z místností v pizzerce, nechal ji se posadit na jednu židli a sám si sedl naproti. Celou dobu se usmíval a May byla naprosto unešená z toho, že ještě pořád žije, i když se jí v hlavě honily pochybovačné myšlenky, podezírající Toy Bonnieho z psychopatie, jako kdyby ji měl každou chvíli s tímto nevinným úsměvem na lících zapíchnout.

❝Promiň toho Toy Freddyho... Bývá občas nevrlý, ale přejde ho to,❞ usmál se.

Fajn... Dobře, vážně hodlám věřit tomu, že to mají být skutečně oni? zamyslela se May.


Několik podobných otázek se honilo May hlavou a ta nebyla schopná říct, zda něčemu tam vůbec důvěřuje, po těchto událostech. Vždyť... Žádný alkohol nepila, nikdo jí nic do pití nesypal... Možná...
❝Co jste vlastně zač?❞ vydrala se z Mayiných úst nakonec otázka, na kterou by strašně chtěla znát odpověď.

❝Animatronici. Roboti z pizzerie.❞ řekl Toy Bonnie tak jednoduše, jako kdyby na tom nebylo nic zvláštního, a přitom udiveně, protože... Proč by to tak asi být nemohlo? Přitom volně pokrčil rameny. Když May chvíli neodpovídala a vymýšlela odpověď, zíral na ni a naklonil hlavu na stranu, až se mu tyrkysově modré, chlupaté uši překryly.

❝Skutečně? Na robota vypadáš až moc... Jak to říct... Lidsky.❞


❝Asi to bude jen detail? Já za to nemohu, netuším, co to má znamenat,❞ pokrčil rameny znovu a našpulil ústa v nevinném, nevědomém gestu.

❝Přijde mi to... Až moc divný, netuším, na kolik ti můžu v tomhle věřit...❞ vydechla dívka ve snaze vyvodit, jak by něco takového bylo logicky možné. Nechtěla se chlapce dotknout, to ani v nejmenším, ale potřebovala to říct naprosto upřímně. ❝A kolik vás tu vlastně je?❞

❝Jestli nám nechceš věřit, nevěř, nijak nám to neublíží a pochopíme to. A jsme tu... No, řekněme že mě, Toy Freddyho a Toy Chicu jsi, předpokládám, už zahlédla. Dále tu je Mangle, Marionette, Balloon Boy a čtyři z původní pizzerie, působící podstatně stařeji, než my. To poznáš sama... Pokud se budeš chtít jít podívat,❞ kývl Toy Bonnie a naznačoval, že by se už už zvedl a seznámil ji s ostatními, šokovaná May však téměř nehnula ani brvou.

❝Jak dlouho už takhle jste?❞ položila další otázku, na kterou ji odpověď velice zajímala, a přitom ji řekla pomalu, nejistě, a navíc ji nezformulovala úplně nejobratněji.

❝Pochybuji, že by ti někdo z nás byl schopen dát na tuto otázku jednoznačnou a pravdivou odpověď. Co tuším, tak si toto nepamatuje nikdo z nás - a pokud někdo ano, patrně si nepřeje, aby tato informace kolovala mezi námi všemi,❞ vysvětloval Toy Bonnie a mluvil tak spisovně, až to May svým způsobem nahánělo hrůzu.

❝Takže tohle probíhá každým večerem?❞ položila May další otázku a přitom se na židli nepatrně ošila. Začala se přiklánět k názoru, že na ni někdo uspořádal větší prank - a pokud ne, tak pak ať je bůh s ní.

❝Den co den. ❞

❝Kdo o tom ví?❞


❝Teďka jenom ty,❞ pokrčil rameny zase. ❝Teda alespoň si to myslím.❞

❝Fáájn...❞ přikývla váhavě, nedůvěřivě. ❝Pokusím se vám v tomhle ohledu věřit, platí? Stejně jsem možná jen vypila něco špatnýho...❞

❝No, jestli chceš říct, že se ti možná jen něco zdá,❞ řekl Toy Bonnie a začal si mnout bezvousou bradu, ❝tak bych neřekl, žes vypila něco špatnýho, ale něco totálně úžasnýho!❞

❝Jestli je úžasné to, že mi Toy Freddy vyhrožoval smrtí, pokud hned nevypadnu, tak teda nevím, co si mám myslet,❞ přiznala May a Toy Bonnie chvíli mlčel.

❝Fakt ti vyhrožoval smrtí?❞ řekl po chvíli. ❝Ten necita jeden.❞

❝Řekl, že budu mít co dělat s ním a ostatníma,❞ odpověděla May popravdě.

❝Áh, asi myslel to, co se stane tak nějak po půlnoci...❞ zamyslel se Toy Bonnie a pohlédl na ni se soucitným výrazem v očích. ❝Máš už vymyšlené, jak zmizíš?❞

❝Právěže ne, ledaže bych zdrhla, až přijde noční hlídač... Hele, tak už radši pojď mi ukázat ostatní, jak jsi chtěl, ať přijdu na jiný myšlenky. Nechci tu jen sedět a cítit se, jako kdyby měla brzy nadejít moje poprava,❞ přiznala May a společně se zvedli ze židlí, a poté ji Toy Bonnie vedl tmavou chodbou pizzerky.



pondělí 10. září 2018

- Grafika - Wattpad Book Cover: Projekt: Creepypasta (dárek pro Michtoranuse)

9/10/2018 12:08:00 odp.

Je pravda, že se vcelku nerada zdržuji v Creepypasta komunitě na Wattpadu; vždycky mě pak mrzí, když pozoruji, jak lidé bezohledně kopírují cizí překlady. 


Ale i tak jsem přesně tohle nedávno udělala zase.

Ale místo toho, abych se tím nechávala vytáčet dál a dál, jsem najednou spatřila zajímavou fanfikci, které jsem si snad předtím nepovšimla. 


<asi jde o takovou menší propagaci autora s přezdívkou Michtoranus. Nevím, prostě se mi to líbilo>

Příběh je originální, neobvyklý, a přijde mi čtivý. A ráda podpořím nové autory. Takže kromě přečtení všech dostupných částí a jejich okomentování jsem se také nabídla, zda by nechtěl cover, jelikož jsem na něj dostala nápad a možná bych mohla říct, že v photoshopu a tvoření coverů jsem již trochu advanced.

Když mi to bylo povoleno, nadšeně jsem se pustila do práce.


Vlastně to bylo strašně jednoduchý, ztvárnit myšlenku. Je to tvořené obrázkem lesa, obrázkem mračen (Jelikož obrázek lesa měl moc malý prostor nad sebou, tak jsem mračna musela přidělat dalším obrázkem. Jak je možné, že to není vidět? Jde o jedinou věc. Blending. Trochu si pohrát s blendingem vrstvy.), obrázkem očí (kde jsou duhovky přebarveny na červeno), duplikovaným červeným light beamem napasovaným na očích (a aby nebyly stejné, je jeden pootočený), a populárním obrázkem Slendermana s modrým pozadím, které jsem pomocí ctrl+u v photoshopu přebarvila na červeno.

