pondělí 10. září 2018

- Grafika - Wattpad Book Cover: Projekt: Creepypasta (dárek pro Michtoranuse)

9/10/2018 12:08:00 odp.

Je pravda, že se vcelku nerada zdržuji v Creepypasta komunitě na Wattpadu; vždycky mě pak mrzí, když pozoruji, jak lidé bezohledně kopírují cizí překlady. 


Ale i tak jsem přesně tohle nedávno udělala zase.

Ale místo toho, abych se tím nechávala vytáčet dál a dál, jsem najednou spatřila zajímavou fanfikci, které jsem si snad předtím nepovšimla. 


<asi jde o takovou menší propagaci autora s přezdívkou Michtoranus. Nevím, prostě se mi to líbilo>

Příběh je originální, neobvyklý, a přijde mi čtivý. A ráda podpořím nové autory. Takže kromě přečtení všech dostupných částí a jejich okomentování jsem se také nabídla, zda by nechtěl cover, jelikož jsem na něj dostala nápad a možná bych mohla říct, že v photoshopu a tvoření coverů jsem již trochu advanced.

Když mi to bylo povoleno, nadšeně jsem se pustila do práce.


Vlastně to bylo strašně jednoduchý, ztvárnit myšlenku. Je to tvořené obrázkem lesa, obrázkem mračen (Jelikož obrázek lesa měl moc malý prostor nad sebou, tak jsem mračna musela přidělat dalším obrázkem. Jak je možné, že to není vidět? Jde o jedinou věc. Blending. Trochu si pohrát s blendingem vrstvy.), obrázkem očí (kde jsou duhovky přebarveny na červeno), duplikovaným červeným light beamem napasovaným na očích (a aby nebyly stejné, je jeden pootočený), a populárním obrázkem Slendermana s modrým pozadím, které jsem pomocí ctrl+u v photoshopu přebarvila na červeno.

Nic těžkého. Prostě čistě zábava :D

Light beam mi ale dal chvilku zabrat, protože jsem sehnala bílý a ten nešel nijak přebarvit ani upravit. Takže jsem nakonec musela hledat jiný.

Ale to je jediná komplikace.

Nejdéle mi asi nakonec zabralo vybírání fontů, protože jsem do odlišných písem tak trochu cvok a mám jich přes... 400?
Nekoukejte tak na mě. xD
Proscrollovala jsem všemožné možnosti a nakonec se rozhodla pro tuto kombinaci. Nepřijde mi to tak strašné.

A autor příběhu z toho měl radost, což i mě naplnilo radostí :D

Zaujala-li vás knížka podle obalu, neváhejte a pusťte se do čtení ^^
https://www.wattpad.com/story/155274097-projekt-creepypasta

Cover má právo použít jen Michtoranus.

Jen bych ale ráda upozornila na to, že covery na cizí příběhy dělám z důvodu nedostatku času vážně výjimečně. Prozatím nemá cenu si u mě něco objednávat, protože se k tomu prostě nebudu moci dostat. 

úterý 28. srpna 2018

Proč nedělám Creepypasta OCčka?

8/28/2018 09:51:00 dop.

Mám hromady nápadů na nové a nové postavy.

A hlavně na postavy s tragickým backstory a se sklony k sadismu.

S těmito nápady bych mohla vytvořit tucty Creepypasta postav, které by však prakticky byly pořád o tom samém utrpení. Toho je v Creepypastě strašná hromada a už to prostě nedělá tu starou dobrou Creepypastu. Už z toho jsou prostě kraviny o OCčkách, kde se každý snaží proslavit, a proto vymýšlí absurdnější a nesmyslnější příběh.
Mohla bych být taky jednou z těch a vybrat si nějakou z mých postav, která hodně trpí a nemá problém se způsobováním fyzické bolesti až smrti.
A mám jich tu docela dost. Werdaish (kterou nechávám trpět asi nejvíc), Farion (který je druhý z těch, co trpí nejvíc), Kirelaj, Rallar, Srildein, Tarudish, Auree, Rafielle, Naitria, Shendrai, Aaron, Jess, Oliver, Enarya (a mám sto chutí sem připsat i Vilana, jen tak z prdele, abych viděla reakci Maky xD). Mohla bych pokračovat dál, ale pak bychom se dostali až k těm, u kterých utrpení tak závažné také není. Pak bychom se dostali až k těm, kteří mají cool design, který stojí za zpracování. Třeba takový Lazien se zelenou kůží a rohy, temně zelenými vousy a vlasy svázanými do culíku a jedním okem bílým, druhým oranžovým, navíc jeho obočí je ve formě takových plných teček nad očima. Prostě jsem si hrála v rinmaru games.
A i z takových bych mohla udělat Creepypasta OC, mohla bych se tu zase pokoušet nějak proslavit svou postavou (lol, jako kdyby nestačilo, že jsem se docela "proslavila" svým starým blogem a shitloadem překladů + vytvořením a rozšířením #STCPF, haha (uhm, Nauti, za STCPF už ti nikdo žádný zásluhy nedává, protože na tebe všici serou)).