Nic těžkého. Prostě čistě zábava :D

Light beam mi ale dal chvilku zabrat, protože jsem sehnala bílý a ten nešel nijak přebarvit ani upravit. Takže jsem nakonec musela hledat jiný.

Ale to je jediná komplikace.

Nejdéle mi asi nakonec zabralo vybírání fontů, protože jsem do odlišných písem tak trochu cvok a mám jich přes... 400?
Nekoukejte tak na mě. xD
Proscrollovala jsem všemožné možnosti a nakonec se rozhodla pro tuto kombinaci. Nepřijde mi to tak strašné.

A autor příběhu z toho měl radost, což i mě naplnilo radostí :D

Zaujala-li vás knížka podle obalu, neváhejte a pusťte se do čtení ^^
https://www.wattpad.com/story/155274097-projekt-creepypasta

Cover má právo použít jen Michtoranus.

Jen bych ale ráda upozornila na to, že covery na cizí příběhy dělám z důvodu nedostatku času vážně výjimečně. Prozatím nemá cenu si u mě něco objednávat, protože se k tomu prostě nebudu moci dostat. 

středa 5. září 2018

Forever With Us | Kapitola 3.

9/05/2018 04:33:00 odp.


 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



❝A jen taková drobnost... Jsem Toy Freddy, ten novější. Ale chceš-li, mohu ti ukázat i toho starouše...❞ začal ten kdosi, kterému May nebyla schopná uvěřit ani slovo. Toy Freddy byl robot stojící na pódiu v místnosti nazývané Show Stage, ne člověk oblečený a namalovaný jako anime medvěd.

❝Počkej... Počkej. Potřebuju to pochopit. Co to... Co to má vůbec znamenat?❞ dýchala May zhluboka ve snaze dojít ke smysluplnému závěru, například že jí před odchodem někdo něco namíchal do pití a tohle vše je pouze sen...

❝Mohu se na to samé optat i já?❞ zareagoval zostra. ❝Netuším, kdo jsi a co tu děláš, ale moc dobře vím, že tu nemáš být. Proč jsi tu?❞ Tvář člověka nazývajícího se ❝Toy Freddym❞ nepůsobila v tento okamžik zrovna přívětivě, ba naopak, naháněla hrůzu. Během rozhovoru k ní došel blíž a děsivě se čněl několik centimetrů nad ní, dostatečně vysoko, aby musela May trochu zaklonit hlavu, aby mu vůbec viděla do tváře. A až zblízka si skutečně všimla, že má na tváři jak Toy Freddyho červené tvářičky, tak i namalovaný čenich na jeho lidském nose.

❝Byla jsem... Unavená, při převlékání jsem usnula a probudila jsem se, až když tu bylo zamčeno... Nezlob se na mě prosím, nemohu za to.❞

❝Ah, nejsi ty jedna ze servírek? M-M-Mia, myslím?❞

❝May,❞ odpověděla. Docela ji potěšilo, že se hrozivý výraz z jeho tváře vytrácel, avšak neradovala se dlouho - zase se tam totiž vrátil.

❝Dobře, May. Myslím, že jelikož tu nemáš co dělat, měla bys vypadnout - tento tvůj zážitek ti stejně nikdo neuvěří - anebo budeš mít co dělat se mnou a s ostatními, rozumíš?❞

❝Prosímtě... Nevyhrožuj mi, kdybych mohla, tak tu nejsem, bohužel je tu zamčeno a já se ven nedostanu...❞ snažila se May vysvětlit situaci.

❝Pak ale zemřeš,❞ konstatoval Toy Freddy suše, jako kdyby se nic nedělo.


❝Počkej... Prosím, ne...❞ zaúpěla May.

❝Za to, co se ti tu stane, neponesu žádnou zodpovědnost. Až nastane půlnoc, stanou se z mých přátel a mě krvelačné bestie. Neurčuji, zda přežiješ, nebo ne.❞

V tento moment bylo už May jasné jediné - zvěsti musí být pravdivé. A ona sama by si určitě dokázala představit tohoto člověka, jak bez slitování bere někomu život. Ale snažila se v sobě udržet alespoň jiskřičku naděje.

❝Takže kdyby jsi to mohl rozhodnout ty, tak by jsi mě nezabil?❞

❝Na tvém životě mi nijak nezáleží.❞


May začala chápat, že je její život v dosti silném ohrožení, pokud se jí nepodaří nějak uniknout z pizzerie včas. Včas. Noční hlídač...? Možná by ji přeci jen mohl...

❝Kdybych byla schopna odejít, když bude noční hlídač přicházet... Tak se vyhnu ohrožení?❞ zeptala se.

❝Nějak tak, pravděpodobně. Než přijde, laskavě nenarušuj dění mezi námi animatroniky. Nepatříš sem... A podle toho se k tobě taky budu chovat,❞ sykl Freddy.

May se nadechla a nějak akceptovala svou aktuální nepříjemnou situaci. Zkontrolovala čas - bylo půl jedenácté. Nikdo ze zaměstnanců na pozici, na jaké byla ona, netušil, z jakého důvodu se zavírá až tak pozdě; v deset večer. Pravda, i v deset podnik stále vynášel peníze, ale byla to pizzerie pro děti. Kdyby byl tento areál spíše pro dospělé, tak by odteď dost chápala zavíračku teprv v deset. Avšak co tu tito lidé dělali? Byli to snad nějací údržbáři robotů? Proč se ❝Toy Freddy❞ prezentoval jako Toy Freddy a ne jako běžný člověk? Proč si říkal jménem robota? Vždyť to nebyl on, nebo snad ano...?

May měla tak hodinu a půl na to, aby se připravila na proklouznutí dveřmi a případně si vymyslela předem výmluvu... I když říct nočnímu hlídači pravdu by možná zas až tak taky nevadilo. Otázka je, jak to on sám vezme. Zda má rovnou vykráčet ven, nebo se snažit, aby si jí nevšiml? A přežije to ona sama do té doby vůbec? Toy Freddy přeci říkal, že ji zatím nezabijí, což může znamenat buď to, že prozatím od nich přichází mír, nebo že se rozhodl ji ušetřit a že ostatní nemusí být až tak shovívaví.

Viděla, jak od ní ❝lidská❞ podoba Toy Freddyho odchází k hlavnímu sálu. Zvědavost jí nedala a poté, co Toy Freddy zmizel za rohem, potichu přešla směrem za ním a nakoukla do sálu také. Jen lehce vystrčila hlavu zpoza futer...

A její oči se střetly s očima modrovlasého chlapce reprezentujícího Toy Bonnieho, které se instantně rozšířily.


Více May nezahlédla, protože se hned schovala zpátky za roh a začala přemýšlet, co teď. Patřil tento pseudo-Toy-Bonnie mezi ty místní, kteří by se k ní mohli zachovat tak milosrdně, jako Toy Freddy, anebo by ji byl schopen bez čekání zabít? Nebo ještě hůř; mučit ji?

Napadlo ji utéct pryč, zmizet za dalším rohem, aby ji nemohl najít, a snažně doufat v brzký příchod nočního hlídače, ale na to už bylo nejspíš pozdě. Neslyšela kroky, ale vsadila by se, že pokud by se znovu podívala za roh, dýchla by mu zpříma do tváře.




středa 29. srpna 2018

Forever With Us | Kapitola 2.

8/29/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Dívka chodila po místnostech pizzerie a odnášela použité talíře a příbory zpátky do kuchyně, mezitím se pokoušela nešlápnout uklízečce na mop nebo vrazit do židlí, které ležely popadané na zemi, jelikož je děcka nedokázala urovnat. Díky tomu to vypadalo tak, jako kdyby po restauraci prazvláštně tančila neznámým tancem. Ke konci dne byla celá pizzerie cítit dětským potem a močí, pizzou a kdo ví, co se tam dalo ještě načichat. Uklízečky naštěstí sem tam provoněly místnosti levnými vonnými spreji s vůní fialek a šeříku.

❝Tak, další den máme za sebou,❞ řekla jedna ze servírek hlavní hrdince.


❝Jo, naštěstí,❞ kývla černovlasá dívka s velkými růžovými melíry a zavrávorala, aby neupustila talíř se zbývajícím kouskem pizzy na čerstvě vytřenou podlahu.

❝Hele, May, než se půjdeš převlíknout... Nezajdeme potom někam na kebab?❞ zeptala se jí ta samá servírka.

❝Jako uznávám, Amy, že kebab je pro mě vždy lákavá nabídka... ale musím se učit, ve škole mám ještě dost na čem pracovat, nějak jsem na učení v poslední době kašlala a potřebovala bych to dohnat, a chtějí po mě ještě projekt, takže to chci do konce dubna všechno stihnout... Mám tak trochu napilno, fakt promiň,❞ pokrčila May ramenem a omluvně na Amy pohlédla, následně odešla na záchody, kam si jen vyčerpaně sedla, přestože se chystala se převléknout. Podle toho, co slyšela, skončily uklízečky s prací a všichni už pomalu odcházeli.

Ona se chystala také, jenže byla z dnešního dne až příliš vyčerpaná...


Na místě usnula. Bohužel seděla tak nehybně a na tak stinném místě, že nikdo, ani správce, kontrolující pizzerii na závěr dne, neměl šanci ji spatřit. Až po asi půl hodině se naklonila tak, že téměř přepadla, což ji probralo ze spánku. Zprvu chtěla znovu zavřít oči a pokračovat v příjemném odpočinku, který si celý únavný den plný pocitu nevyspalosti slibovala, náhle jí ale došlo, kde skončila, a tak byla během několika sekund zcela při vědomí a na nohou.

❝A... Sakra,❞ sykla. ❝To ne... Proboha, tohle ne.❞


Příliš nepanikařila, pokoušela se zachovat chladnou hlavu, ale začínala mít obavy z toho, co bude dělat, jak se dostane ven a zda se stihne naučit na test do školy. A pokud jsou zvěsti o temných hodinách pizzerie pravdivé, mohla by se sama sebe ptát i na to, zda se zítřejší písemky vůbec dožije. Nejedná-li se však o pravdu, nebyl by problém si lehnout na lavičku nebo na několik židlí vedle sebe a prospat se, látku se pak doučit ráno. Nejprve si potřebovala však ověřit, co je pravdou.

Pootevřela dveře nenápadných záchodků, pak jednou zahnula, prošla dalšími dveřmi a zamířila ke dveřím vedoucím ven. Samozřejmě byly zamčené. Zkusila na ně zabušit, ale nikdo ji nejspíš neslyšel, protože se z druhé strany neozvala ani hláska, jen sem tam zaslechla projet auto. Tak začala uvažovat a napadlo ji, že by si mohla raději ověřit, zda nejsou pravdivé zvěsti panující o této pizzerii a jak vypadá během dlouhých nočních hodin. Když nad tím zauvažovala, hned ji něco napadlo. Noční hlídač! Každou noc sem chodí noční hlídač a tráví tu uvnitř čas až do samotného rána. Možná by ji i mohl pustit ven. Kdo ví, zda už bude ve své kanceláři, ale pokud ne, dost pravděpodobně si na něj počká a poprosí jej o propuštění. Otočila se ode dveří a chystala se vyjít směrem k místnosti nočního hlídače, a cestou se ještě chystala zkontrolovat animatroniky, zda jsou stále na svých místech.

Ale veprostřed sálu, ze kterého vedly dveře ven, stála lidská bytost a zírala na ni.


May se snad nikdy v životě nelekla víc.

Pokusila se potlačit vykřiknutí, avšak to bylo jaksi neúspěšné, tudíž ze sebe vypustila jakýsi tlumený skřek rozléhající se po prázdné, tiché, temné místnosti. Následně si pozorněji prohlédla osobu před sebou. Bezpochyby to byl chlapec, hnědovlasý, a oblečený jako Freddy Fazbear - hlavní robot pizzerie, původně obrovský hnědý medvěd, aktuálně však v jakési lidské podobě. Dokonce měl na hlavě i ouška a klobouček, May však hned vyvodila, že to bude asi čelenka. Hnědé sako a hnědé kalhoty k sobě ladily tolik, že musely být určitě ze stejného materiálu a od stejného výrobce, a košile pod sakem skvěla bělostí jasnější, než jakékoliv její bílé oblečení kdy skvělo. Rozhodně se jednalo o velmi povedené oblečení, o tom nebylo pochyb.

Avšak výraz ve tváři člověka veškerou tu krásu odčítal.


Doširoka otevřené oči, ve kterých nebyly ani stopy strachu, nemrkaly, jen přejížděly sem a tam po May. Husté obočí bylo svraštělé a dodávalo z obličeje nepřístupný, nepřátelský dojem; ústa byla pootevřená a spodní zuby úmyslně předsunuty před horní, znázorňujíc, že je osoba značně iritovaná její přítomností.

❝Kdo... Kdo jsi?❞ zajíkla se a trochu od něj ucouvla.


❝Na tváři ti vidím, že už jsi mé jméno uhodla,❞ odvětil onen ❛chlapec❜ hlasem, který May nedokázala nikterak zaškatulkovat; zněl kovově, ale takový hlas by přece lidská bytost mít nemohla, ne snad?
Přestala uvažovat nad hlasem a začala se spíše soustředit na odpověď.

❝Freddy Fazbear? Ale to přece není... Chci říct... Jak? Proč?❞ zvedla May obočí a z tváře se jí začal vytrácet její poděšený výraz, stále tam však jeho zbytky přebývaly. ❝Na tom nesejde... Prosím, neubližuj mi,❞ žadonila.

❝To zatím nemám v plánu,❞ zvedla postava jedno obočí.

❝Co myslíš tím ❝zatím?❞❞



úterý 28. srpna 2018

Proč nedělám Creepypasta OCčka?

8/28/2018 09:51:00 dop.

Mám hromady nápadů na nové a nové postavy.

A hlavně na postavy s tragickým backstory a se sklony k sadismu.