Ale já to neudělám.

pondělí 20. srpna 2018

Začínám s komiksy

8/20/2018 03:58:00 odp.

Vždycky mě to fascinovalo.


Docela nedávno jsem koukala na videa Marka Crilleyho a sledovala, jak pracuje na svých komiksech a jak dává v youtube videích rady, co dělat, co zlepšovat, jak si s čím poradit. 

Ve své minulosti jsem měla období, kdy jsem vážně chtěla pracovat na komiksech - kdysi to byl jen jednoduchý příběh o zvířátkách, načrtnutý ledabyle. Mohlo mi být maximálně jedenáct let.

Potom tu byl pokus o zkomiksování Masters of Cyberspace. Pořád mám v sešitě ještě pokusy na to, ale nikdy to nějak nebylo ono a navíc na to nebyl čas, tak jsem to odložila na dobu neurčitou.

A v aktuální době prázdnin jsem přemýšlela, jak bych jen mohla zkombinovat moji vášeň k sólování ve hře World of Warcraft (jistěže ráda hraju s někým, ale častěji u toho sedím prostě sama :D) se svým blogem a svou tvorbou, a při konverzaci s Migdosem mě napadlo, že bych mohla udělat nějakej "fotopříběh". 
Trvalo mi asi den, než mi došlo, že to je prakticky návrh na komiks.
Ale naprosto osraný komiks x'D 
Řekněme, že jsem potřebovala vědět, zda mě to bude bavit a zda to bude vypadat dobře; potřebuju se do komiksování nejprve nějak vžít, a až poté se do toho vrhnout úplně. 
Takže jsem se rozhodla prostě nafotit screenshoty a sestavit z toho komiks.

úterý 14. srpna 2018

Playlisty, hudební objevy, celkově hudba

8/14/2018 12:33:00 odp.

Strašně moc chci psát všechny tyhle články o hudbě.


Hrozně moc mě baví se tady na blog vykecávat o nových písničkách, dělala bych to pořád dokola.
Pamatujete si na článek Hudební tsunami k roku 2018? Tak přesně takhle.

Furt mi ale něco bránilo.

A až teď jsem se rozhodla, že se na tu zábranu prostě vyseru.

O co jde?

Tak trochu o víc věcí.

Zaprvé,
články s hudebními objevy mám tady v rozepsaných očíslované chronologicky a předpřipravených seznamů, které chtějí dopsat, je tu prosím pěkně 15. A dlouho jsem váhala, jestli je mám doplňovat všechny najednou do minulosti, až je dopíšu, nebo jestli je mám publikovat od jedničky v přítomnosti, až je dopíšu všechny. Ale čas běží a běží a ještě není ani jeden hotov, což mě brzdí, protože mám nové věci, o kterých chci mluvit. 
Můj perfekcionismus by trochu trpěl, kdybych to zpřeházela. Alespoň to jsem si myslela. 
Ale jak se tak v poslední době učím analyzovat sebe samotnou, zjistila jsem, že to takhle smýšlím hlavně pro komfort čtenářů a že by to mně osobně nevadilo.

A víte vy co?
Udělám to tak, jak to chci já. Zaprvé - aby tu něco bylo; zadruhé - protože si myslím, že stejně nemá cenu to řadit chronologicky; jistě, čísla tam jsou, a to asi stačí, protože ta seřazenost nemá tak úplný význam. 
A že lidé se zájmem o tuhle hudbu si to rádi přečtou co nejdříve.