S těmito nápady bych mohla vytvořit tucty Creepypasta postav, které by však prakticky byly pořád o tom samém utrpení. Toho je v Creepypastě strašná hromada a už to prostě nedělá tu starou dobrou Creepypastu. Už z toho jsou prostě kraviny o OCčkách, kde se každý snaží proslavit, a proto vymýšlí absurdnější a nesmyslnější příběh.
Mohla bych být taky jednou z těch a vybrat si nějakou z mých postav, která hodně trpí a nemá problém se způsobováním fyzické bolesti až smrti.
A mám jich tu docela dost. Werdaish (kterou nechávám trpět asi nejvíc), Farion (který je druhý z těch, co trpí nejvíc), Kirelaj, Rallar, Srildein, Tarudish, Auree, Rafielle, Naitria, Shendrai, Aaron, Jess, Oliver, Enarya (a mám sto chutí sem připsat i Vilana, jen tak z prdele, abych viděla reakci Maky xD). Mohla bych pokračovat dál, ale pak bychom se dostali až k těm, u kterých utrpení tak závažné také není. Pak bychom se dostali až k těm, kteří mají cool design, který stojí za zpracování. Třeba takový Lazien se zelenou kůží a rohy, temně zelenými vousy a vlasy svázanými do culíku a jedním okem bílým, druhým oranžovým, navíc jeho obočí je ve formě takových plných teček nad očima. Prostě jsem si hrála v rinmaru games.
A i z takových bych mohla udělat Creepypasta OC, mohla bych se tu zase pokoušet nějak proslavit svou postavou (lol, jako kdyby nestačilo, že jsem se docela "proslavila" svým starým blogem a shitloadem překladů + vytvořením a rozšířením #STCPF, haha (uhm, Nauti, za STCPF už ti nikdo žádný zásluhy nedává, protože na tebe všici serou)).

Ale já to neudělám.

středa 22. srpna 2018

Forever With Us | Kapitola 1.

8/22/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.



Poté, co May odeslala své sestře email, se položila na postel a na chvíli zavřela oči. Černé vlasy, sahající pod lopatky, mezi nimiž se prolínaly růžové melíry, jí lemovaly unavenou tvář. Hlavou jí létaly myšlenky týkající se její školy, na které nyní studovala. Do konce tohoto týdne má na plánu písemné zkoušení z jazyka, což se bude muset do úterý naučit,  avšak následující týden pro ni bude noční můrou.

Nad hlavou jí visela otázka, zda si nemá poprosit v podniku, kde pracuje jako brigádnice, o volno z důvodu učení, avšak tím by zase přišla o nějaký ten výdělek.

Po chvíli, kdy téměř propadala do světa snů, se rozhodla, že místo brigády omezí jakékoliv další aktivity - setkávání se s přáteli, sledování filmů, vysedávání v parku a dost možná bude muset i oželet několik hodin spánku, aby dosáhla alespoň nějak uspokojivých školních výsledků.
❝Budiž. Ale další víkend si užiju víc, než kdy jindy,❞
řekla si pro sebe rozespalým tónem a její hlas se ozýval prázdným malým bytem. Netušila ale, jak prázdnou budoucnost její slova mají. Poté během chvilky dívka usnula.

***


Hudba, kterou si nastavila jako tón budíku, byla na poslech příjemná a muselo by se s ní i hezky probouzet - tedy pokud člověk nebyl otrávený z nedostatku spánku, což byla zrovna nyní Mayina situace. Přeci jen ale do své hlavy nacpala alespoň nějaké to pozitivní myšlení - je sice pondělí, ale v tento den jí škola nepotrvá nijak dlouho a navíc se po škole může těšit na příjemnou, oddechovou brigádu v pizzerii.

Když na sebe oblékla volné, černé triko s modrým potiskem, natáhla na sebe černé džíny a rozčesala si vlasy, které sepnula do culíku, přešla do své kuchyňky a vytáhla rohlík, na který namazala sýr, to do sebe rychle nacpala, z lednice si do školní brašny vzala dvě jablka, obula se, hodila na sebe bundu a zamířila do školy. Cestou její myšlenky stále směřovaly k jednomu tématu - a to k záhadám místa, kde jako brigádnice pracovala.

K záhadám pizzerie Freddy Fazbear's.


***


Narozdíl od May vstávala její sestra Sammy mnohem později a rovnou do práce. Hned poté, co vyskočila z postele, se podívala do svého notebooku do zpráv. Mezi spamovými emaily, emaily z práce a od přátel, našla zprávu, kterou jí dnes v jednu hodinu ráno odeslala její sestra. Myslela to dobře, když jí doporučovala, aby nejezdila - z Montany, ve kterém se děvčata narodila a kde Sammy stále bydlela, je cesta do Oregonu vcelku dlouhá a poněkud drahá. Avšak jako reportérku, kterou Sammy byla, by ji tam mohli pro nějakou reportáž vyslat - třeba právě kvůli té pizzerii, o které May tak nadšeně mluvila. S takovýmito myšlenkami si rozčesala hnědavé vlasy, vlnící se až po lopatky, přes ně si na čelo nasadila čelenku vypadající jako copánek a oblékla se do květované, nařasené sukně, ze skříně vytáhla volnou, barevnou košili a nazula si boty, poté vyndala z lednice zeleninový salát, který si večer připravila, a pustila se do jídla. Přitom si hlavou nechala volně procházet myšlenky ohledně místa, kde její starší sestra pracuje.

❝Čau, Sammy! Vypadáš, jako kdybys ještě furt spala!❞

Trhla sebou, když ji pozdravila její spolubydlící, která vstala o něco později.

❝Jej... Abby, dobrý ráno přeju,❞ zasmála se Sammy poté. ❝Ségra mi včera napsala o podniku, kde teďka pracuje... Prý se tam děje něco divnýho a má to i nějakou divnou historii a já na to nemůžu přestat myslet... Co myslíš, poslali by mě z televize tam, abych natočila reportáž?❞

❝No... Možná jo, kde to je?❞ zeptala se Abby, když ze skříně vytahovala cereálie, nasypala je do misky a zalila mlékem.

❝Právěže až v Oregonu,❞ řekla Sam a její spolubydlící málem vyprskla smíchy mléko, kterého se po zalití cereálií napila.

❝Tak od toho bych si, být tebou, moc neslibovala. Nechci ti kazit představy, ale tam tě nepošlou,❞ posadila se Abby ke stolu a začala lžičkou nabírat kukuřičné lupínky.

❝Ne teď. Ale May říkala, že je tam něco fakt divnýho a pokud se tam něco stane, někoho z nás by tam určitě poslali, aby měli ve zprávách žhavý novinky.


Mohla bych se jít zeptat, jestli kdyby se tam něco stalo, tak...❞ nedokončila Sam větu, jelikož ji její spolubydlící přerušila.

❝To ať tě ani nenapadá. Jak potom budeš vypadat? ❛Ha, vím, co se stane!❜ Tohle pro tvoje vlastní dobro nedělej, vymstilo by se ti to.❞

Sammy by se na svou spolubydlící naštvala, kdyby nebyla zvyklá na její upřímné reakce, které bývají občas poněkud zostra podané, avšak vždy dobře míněné.

❝To máš pravdu... No, budu muset čekat a doufat, co?❞ pokrčila Sammy rameny.

❝Možná, ale teď bys spíš měla jít do práce,❞ odvětila Abby, když dojídala cereálie.

❝Vždyť už jsem na cestě,❞ protočila Sammy očima a zvedla se ze židle, na cestě tam, kam jí Abby doporučila jít.