Zadruhé,
mám kromě hudebních objevů i playlisty. To by znamenalo, že budu o jedný písničce kecat víckrát a často úplně odlišně.
"Nebude to vadit?" říkala jsem si a díky tomu se od toho držela dál.
Ale sakra nebude! okřikuji se teď. Myslím si, že pokud se někdo dostane ke čtení těchto článků, rád si přečte cokoliv s hudbou, ať je to dřív, nebo později.

Prostě bych se měla přestat tolik bát něco publikovat.
Bojuju s tím, guys.
A zatím vidím pokroky :3

See ya!
(Nezapomeňte, už zítra tu je prolog FWU x3)

středa 8. srpna 2018

Forever With Us

8/08/2018 05:03:00 odp.

Anotace:

Ne v každé pizzerii najdete roboty, kteří svými koncerty tvoří zábavu dětem. Je pravda, že jde o obrovské lákadlo pro nejmladší, ale za jakou cenu?
Přes den se chovají tak, jak jsou naprogramováni. Baví děcka.
Přes noc se z nich stává noční můra pro nočního hlídače, jelikož ožívají a jejich chování je nepředvídatelné - ale mají jasný cíl. Dostat nočního hlídače.

Avšak co se stane, pokud se do pizzerie někdo dostane mezi zavíračkou a začátkem práce nočního hlídače?

Hovno

8/08/2018 04:06:00 odp.
HovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovno

neděle 5. srpna 2018

Další blogový design

8/05/2018 10:04:00 odp.
Pořád jsem byla se vzhledem blogu děsně nespokojená. Furt to vypadalo obyčejně, přeplácaně, nemělo to funkce, které jsem chtěla... A zdálo se to takové odrbané.

Nutno říci, že všechny dosavadní vzhledy blogu byly založeny na základních šablonách a pouze customizovány mnou. (Články o vzhledech brzy dodám, slibuji.) Šlo o nějaký hezký styl (převážně motiv Okno s výhledem) a zajímavou tapetou, následně jen lehce editováno, přidány gadgety, které se mi líbily...

Až poté, co si Migdos založil blog, mi došlo, že je možné využívat šablony stažitelné z okolních webů. Následně jsem strávila několik hodin hledáním něčeho, co by mi vyhovovalo, dokonce jsem i vypisovala na papír, co bych si představovala za design, co bych od něj potřebovala, jaké barvy by se mi líbily. Došla jsem k závěru, že je snad i hezčí jednoduchost, minimalističnost. Jednoduchá kombinace černé a bílé. A stáhla jsem si tak několik designů a všechny postupně poodstraňovala.

pátek 3. srpna 2018

Under reconstruction

8/03/2018 11:49:00 odp.
Zase měním design blogu.

Ale tentokrát mi to už snad bude vyhovovat.

Děkuju moc Migdosovi za psychickou podporu pomocí telefonátu a zpráv a vůbec za pomoc nalezení něčeho, co mi vyhovuje. 

Prozatím tu nefungují odkazy a spousta dalších věcí, ale co nejdříve na to dojde. Jen chci upozornit, že prozatím, po dobu pár dní, nebude blog fungovat přesně a perfektně.

A brzy dodám i články o předchozích designech, ať je to tu kompletnější ^-^

čtvrtek 2. srpna 2018

- Art - Hippie girl - Sammy Michinson

8/02/2018 12:50:00 odp.
Bohužel žádný art s May Michinson, protagonistkou brzy publikované fanfikce Forever With Us, zatím nemám (Ale plánuji to brzy napravit, slibuji!), mohu vám tu ukázat její mladší sestru Sammy Michinson, která se ve fanfikci objeví zrovna tak.

Sammy je jednadvacetileté hippie děvče, novinářka. Možná krapet stydlivá, ale to jí i tak nebrání být sociální, jak jen může - její práce to přeci vyžaduje.



úterý 31. července 2018

- Art - Představuji vám Werdaish

7/31/2018 09:47:00 dop.
K napsání tohoto článku mě inspiroval příspěvek od Ami, ve kterém hodlá kreslit několik postav podle base. A tak... mě napadlo se taky zapojit, se svou novou postavou.

Představuji vám Werdaish.