***


Uběhlo už několik hodin. Děvče s havraními vlasy, jejichž celistvou černou barvu protínaly růžové melíry, právě stanula před pizzerií, kde pracovala jako brigádnice, a zhluboka se nadechla s tím, že každou chvíli vkročí dovnitř.

Ještě předtím hodila letmý pohled na ceduli nad sebou, kde stál barevný nápis

❝Freddy Fazbear's Pizza❞

obklopený miniaturami čtyř robotů; medvěda, kuřete, zajíce a lišky, a následně otevřela dveře a vešla dovnitř.

pondělí 20. srpna 2018

Začínám s komiksy

8/20/2018 03:58:00 odp.

Vždycky mě to fascinovalo.


Docela nedávno jsem koukala na videa Marka Crilleyho a sledovala, jak pracuje na svých komiksech a jak dává v youtube videích rady, co dělat, co zlepšovat, jak si s čím poradit. 

Ve své minulosti jsem měla období, kdy jsem vážně chtěla pracovat na komiksech - kdysi to byl jen jednoduchý příběh o zvířátkách, načrtnutý ledabyle. Mohlo mi být maximálně jedenáct let.

Potom tu byl pokus o zkomiksování Masters of Cyberspace. Pořád mám v sešitě ještě pokusy na to, ale nikdy to nějak nebylo ono a navíc na to nebyl čas, tak jsem to odložila na dobu neurčitou.

A v aktuální době prázdnin jsem přemýšlela, jak bych jen mohla zkombinovat moji vášeň k sólování ve hře World of Warcraft (jistěže ráda hraju s někým, ale častěji u toho sedím prostě sama :D) se svým blogem a svou tvorbou, a při konverzaci s Migdosem mě napadlo, že bych mohla udělat nějakej "fotopříběh". 
Trvalo mi asi den, než mi došlo, že to je prakticky návrh na komiks.
Ale naprosto osraný komiks x'D 
Řekněme, že jsem potřebovala vědět, zda mě to bude bavit a zda to bude vypadat dobře; potřebuju se do komiksování nejprve nějak vžít, a až poté se do toho vrhnout úplně. 
Takže jsem se rozhodla prostě nafotit screenshoty a sestavit z toho komiks.

středa 15. srpna 2018

Forever With Us | Prolog první části

8/15/2018 04:33:00 odp.

 Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy's. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.

« Předchozí díl || Další díl » 


Pro někoho to je místo, kde by rádi pracovali. Pro někoho zase jen zábavní centrum.
A někdo to tam má za noční můru. 
Nikoho za jeho názor nechci odsuzovat, každý vidíme věci jinak. Ale když ti řeknu, že bys sem neměla jezdit, chci, abys mě poslechla. 

Protože to není jen pizzerie.

Mám pocit, že ty báchorky o podniku jsou založeny na pravdě. Myslím si, že... zčásti tomu tak určitě je. 
Beztak je ale vtipné to, že se všichni chovají, jako kdyby se nic nedělo. Nebo se jen nedívají pořádně? Možná se ani nesnaží zde hledat něco neobvyklého.

Možná jen já vidím, že tady, ve Freddy Fazbear's Pizza, asi něco tak úplně nehraje.

Slibuju, že ti napíšu, až zjistím něco víc. A nechci, abys věřila mým prostým teoriím. Nejprve si všechno ověřím.
A pěkně tě prosím, zkus odolat své zvědavosti a nejezdi sem. Nechci, abys ztrácela čas a peníze za jízdu jen kvůli něčemu, co nemusí být pravda. Nebo abych tě zbytečně vystavila nebezpečí
Během několika dní se znovu ozvu, přísahám.
Zatím se měj hezky.
Tvá milující sestra
May
Od: MayMichinson@gmail.com
Pro: sammymich@gmail.com

« Předchozí díl || Další díl » 


úterý 14. srpna 2018

Playlisty, hudební objevy, celkově hudba

8/14/2018 12:33:00 odp.

Strašně moc chci psát všechny tyhle články o hudbě.


Hrozně moc mě baví se tady na blog vykecávat o nových písničkách, dělala bych to pořád dokola.
Pamatujete si na článek Hudební tsunami k roku 2018? Tak přesně takhle.

Furt mi ale něco bránilo.

A až teď jsem se rozhodla, že se na tu zábranu prostě vyseru.

O co jde?

Tak trochu o víc věcí.

Zaprvé,
články s hudebními objevy mám tady v rozepsaných očíslované chronologicky a předpřipravených seznamů, které chtějí dopsat, je tu prosím pěkně 15. A dlouho jsem váhala, jestli je mám doplňovat všechny najednou do minulosti, až je dopíšu, nebo jestli je mám publikovat od jedničky v přítomnosti, až je dopíšu všechny. Ale čas běží a běží a ještě není ani jeden hotov, což mě brzdí, protože mám nové věci, o kterých chci mluvit. 
Můj perfekcionismus by trochu trpěl, kdybych to zpřeházela. Alespoň to jsem si myslela. 
Ale jak se tak v poslední době učím analyzovat sebe samotnou, zjistila jsem, že to takhle smýšlím hlavně pro komfort čtenářů a že by to mně osobně nevadilo.

A víte vy co?
Udělám to tak, jak to chci já. Zaprvé - aby tu něco bylo; zadruhé - protože si myslím, že stejně nemá cenu to řadit chronologicky; jistě, čísla tam jsou, a to asi stačí, protože ta seřazenost nemá tak úplný význam. 
A že lidé se zájmem o tuhle hudbu si to rádi přečtou co nejdříve.

Zadruhé,
mám kromě hudebních objevů i playlisty. To by znamenalo, že budu o jedný písničce kecat víckrát a často úplně odlišně.
"Nebude to vadit?" říkala jsem si a díky tomu se od toho držela dál.
Ale sakra nebude! okřikuji se teď. Myslím si, že pokud se někdo dostane ke čtení těchto článků, rád si přečte cokoliv s hudbou, ať je to dřív, nebo později.

Prostě bych se měla přestat tolik bát něco publikovat.
Bojuju s tím, guys.
A zatím vidím pokroky :3

See ya!
(Nezapomeňte, už zítra tu je prolog FWU x3)

pátek 10. srpna 2018

Informačka o FWU

8/10/2018 01:35:00 dop.

I am fucking tired.

Tedy... chci říct, že bych vás jen ráda informovala o tom, že se mi právě povedlo přednastavit všechny díly Forever With Us (27 ks), remasterované FNAF 2 FF (která byla známá také jako They Can't Know).
A nejen na blog. Bude to vycházet na dark townu, pixelarii, blogu, wattpadu, a rozcestníky s každým dílem budou i na starém blogu.

S novou kapitolou se setkáte každou středu (tento blog + wattpad) nebo čtvrtek (starý blog, dark town, pixelaria). Na tomto blogu okolo 16:30, na DT okolo 18:00, na Pixelarii někdy okolo 1:30, stejně jako na starém blogu. Na Wattpadu tomu bude tak, jak budu zrovna stíhat.
A to je asi vše, co ještě potřebujete vědět. Případně otevřete FWU rozcestník nebo Historii FWU pro více informací o fanfikci.