Tato bytost zatím nemá přesně určený druh či původ, a vytvořila jsem ji za účelem nějak přesouvat svou bolest a trápení do někoho dalšího, abych to nemusela všechno držet v sobě. Fiktivní postava je na toto vcelku ideální i guess. 

pondělí 30. července 2018

Historie Forever With Us

7/30/2018 11:13:00 odp.

Tato fanfikce se se mnou táhne už strašně dlouho.


Původní nápad nevznikl dlouho poté, co jsem si založila svůj Creepypasta blog v březnu 2015. Takových téměř dvacet dní po založení blogu vyšel první díl příběhu a rychle nabíral na oblíbenosti.
Nápad jsem dostala kdysi dávno, mezi datem založení starého blogu a datem vydání prvního dílu, když jsem si na google obrázcích vyhledávala lidské verze animatroniků z Five Nights at Freddy's.

Považovala jsem to za kravinku a psala jsem to hlavně proto, že to bavilo mě - a světe div se, začalo to nesmírně bavit i čtenáře.
Dlouho nesla fanfikce jen název FNAF 2 FF, a až někdy okolo roku 2016 jsem vymyslela jednoduchý název "They can't know...", což mi nyní nepřijde gramaticky správně.

středa 18. července 2018

Odbourávání hranic představivosti

7/18/2018 10:00:00 odp.

Složky.

Všechno, v čem jsem kdy pracovala, byly složky.

Nikam tenhle nápad nezapadá? K ničemu se nehodí? Zahodit! Není to tam potřeba!

A přesně toho se nyní potřebuji zbavit.

Je hrozně krásný mít ve věcech pořádek. Roztřídit si, co kam patří. Právě v tomhle momentě se setkávají dvě složky mé mysli, jedna naprosto chaotická a druhá nesmírně pořádná, a hádají se o tom, kdo vskutku jsem. Tohle mě často zanechává mimořádně zmatenou ze sebe samotné, zrovna jako další paradox, protiklad - obrovská představivost plus má snaha ji omezovat.

Začala jsem všechno třídit do složek.

sobota 14. července 2018

DEAR CREEPYPASTA FANDOM, YOUR STIAK IS FUCKING BACK

7/14/2018 08:46:00 dop.
Nevím, zda si někdo z vás pamatuje na doby, kdy jsem byla "nepatrnou" překladatelkou Creepypasty na blogu https://kingdom-of-creepypasta.blog.cz/, ale pokud tu někdo takový je a ten blog ho bavil, byla bych ráda, aby zbystřil své smysly, protože přináším revoluční zprávu!

Může za to hlavně ProjectMasked
a jeho vůle číst Creepypasty na youtube. Nejen že jsem mu dala přístup ke všem svým překladům z tehdejších dob, dokonce jsem mu i nabídla, že případně přeložím něco nového.

A tak mě napadlo...

Kdysi jsem na tom blogu napsala článek, že odstraňuji překlady, protože je přeložil někdo jiný. Snažila jsem se být tak vstřícná vůči ostatním, že jsem nedbala na sebe.

Well, fuck it.

středa 11. července 2018

Otakárek ovocný

7/11/2018 07:54:00 odp.

Odmalička zbožňuji motýly. Už jako dítě jsem si hrála na motýlí vílu a obdivovala krásu těchto něžných, okřídlených bytostí. Jsou prostě něčím nádherným, něčím naprosto překrásným, tak něžným, křehkým, a pomíjivým.
Nedávno jsem procházela kolem sousedovic keře, který je pokaždé obletován přímo smečkou motýlů, povětšinou jde o babočky paví oko. Vždy se na to koukám s naprostým úžasem. 
A náhle spatřím, jak keř obletuje tato nádhera. 
Otakárek ovocný.
Docela mě tíží se k tomuto přiznat, ale chytila jsem jej do hrsti a o pár kroků dál jsem jej vypustila ve svém pokoji. Čistě z důvodu několika málo fotek. Vzápětí jsem jej hodlala pustit zpět, což jsem také udělala. 

Ale s fotografiemi obsahující tuto nádheru jsem spokojenější, než bych kdy mohla být s fotkou motýla.

pondělí 28. května 2018

- Art - Nostalgia

5/28/2018 11:20:00 odp.