A je toho shitload. Bude to vycházet každej tejden pravidelně a skončí to až v únoru, 14. února 2019. To je šílený, oh shit. Ale mám z toho radost. Enjoy :^)


beztak furt nechápu, že to četlo tolik lidí. 
ale jako kdyby tenhle remaster četlo ještě víc lidí, stěžovat si nebudu :--))

středa 8. srpna 2018

Forever With Us

8/08/2018 05:03:00 odp.

Anotace:

Ne v každé pizzerii najdete roboty, kteří svými koncerty tvoří zábavu dětem. Je pravda, že jde o obrovské lákadlo pro nejmladší, ale za jakou cenu?
Přes den se chovají tak, jak jsou naprogramováni. Baví děcka.
Přes noc se z nich stává noční můra pro nočního hlídače, jelikož ožívají a jejich chování je nepředvídatelné - ale mají jasný cíl. Dostat nočního hlídače.

Avšak co se stane, pokud se do pizzerie někdo dostane mezi zavíračkou a začátkem práce nočního hlídače?

Hovno

8/08/2018 04:06:00 odp.
HovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovno

neděle 5. srpna 2018

Další blogový design

8/05/2018 10:04:00 odp.
Pořád jsem byla se vzhledem blogu děsně nespokojená. Furt to vypadalo obyčejně, přeplácaně, nemělo to funkce, které jsem chtěla... A zdálo se to takové odrbané.

Nutno říci, že všechny dosavadní vzhledy blogu byly založeny na základních šablonách a pouze customizovány mnou. (Články o vzhledech brzy dodám, slibuji.) Šlo o nějaký hezký styl (převážně motiv Okno s výhledem) a zajímavou tapetou, následně jen lehce editováno, přidány gadgety, které se mi líbily...

Až poté, co si Migdos založil blog, mi došlo, že je možné využívat šablony stažitelné z okolních webů. Následně jsem strávila několik hodin hledáním něčeho, co by mi vyhovovalo, dokonce jsem i vypisovala na papír, co bych si představovala za design, co bych od něj potřebovala, jaké barvy by se mi líbily. Došla jsem k závěru, že je snad i hezčí jednoduchost, minimalističnost. Jednoduchá kombinace černé a bílé. A stáhla jsem si tak několik designů a všechny postupně poodstraňovala.

pátek 3. srpna 2018

Under reconstruction

8/03/2018 11:49:00 odp.
Zase měním design blogu.

Ale tentokrát mi to už snad bude vyhovovat.

Děkuju moc Migdosovi za psychickou podporu pomocí telefonátu a zpráv a vůbec za pomoc nalezení něčeho, co mi vyhovuje. 

Prozatím tu nefungují odkazy a spousta dalších věcí, ale co nejdříve na to dojde. Jen chci upozornit, že prozatím, po dobu pár dní, nebude blog fungovat přesně a perfektně.

A brzy dodám i články o předchozích designech, ať je to tu kompletnější ^-^

čtvrtek 2. srpna 2018

- Art - Hippie girl - Sammy Michinson

8/02/2018 12:50:00 odp.
Bohužel žádný art s May Michinson, protagonistkou brzy publikované fanfikce Forever With Us, zatím nemám (Ale plánuji to brzy napravit, slibuji!), mohu vám tu ukázat její mladší sestru Sammy Michinson, která se ve fanfikci objeví zrovna tak.

Sammy je jednadvacetileté hippie děvče, novinářka. Možná krapet stydlivá, ale to jí i tak nebrání být sociální, jak jen může - její práce to přeci vyžaduje.



úterý 31. července 2018

- Art - Představuji vám Werdaish

7/31/2018 09:47:00 dop.
K napsání tohoto článku mě inspiroval příspěvek od Ami, ve kterém hodlá kreslit několik postav podle base. A tak... mě napadlo se taky zapojit, se svou novou postavou.

Představuji vám Werdaish.

Tato bytost zatím nemá přesně určený druh či původ, a vytvořila jsem ji za účelem nějak přesouvat svou bolest a trápení do někoho dalšího, abych to nemusela všechno držet v sobě. Fiktivní postava je na toto vcelku ideální i guess. 

pondělí 30. července 2018

Historie Forever With Us

7/30/2018 11:13:00 odp.

Tato fanfikce se se mnou táhne už strašně dlouho.


Původní nápad nevznikl dlouho poté, co jsem si založila svůj Creepypasta blog v březnu 2015. Takových téměř dvacet dní po založení blogu vyšel první díl příběhu a rychle nabíral na oblíbenosti.
Nápad jsem dostala kdysi dávno, mezi datem založení starého blogu a datem vydání prvního dílu, když jsem si na google obrázcích vyhledávala lidské verze animatroniků z Five Nights at Freddy's.

Považovala jsem to za kravinku a psala jsem to hlavně proto, že to bavilo mě - a světe div se, začalo to nesmírně bavit i čtenáře.
Dlouho nesla fanfikce jen název FNAF 2 FF, a až někdy okolo roku 2016 jsem vymyslela jednoduchý název "They can't know...", což mi nyní nepřijde gramaticky správně.

středa 18. července 2018

Odbourávání hranic představivosti

7/18/2018 10:00:00 odp.

Složky.

Všechno, v čem jsem kdy pracovala, byly složky.

Nikam tenhle nápad nezapadá? K ničemu se nehodí? Zahodit! Není to tam potřeba!

A přesně toho se nyní potřebuji zbavit.

Je hrozně krásný mít ve věcech pořádek. Roztřídit si, co kam patří. Právě v tomhle momentě se setkávají dvě složky mé mysli, jedna naprosto chaotická a druhá nesmírně pořádná, a hádají se o tom, kdo vskutku jsem. Tohle mě často zanechává mimořádně zmatenou ze sebe samotné, zrovna jako další paradox, protiklad - obrovská představivost plus má snaha ji omezovat.

Začala jsem všechno třídit do složek.

úterý 17. července 2018

Sadie Serenade [CreepyPasta] CZ

7/17/2018 09:00:00 odp.

Miluju písničky. Nejenom jejich poslouchání, ale taky i zpívání. Většinou patří mezi moje nejoblíbenější od Taylor Swift, Lady Gagy a dalších slavných zpěvaček.

Nicméně se mi před čtyřmi lety stalo něco, co mou lásku k písničkám zničilo... a to trvale.
Byla jsem studentkou na Junction City High School (Teď jsem zrovna na K-State University) a měla jsem tam kamarádku. Její jméno bylo Sadie.

sobota 14. července 2018

DEAR CREEPYPASTA FANDOM, YOUR STIAK IS FUCKING BACK

7/14/2018 08:46:00 dop.
Nevím, zda si někdo z vás pamatuje na doby, kdy jsem byla "nepatrnou" překladatelkou Creepypasty na blogu https://kingdom-of-creepypasta.blog.cz/, ale pokud tu někdo takový je a ten blog ho bavil, byla bych ráda, aby zbystřil své smysly, protože přináším revoluční zprávu!

Může za to hlavně ProjectMasked
a jeho vůle číst Creepypasty na youtube. Nejen že jsem mu dala přístup ke všem svým překladům z tehdejších dob, dokonce jsem mu i nabídla, že případně přeložím něco nového.

A tak mě napadlo...

Kdysi jsem na tom blogu napsala článek, že odstraňuji překlady, protože je přeložil někdo jiný. Snažila jsem se být tak vstřícná vůči ostatním, že jsem nedbala na sebe.

Well, fuck it.

čtvrtek 12. července 2018

Nest of Spiders/Pavoučí hnízdo [CreepyPasta] CZ

7/12/2018 06:14:00 odp.


Před týdnem, po několika letech života mimo rodinu, jsem se konečně vrátil zpátky. Co jsem dělal, kdo jsem a proč jsem byl tam, kde jsem byl, není důležité a nemá to žádné velké spojitosti s tím, co se mi stalo. Můj soukromý život ani není něco, co by mohlo někoho zajímat. A taky bych mohl zmínit, že jsem se nikdy předtím nebál pavouků, dokonce jsem si jich ani nevšímal. Bylo mi jedno, jestli byli za nábytkem, anebo někde venku. 
Chtěl bych vám teď povyprávět o tom, čím jsem si prošel, a že to, co jsem začal cítit, není obyčejný strach z pavouků. Je to něco víc, něco mnohem víc, než strach, něco na způsob arachnofobie.
Odteď mám důvod se jich bát. 

středa 11. července 2018

Otakárek ovocný

7/11/2018 07:54:00 odp.

Odmalička zbožňuji motýly. Už jako dítě jsem si hrála na motýlí vílu a obdivovala krásu těchto něžných, okřídlených bytostí. Jsou prostě něčím nádherným, něčím naprosto překrásným, tak něžným, křehkým, a pomíjivým.
Nedávno jsem procházela kolem sousedovic keře, který je pokaždé obletován přímo smečkou motýlů, povětšinou jde o babočky paví oko. Vždy se na to koukám s naprostým úžasem. 
A náhle spatřím, jak keř obletuje tato nádhera. 
Otakárek ovocný.
Docela mě tíží se k tomuto přiznat, ale chytila jsem jej do hrsti a o pár kroků dál jsem jej vypustila ve svém pokoji. Čistě z důvodu několika málo fotek. Vzápětí jsem jej hodlala pustit zpět, což jsem také udělala. 

Ale s fotografiemi obsahující tuto nádheru jsem spokojenější, než bych kdy mohla být s fotkou motýla.

pondělí 28. května 2018

- Art - Nostalgia

5/28/2018 11:20:00 odp.

Tak jsem se rozhodla využít větší plátno, které jsem dostala k Vánocům.
Poptala jsem se, co bych mohla namalovat, a bylo mi dodáno tipu, že by to mohl být čínský drak. Tak jsem pro inspiraci otevřela WoWko a vytáhla svého modrého Cloud Serpenta, nafotila asi dvacet screenshotů a jeden vybrala, abych podle něj mohla načrtnout stavbu jeho těla.


Co mi začíná fakt vadit, je náčrt tužkou na plátně. Jasněže je to skvělá věc, ale když vám začne dělat fleky v bílé barvě, co s tím ksakru uděláte?

Každopádně tu pro vás mám menší fotopostup, a doufám, že se bude líbit! Upozorňuji, že obrázek fakt prošel od samotného začátku velkou změnou a prvotní sketch nestál ani za starou bačkoru.
A k fotkám budu mít i své vlastní poznámky, ve kterých se brzy dočtete, proč je článek pojmenován "Nostalgia".

úterý 22. května 2018

Ztrácím se ve vteřinách

5/22/2018 08:44:00 odp.
Ten čas vážně letí jako o závod. Nestihla jsem se rozkoukat a od mého posledního článku uběhly téměř čtyři měsíce.

Za tu dobu jsem nepřečetla ani jednu knížku. Nepřipravila žádný článek. Nenapsala ani kapitolu k žádnému příběhu. Dokonce jsem k nim skoro ani nic nevymyslela. Neudělala žádný cosplay. Dokonce skoro ani pořádně nedokreslila či nedomalovala žádný rozpracovaný obrázek, jen sem tam přibylo něco nového. Nepřečetla ani jeden článek na cizích blozích, přestože jsem si to slibovala.

Neozvala jsem se tu ani na své narozeniny.

Ale víte co? I přes absenci těchto činností, které zbožňuji, které mě naplňují, jsem si maximálně užívala života.


pondělí 15. ledna 2018

- Art - On The Nether Wings

1/15/2018 05:24:00 odp.

Rozhodla jsem se pořídit si plátna a naučit se malovat i na ně - když už mám v pokoji malířský stojan, bylo by škoda jej nevyužívat. První pokus dopadl, myslím, velmi dobře, avšak problém byl v tom, že jsem využila anilinky. Teda, hlavně anilinky. Na plátno. Nedává to smysl, avšak jevilo se to jako nejlepší způsob pro zbavení se šíleného strachu z možného neúspěchu na prvním plátně. Přes všechny pochybnosti si však myslím, že to přeci jen nedopadlo nějak příliš hrozně, mám to dokonce vystavené v pokoji a jsem na to poněkud hrdá. 

úterý 2. ledna 2018

Hudební objevy #4 - Hudební tsunami k začátku 2018

1/02/2018 11:43:00 dop.
Za poslední dobu jsem toho sice udělala velmi málo a často jsem jen seděla u WoWka a snažila se tak uklidnit svou mysl, ale na druhou stranu jsem díky tomu povstala tváří v tvář naprosté tsunami báječných písniček - protože jsem hudbu ze hry nahradila Spotify rádiem, které mi vybíralo skladby v závislosti na mých playlistech. A tenhle článek píšu proto, že o nich chci sakra hodně povídat. 

Začalo to novými písničkami od Fall Out Boy. Nutno říct, že tuhle skupinu prostě žeru. V době, kdy jsem si rádio zapnula, jsem měla nejraději Novocaine, Uma Thurman a The Phoenix. Když mi rádio pustilo Fourth Of July, byla jsem zprvu nesmírně zmatená, protože jsem to intro odněkud znala. Poté mi došlo, že je z reklamy na auta. Každopádně velmi brzy se tahle písnička dostala na seznam oblíbených. 






Poté přišlo Irresistible. Demi Lovato a Fall Out Boy dohromady. Zprvu jsem si nebyla jistá, zda to bude hezké, ale pak jsem dostala pocit, že mi písnička je trošičku povědomá - možná z rádia - a po prvním poslechnutí se mi začala líbit. Sice bych ji určitě nemohla poslouchat stále dokola, ale i tak jsem ráda, když se mi v playlistu objeví. 



Young and Menace. Poprvé jsem si řekla, že to je už tak trochu děsný, ale něco mě donutilo si písničku pouštět ještě jednou... a ještě jednou... a přestože už je taková jiná, začala se mi neskutečně líbit. Patří do takového toho mého playlistu, kde jsou více sick písničky, kdy je to všechno takové crazy... Prostě taková ta část mého já, kterou nerada ukazuji ostatním. A divíte se mi? :D


Když mi rádio pustilo The Last Of The Real Ones, málem jsem zakřičela "Konečně!", protože jsem ji slyšela už dříve na Evropě 2 při připravování snídaně, ale nějak jsem neměla chuť ji hledat. Avšak od téhle chvíle jsem si oblíbila jak text, tak hudbu... nemohu si stěžovat! :D

 



Rádio mi také konečně ukázalo skupinu, o které jsem mnohokrát slyšela na Tumblru, avšak nikdy jsem si od nich nic nepustila. 30 Seconds To Mars. Když jsem prvně zaslechla Walk On Water, nějak jsem si myslela, že to jsou Fall Out Boy. :D Písničku jsem si hodně rychle zamilovala, jen co je pravda!