Tak jsem se rozhodla využít větší plátno, které jsem dostala k Vánocům.
Poptala jsem se, co bych mohla namalovat, a bylo mi dodáno tipu, že by to mohl být čínský drak. Tak jsem pro inspiraci otevřela WoWko a vytáhla svého modrého Cloud Serpenta, nafotila asi dvacet screenshotů a jeden vybrala, abych podle něj mohla načrtnout stavbu jeho těla.


Co mi začíná fakt vadit, je náčrt tužkou na plátně. Jasněže je to skvělá věc, ale když vám začne dělat fleky v bílé barvě, co s tím ksakru uděláte?

Každopádně tu pro vás mám menší fotopostup, a doufám, že se bude líbit! Upozorňuji, že obrázek fakt prošel od samotného začátku velkou změnou a prvotní sketch nestál ani za starou bačkoru.
A k fotkám budu mít i své vlastní poznámky, ve kterých se brzy dočtete, proč je článek pojmenován "Nostalgia".

úterý 22. května 2018

Ztrácím se ve vteřinách

5/22/2018 08:44:00 odp.
Ten čas vážně letí jako o závod. Nestihla jsem se rozkoukat a od mého posledního článku uběhly téměř čtyři měsíce.

Za tu dobu jsem nepřečetla ani jednu knížku. Nepřipravila žádný článek. Nenapsala ani kapitolu k žádnému příběhu. Dokonce jsem k nim skoro ani nic nevymyslela. Neudělala žádný cosplay. Dokonce skoro ani pořádně nedokreslila či nedomalovala žádný rozpracovaný obrázek, jen sem tam přibylo něco nového. Nepřečetla ani jeden článek na cizích blozích, přestože jsem si to slibovala.

Neozvala jsem se tu ani na své narozeniny.

Ale víte co? I přes absenci těchto činností, které zbožňuji, které mě naplňují, jsem si maximálně užívala života.


pondělí 15. ledna 2018

- Art - On The Nether Wings

1/15/2018 05:24:00 odp.

Rozhodla jsem se pořídit si plátna a naučit se malovat i na ně - když už mám v pokoji malířský stojan, bylo by škoda jej nevyužívat. První pokus dopadl, myslím, velmi dobře, avšak problém byl v tom, že jsem využila anilinky. Teda, hlavně anilinky. Na plátno. Nedává to smysl, avšak jevilo se to jako nejlepší způsob pro zbavení se šíleného strachu z možného neúspěchu na prvním plátně. Přes všechny pochybnosti si však myslím, že to přeci jen nedopadlo nějak příliš hrozně, mám to dokonce vystavené v pokoji a jsem na to poněkud hrdá. 

úterý 2. ledna 2018

Hudební objevy #4 - Hudební tsunami k začátku 2018

1/02/2018 11:43:00 dop.
Za poslední dobu jsem toho sice udělala velmi málo a často jsem jen seděla u WoWka a snažila se tak uklidnit svou mysl, ale na druhou stranu jsem díky tomu povstala tváří v tvář naprosté tsunami báječných písniček - protože jsem hudbu ze hry nahradila Spotify rádiem, které mi vybíralo skladby v závislosti na mých playlistech. A tenhle článek píšu proto, že o nich chci sakra hodně povídat. 

Začalo to novými písničkami od Fall Out Boy. Nutno říct, že tuhle skupinu prostě žeru. V době, kdy jsem si rádio zapnula, jsem měla nejraději Novocaine, Uma Thurman a The Phoenix. Když mi rádio pustilo Fourth Of July, byla jsem zprvu nesmírně zmatená, protože jsem to intro odněkud znala. Poté mi došlo, že je z reklamy na auta. Každopádně velmi brzy se tahle písnička dostala na seznam oblíbených. 






Poté přišlo Irresistible. Demi Lovato a Fall Out Boy dohromady. Zprvu jsem si nebyla jistá, zda to bude hezké, ale pak jsem dostala pocit, že mi písnička je trošičku povědomá - možná z rádia - a po prvním poslechnutí se mi začala líbit. Sice bych ji určitě nemohla poslouchat stále dokola, ale i tak jsem ráda, když se mi v playlistu objeví. 



Young and Menace. Poprvé jsem si řekla, že to je už tak trochu děsný, ale něco mě donutilo si písničku pouštět ještě jednou... a ještě jednou... a přestože už je taková jiná, začala se mi neskutečně líbit. Patří do takového toho mého playlistu, kde jsou více sick písničky, kdy je to všechno takové crazy... Prostě taková ta část mého já, kterou nerada ukazuji ostatním. A divíte se mi? :D


Když mi rádio pustilo The Last Of The Real Ones, málem jsem zakřičela "Konečně!", protože jsem ji slyšela už dříve na Evropě 2 při připravování snídaně, ale nějak jsem neměla chuť ji hledat. Avšak od téhle chvíle jsem si oblíbila jak text, tak hudbu... nemohu si stěžovat! :D

 



Rádio mi také konečně ukázalo skupinu, o které jsem mnohokrát slyšela na Tumblru, avšak nikdy jsem si od nich nic nepustila. 30 Seconds To Mars. Když jsem prvně zaslechla Walk On Water, nějak jsem si myslela, že to jsou Fall Out Boy. :D Písničku jsem si hodně rychle zamilovala, jen co je pravda!

Pak od 30STM přišlo This Is War. Sorry, ale to prostě nejde... Ta písnička mě málem rozbrečela, protože je sakra nádherná. Taky jsem hnedka velmi omezila její výskyt v playlistech, protože kdybych ji poslouchala velmi často, už by mi nepřišla tolik výjimečná. Takže ji poslouchám jen zřídka a díky tomu dosahuji toho, v co jsem doufala - stále z ní cítím stejné silné emoce <3



City Of Angels. Neposlouchám ji tak často, ale od první chvíle mi přišla tak krásní, jako ta předchozí. 



Následuje tu Papa Roach. Ke dvěma skvělým písničkám, které jsem znala, Help a American Dreams, jsem přidala ještě dvě další. První z nich je Born For Greatness, se kterou se sice tolik nechlubím, protože nestojím o to, aby po mně zase mamka házela ty pohledy "Co to zase posloucháš za ...", ale naplňuje mě... adrenalinem? :D



A potom Bleeding Through, ke které nemám tolik svých keců, ale je snad ještě hezčí ^^




Po velmi dlouhé době jsem se konečně také dostala k novým písničkám od úžasných American Authors, od kterých jsem několik let znala jen tři skladby - avšak jsou to tři skladby s vysoce pozitivní energií, která z nich přímo sálá. Luck, Believer a Best Day Of My Life. Teď mi v rádiu zazněly i další a já si tak Authory oblíbila zase o něco víc - a to obzvlášť i proto, že mi svými písničkami umí udržet a vylepšit dobrou náladu. První z nich je I'm Born To Run.


Dále Pocket Full Of Gold. Jsem jediná, která z této písničky cítí čirý sass? Nevím, jak to vysvětlit... Prostě se tady autor písničky do očí směje těm, kteří kritizují chtíč, a mně se to na tom hrozně líbí. :D


No Love. Pouštěla jsem si ji při jízdě autem, kdy za oknem byla jasná obloha, svítilo slunce, avšak celou krajinu svíral chlad, a ta atmosféra, spojená s textem a hudbou písničky, mě málem dohnala k slzám. A hrozně se mi líbí. 





Potom What We Live For. Ta je taky nesmírně hezká a cítím z ní tu jejich obvyklou pozitivitu, na kterou jsem od jejich hudby byla vždycky zvyklá. Jízda v autě s touhle písničkou v uších mě naplnila takovou tou energií, adrenalinem, že jsem měla vážně chuť vyzkoušet třeba let rogalem... nebo tak něco. Woah :D


A další, Go Big Or Go Home, mi přijde jako další vyloženě typická od nich. Asi k ní nemám co víc říct... ale totálně ji zbožňuju. :3



Pride je jedna z těch, které bych od nich tolik nečekala, a tím poukazuji na trochu zvláštěnší refrén, ale zvykla jsem si na ni hrozně rychle a vždycky si ji ráda zazpívám. :D




Rádio mi mimo jiné pustilo i My Demons od Starset, které jsem nevěnovala příliš pozornosti, avšak poté mi ji doporučil i kamarád a já si více všimla textu a celkově i té hudby... Když se zaměřím na to, co písnička říká, běhá mi sem tam mráz po zádech, ale je to jinak hrozně hezké ^^