Pak od 30STM přišlo This Is War. Sorry, ale to prostě nejde... Ta písnička mě málem rozbrečela, protože je sakra nádherná. Taky jsem hnedka velmi omezila její výskyt v playlistech, protože kdybych ji poslouchala velmi často, už by mi nepřišla tolik výjimečná. Takže ji poslouchám jen zřídka a díky tomu dosahuji toho, v co jsem doufala - stále z ní cítím stejné silné emoce <3



City Of Angels. Neposlouchám ji tak často, ale od první chvíle mi přišla tak krásní, jako ta předchozí. 



Následuje tu Papa Roach. Ke dvěma skvělým písničkám, které jsem znala, Help a American Dreams, jsem přidala ještě dvě další. První z nich je Born For Greatness, se kterou se sice tolik nechlubím, protože nestojím o to, aby po mně zase mamka házela ty pohledy "Co to zase posloucháš za ...", ale naplňuje mě... adrenalinem? :D



A potom Bleeding Through, ke které nemám tolik svých keců, ale je snad ještě hezčí ^^




Po velmi dlouhé době jsem se konečně také dostala k novým písničkám od úžasných American Authors, od kterých jsem několik let znala jen tři skladby - avšak jsou to tři skladby s vysoce pozitivní energií, která z nich přímo sálá. Luck, Believer a Best Day Of My Life. Teď mi v rádiu zazněly i další a já si tak Authory oblíbila zase o něco víc - a to obzvlášť i proto, že mi svými písničkami umí udržet a vylepšit dobrou náladu. První z nich je I'm Born To Run.


Dále Pocket Full Of Gold. Jsem jediná, která z této písničky cítí čirý sass? Nevím, jak to vysvětlit... Prostě se tady autor písničky do očí směje těm, kteří kritizují chtíč, a mně se to na tom hrozně líbí. :D


No Love. Pouštěla jsem si ji při jízdě autem, kdy za oknem byla jasná obloha, svítilo slunce, avšak celou krajinu svíral chlad, a ta atmosféra, spojená s textem a hudbou písničky, mě málem dohnala k slzám. A hrozně se mi líbí. 





Potom What We Live For. Ta je taky nesmírně hezká a cítím z ní tu jejich obvyklou pozitivitu, na kterou jsem od jejich hudby byla vždycky zvyklá. Jízda v autě s touhle písničkou v uších mě naplnila takovou tou energií, adrenalinem, že jsem měla vážně chuť vyzkoušet třeba let rogalem... nebo tak něco. Woah :D


A další, Go Big Or Go Home, mi přijde jako další vyloženě typická od nich. Asi k ní nemám co víc říct... ale totálně ji zbožňuju. :3



Pride je jedna z těch, které bych od nich tolik nečekala, a tím poukazuji na trochu zvláštěnší refrén, ale zvykla jsem si na ni hrozně rychle a vždycky si ji ráda zazpívám. :D




Rádio mi mimo jiné pustilo i My Demons od Starset, které jsem nevěnovala příliš pozornosti, avšak poté mi ji doporučil i kamarád a já si více všimla textu a celkově i té hudby... Když se zaměřím na to, co písnička říká, běhá mi sem tam mráz po zádech, ale je to jinak hrozně hezké ^^




Pak jsem v rádiu objevila dvě docela skvělé skupiny, o kterých jsem neměla ponětí, že existují - jedna z nich je Bowling For Soup. Nikdy předtím jsem o nich neslyšela ani slovo, ale oblíbila jsem si je docela rychle. Velmi ráda bych tu poukázala na naprosto úžasnou písničku Here's Your Freakin' Song, u které je hrozně důležitý text. Vážně neskutečně. Protože když jsem ji slyšela poprvé, nějak jsem v první sloce pochopila, o čem zpěvák mluví,... a pak přišel refrén. To je normálně něco neskutečnýho, hrozně mě to rozesmívá a naprosto to zbožňuju. Doporučuju, 10/10 :'D


Avšak první, kterou jsem od nich slyšela, je High School Never Ends, která je taky naprosto báječná a svým způsobem i dost pravdivá. Jen si ji poslechněte! :D


A ještě určitě Punk Rock 101. K tomu už ani nemám tolik o říct, ale je fantastická, to se musí nechat.



Ta druhá skupina je Forever The Sickest Kids, od kterých jsem jako první slyšela What Do You Want From Me. Nerada to říkám, ale občas si BFS a FTSK docela pletu, jelikož mi s něčím přijdou tak trochu podobní. Já za to nemůžu! :D 


Další od nich je Bipolar Baby!. Taky naprosto skvělá... a taky tu nemám, co bych víc řekla. :D



A teď prosím pěkně všichni alespoň na moment zbystřete, protože tady tahleta je tak totálně nádherná, že to naprosto nedávám. Asi bych ji vyslala na samotný vrchol všech, které tady vypisuju, nedokážu ji vyhnat z hlavy a ani nechci. Ladies and Gentlemen, Robots & Aliens. Název sice nic moc neříká, ale je to tak překrásná písnička, že se o ni snad bojím dělit. :D



A určitě nesmím zapomenout na All Time Low, které jsem si také doposud neposlechla. Shame on me! :D Jsou báječní, už podlě těch několika písniček, které jsem od nich slyšela. Například Old Scars/Future Hearts, kterou jsem nějakou dobu nemohla vyhnat z hlavy.


Potom taky Kids In The Dark, kterou však znám jen od slyšení a omylem jsem si ji nepřidala do svého playlistu. Shame on me #2! :D



Ráda zmíním Life Of The Party, která mi zní velmi povědomě a nachází se v trojlístku písniček od nich, které jsem jeden den poslouchala skoro nonstop. Ale z těch tří k ní mám asi nejmenší citový vztah... No, ostatním dvěma patří moje srdíčko trochu víc :D




Good Times je písnička dohánějící mě skoro k slzám (a jednoho rána se jí to i povedlo, fňuk) a je hrozně krásná. Myslím, že si asi udělám nový playlist, který bude obsahovat jen ty "brečící" písničky. To to dopadne. :D


A jako poslední, naprosto kouzelnou Last Young Renegade. Další brečící a totálně úžasná, mohla bych si ji pouštět snad pořád. 



Co říct na závěr? Oproti nedávným dobám, kdy jsem si vystačila jen s dvojicí písniček od FOB, je to poněkud rozsáhlý seznam a já jsem za to upřímně ráda ^^ Pokud někdo tyto skupiny znáte, určitě mi doporučte něco dalšího, ráda to vyzkouším! :3

Aktuální Wattpad příběh

Spolupráce

Originální charaktery (OC's)

Recent

recentposts
© Aurora Akkaris 2017. Používá technologii služby Blogger.

Random

randomposts