Pak jsem v rádiu objevila dvě docela skvělé skupiny, o kterých jsem neměla ponětí, že existují - jedna z nich je Bowling For Soup. Nikdy předtím jsem o nich neslyšela ani slovo, ale oblíbila jsem si je docela rychle. Velmi ráda bych tu poukázala na naprosto úžasnou písničku Here's Your Freakin' Song, u které je hrozně důležitý text. Vážně neskutečně. Protože když jsem ji slyšela poprvé, nějak jsem v první sloce pochopila, o čem zpěvák mluví,... a pak přišel refrén. To je normálně něco neskutečnýho, hrozně mě to rozesmívá a naprosto to zbožňuju. Doporučuju, 10/10 :'D


Avšak první, kterou jsem od nich slyšela, je High School Never Ends, která je taky naprosto báječná a svým způsobem i dost pravdivá. Jen si ji poslechněte! :D


A ještě určitě Punk Rock 101. K tomu už ani nemám tolik o říct, ale je fantastická, to se musí nechat.



Ta druhá skupina je Forever The Sickest Kids, od kterých jsem jako první slyšela What Do You Want From Me. Nerada to říkám, ale občas si BFS a FTSK docela pletu, jelikož mi s něčím přijdou tak trochu podobní. Já za to nemůžu! :D 


Další od nich je Bipolar Baby!. Taky naprosto skvělá... a taky tu nemám, co bych víc řekla. :D



A teď prosím pěkně všichni alespoň na moment zbystřete, protože tady tahleta je tak totálně nádherná, že to naprosto nedávám. Asi bych ji vyslala na samotný vrchol všech, které tady vypisuju, nedokážu ji vyhnat z hlavy a ani nechci. Ladies and Gentlemen, Robots & Aliens. Název sice nic moc neříká, ale je to tak překrásná písnička, že se o ni snad bojím dělit. :D



A určitě nesmím zapomenout na All Time Low, které jsem si také doposud neposlechla. Shame on me! :D Jsou báječní, už podlě těch několika písniček, které jsem od nich slyšela. Například Old Scars/Future Hearts, kterou jsem nějakou dobu nemohla vyhnat z hlavy.


Potom taky Kids In The Dark, kterou však znám jen od slyšení a omylem jsem si ji nepřidala do svého playlistu. Shame on me #2! :D



Ráda zmíním Life Of The Party, která mi zní velmi povědomě a nachází se v trojlístku písniček od nich, které jsem jeden den poslouchala skoro nonstop. Ale z těch tří k ní mám asi nejmenší citový vztah... No, ostatním dvěma patří moje srdíčko trochu víc :D




Good Times je písnička dohánějící mě skoro k slzám (a jednoho rána se jí to i povedlo, fňuk) a je hrozně krásná. Myslím, že si asi udělám nový playlist, který bude obsahovat jen ty "brečící" písničky. To to dopadne. :D


A jako poslední, naprosto kouzelnou Last Young Renegade. Další brečící a totálně úžasná, mohla bych si ji pouštět snad pořád. 



Co říct na závěr? Oproti nedávným dobám, kdy jsem si vystačila jen s dvojicí písniček od FOB, je to poněkud rozsáhlý seznam a já jsem za to upřímně ráda ^^ Pokud někdo tyto skupiny znáte, určitě mi doporučte něco dalšího, ráda to vyzkouším! :3

Nový rok... i pro můj blog.

1/02/2018 09:31:00 dop.
Je to už pro mě taková tradice, psát články slavící narozeniny blogu, a tentokrát to nebude výjimka. Protože dnešním dnem je to celičký rok, co aktivně pracuji na tomto blogu! I když, o tom slovu "aktivně" bychom mohli dosti polemizovat.

Abych to zrekapitulovala, využiji hned několik odstavců. Nejprve bych asi mohla říct to, že jsem se velmi aktivně pustila do čtení a s nadšením se ponořila do zcela nových a mnou doposud neobjevených universů, z nichž jsem si mnohé velmi zamilovala. Bohužel, recenze přibývají pomaleji, a to obzvlášť proto, že stále nejsou hotové.

S filmy a seriály je to podobné, avšak v ne tak velké míře. A co se týče recenzí, ty sem skoro vůbec nedávám. Moje chyba, já vím.

Aktuální Wattpad příběh

Spolupráce

Originální charaktery (OC's)

Recent

recentposts
© Aurora Akkaris 2017. Používá technologii služby Blogger.

Random

randomposts